Life in the forest

Návrat domů

Začalo svítat a sluneční paprsky Keru probudily. Vstávala mezi prvními, při svítání slunce. Kera se posadila na postel a sundala si masku. Dnes to bylo přesně šest let, od doby co jejího otce popravili. Kera se převlekla do hnědé tuniky a přehodila přes sebe plášť. Nasadila si na hlavu kápi a odešla z pokoje.

Když vyšla z chodby uviděla, jak někteří muži spí na zemi. Nejspíš byli opilí. Kera ani neviděla někoho hlídat u balvanů. Slunce teprve vycházelo a jako každé letní ráno se nad zemí vznášela mlha. Kera se ji naučila vytvářet a ztrácet se v ní. Díky tomu získala svoji přezdívku. Kera šla k jezeru, kde natrhala kytici květin a pak ji nesla k jedné ze skalních zdí, u které byly dva kříže. Stála u nich nějaká osoba, ale Keře to nevadilo. Byli tam pohřbení její rodiče."Věděl jsem, že sem přijdeš,"řekla osoba, když se k němu Kera přiblížila. Podle hlasu poznala, že se jedná o Filipa.

"Tak jako každý rok,"odpověděla mu, položila kytici ke křížům a sundala si kapuci.

"Jestli chceš tak tě tu nechám osamotě,"řekl Filip.

"To nemusíš. Jsem ráda, že tu jsi,."

"Byli to skvělí lidé, Kero."

"Já vím."Keře se začaly vracet špatné vzpomínky z dětství, které potlačovala."Myslíš, že by byli hrdí na to co děláme?"

"Určitě. Kdo ví, jestli se s Thomasovým příjezdem něco změní, ale ty dokážeš cokoliv chceš. Jsi chytrá mladá dívka plná odvahy, stejně jako tvoje matka."Kera se usmála. Ještě chvíli tam s Filipem byla a potom se vrátila zpátky do tábora.

Filip počkal až Kera odejde do svého pokoje a pak začal všechny budit. Kera se cestou do pokoje zastavila v kuchyni a vzala si kousek chleba se sýrem a jablko. Šla do svého pokoje, ale pak se pozastavila u Thomasových dveří. Potichu je otevřela a podívala se dovnitř. Thomas ležel na posteli. Neměla sice masku, ale měla na hlavě přehozenou kápi. Už jako malá se naučila potichu našlapovat okolo starého jednoočka, který měl ze všech nejlehčí spaní, ale když kolem něj prošla Kera nikdy se neprobudil. Potichu vešla dovnitř  a položila chleba se sýrem na stolek v pokoji. Thomas něco zamrčel a otočil se na druhý bok ke stěně. Kera se pousmála. Neměl jediné tušení, že tam je."Ani nevíš co všechno můžeš změnit,"šeptla Kera u dveří a odešla se převléct do svého pokoje.

Thomas se otočil zpátky na okraj postele a otevřel oči. Uviděl svůj malý pokoj a na stole položené jídlo. Že by to nebyl sen? pomyslel si. Zdálo se mu, jak dovnitř vešla osoba v černém plášti a hnědé tunice a položila jídlo na stůl, ale myslel si, že se mu to jen zdá, až doteď. Thomas vstal z postele a snědl jídlo. Když dojedl dovnitř vešla Kera. Opět měla na obličeji masku a byla oblečená jako při jejich prvním setkání.

"Doufám, že se ti pobyt u nás líbil, ale teď polez mám i jiné věci na práci než ti dělat chůvu,"řekla mu a vedla Thomase zpátky do tábora. Všimnul si, že v jedné ruce drží jeho meč s dýkou.

"Je všechno připravené?"zeptala se Kera Filipa, který jí přikývnul. Než se Thomas nadál někdo mu zezadu zavázal oči.

"Je to opravdu nutné?"zeptal se.

"Je. Nebudu přece riskovat, že náš tábor budeš hledat díky své návštěvě,"odpověděla mu Kera a vyšla odhodlaně k balvanům. Každý v táboře už byl vzhůru. Filip chytil Thomase za loket a vedl ho společně se čtyřmi muži za Kerou.

Thomas poznal, že jidou jeskyní a potom lesem. Šli z kopce a dole se zastavili. Kera rozvázala Thomasovi šátek na očích. Thomas se rozhlížel okolo sebe a zjistil, že stojí s mlhou na cestě.