Life in the forest

Špeh

Na hradě Calverských skal
Sophia se dívala z okna svojí komnaty. Už týden čekala na svého bratra, kterého šest let neviděla. Psávala si sice s Thomasem dopisy, ale přece jen ho až příliš dlouhou dobu neviděla. Pozná ji ještě vůbec? Byl to jeden z nejlepších králových rytířů, a proto ho nerad posílal domů.

"Myslíš, že brzo přijede?"zeptala se Sophia nervózně svojí komorné Lucy.

"Určitě, má paní,"uklidňovala ji Lucy. Sophia se otočila od okna a začala přecházet po pokoji. Její komnata byla velká s krbem, kde hořel oheň.

"Co když narazili na zbojníky?"bála se Sophia.

"Pak by je okradli a nechali jet dál. Nebojte se, Mlha si své lidi dokáže udržet na uzdě,"odpověděla jí klidně Lucy. Seděla v křesle u krbu a vyšívala. Sophia nerada bývala sama, a tak si z Lucy udělala  svoji společnici. Konečně se ozval zvuk trubky, ohlašující návrat jejího bratra. Tak dlouho čekala až ho uslyší a teď se konečně dočkala. Její bratr se vrátil domů.

"Vrací se,"šeptla Sophia radostně a vyběhla z komnaty. Lucy položila vyšívání na křeslo a rozeběhla se za Sophií.

Sophia nedočkavě seběhla na hradní nádvoří a s úsměvem čekala, kdy se v bráně objeví Thomas. Za chvíli vedle sebe ucítila přítomnost Lucy.

"Sestřičko, vidím, že jsi taky přišla přivítat Thomase,"ozval se vedle Sophie Richardův hlas. Sophia se na něj podívala. Stál vedle ní v bílé košili, kterou neměl slušně zastrčenou v kalhotách. Nejspíš si ji opět rychle nasadil a šel Thomase přivítat. Jeho černé vlasy byly rozcuchané jako vrabčí hnízdo.

"Samozřejmě, vždyť je to můj bratr. Která to byla tentokrát?"zeptala se naštvaně Sophia."Mohl by sis laskavě zastrčit aspoň tu košili?"Richard Sophii poslechnul a zakasal si košili do kalhot. Thomas dělal jejich rodu čest, ale Richard ho spíš zahanboval svým častým popíjením vína a spávání s děvkami nebo služkami, které se mu musely podvolit. V bráně se objevili vojáci. Jeden z mužů držel prapor, na kterém byl erb jejich rodu. Sophia nedočkavě hledala mezi vojáky Thomase. Nemohla se dočkat až ho uvidí a obejme ho. Všichni vojáci projeli hradní bránou, ale Thomas s nimi nebyl. Na nádvoří se sešla většina služebnictva, aby přivítala svého pána. Jakmile zjistili, že jejich lenní pán nepřijel, rozešli se. Sophia šla zmateně k veliteli vojáků a zeptala se:"Kde je můj bratr?"Velitel se k ní otočil se smutným výrazem ve tváři. Sophia se zděsila a modlila se, aby jí neřekl, že je Thomas mrtví.

"Má paní, cestou nás přepadli a barona unesli. Nechali tam pouze tento vzkaz,"řekl jí velitel a podával jí srolovaný papír. Sophia si ho přečetla a ulevilo se jí, když uviděla podpis Mlhy. Richard jí pergamen sebral a též si ho přečetl.

"Ta děvka,"syknul naštvaně Richard a smuchloval papír do kuličky.

"Co se děje? Vždyť je s Mlhou a to znamená, že je stále naživu,"řekla nechápavě Sophia.

"Zatím. Je s nimi a kdykoliv ho můžou zabít. Je tam příliš mnoho lidí, kteří si mohou přát jeho smrt a zapomněla jsi snad, co udělal náš otec Mlžiným a Zelenáčovým rodičům!"křiknul na ni Richard.

"Ne, nezapomněla,"odpověděla mu Sophia sklesle. Musí jet do lesa a promluvit si sMlhou. Richard naštvaně odešel z nádvoří pryč do hradu.

"Připravte mi koně,"rozkázala Sophia a zamířila do své komnaty.
V Útočišti
Kera šla skalní chodbou do pokoje svého bratra Willa. Vzpomněla si, jak otec s muži vytesávali do skály chodby a místnosti, ať už byly velké či malé. Milovala svého otce i matku do doby než před pár lety zemřeli. Zabil je baron Ralf, Thomasův otec.