Všechno probíhá podle plánu

7.8K 455 17
                                    

Thomas dohlížel na přípravy maškarního plesu, který se měl příští noc uskutečnit. Pro Sophii to byla velká noc před svadbou, jelikož tam měla lépe poznat svého snoubence. Thomas chtěl, aby se o přípravy postarala Sophia s Lucy, ale poté co jí oznámil, že se bude vdávat, zmizela. Thomas poslal Lucy s vojáky, aby ji našli a přivedli zpět. Pokud by si Sophia Jacka nevzala, měl by s králem problém a těch měl teď až mnoho. Zničené panství po otci a bratrovi, zamiloval se do ženy, kterou měl předat spravedlnosti, a pokud by tohle všechno vyřešil, musel by se přidet ke králi v boji proti nájezdníkům, které vedl králův bratranec, který si nárokoval právo na trůn. Jeho život nikdy nebyl lehký, ale teď byl až příliš složitý."Můj pane, přijel Otec Francis. Čeká na vás na nádvoří,"oznámil Thomasovi jeden ze sluhů.

"Děkuji. Vrátili se již stráže se Sophií?"

"Zatím ne, můj pane,"odpověděl slušně sluha. Thomas odešel z přímacího sálu na nádvoří, kde na něj čekal Otec Francis. Stájník se mezitím postaral o koně, na kterém Otec přijel.

"Otče Francisi, vítejte,"přivítal ho Thomas. Otec Francis se kněmu otočil. Byl oblečený v prostém hnědém rouchu, které mniši nosí. Jeho roucho zdobil růženec. Hlavu měl obsypanou krátkými šedými vlasy. Jeho postava byla vyzáblá a shrbená.  Každý ho však znal jako starého a sečtělého muže.

"Barone,"řekl Otec Francis a poklonil se, což se shrbenými zády nešlo příliš poznat."Chtěl jste se mnou mluvit?"

"Ano. Chtěl jsem se vás zeptat, jestli by jste neoddal moji sestru Sophii s královým synovcem baronem Jackem Willmorem."

"To pro mě bude čest, můj pane."

"Výborně,"řekl Thomas radostně. V tom mu došlo, že by mohl znát Mlžino jméno. Chtěl ji aspoň jednou oslovit jinak než Mlho. "Otče Francisi, vy jste dával poslední pomazání královně zbojníků, že?"

"Ano. Proč se ptáte?"zeptal se zvědavě Otec francis. Znal Keru již od dětství, když ji pokřtil spolu s jejím bratrem. Byl i u toho, když její matku obvinili z čarodějnictví. Litoval toho, že nic neudělal, a proto zbojníkům pomáhal, v naději, že tím svůj hřích odčiní.

"Jsem si vědom toho,co můj otec provedl jejím dětem a rád bych to nějak očinil. Bohužel neznám jejich jméno ani nevím, kde bych je našel. Myslel jsem, že vy by jste to mohl vědět."

"Rád bych vám pomohl odčinit činy vašeho otce, které provedl královně zlodějů a její rodině, ale před šesti lety její děti zemřely,"řekl mu Otec Francis, a taky měl napůl pravdu. Po smrti krále zbojníků se Will s Kerou velice změnili, obzvlášť Kera. Stala se z ní dívka, která si nepřipouštěla city a vyhýbala se emocím.

"Opravdu? To je škoda,"řekl Thomas smutně. Věděl, že mu otec lže."Smím znát aspoň jejich jména, abych se mohl pomodlit za jejich duše."

"Vaše zbožnost je neuvěřitelná, barone. Jmenovali se William a Kera,"odpověděl mu otec.

"Takže Kera,"zopakoval po něm Thomas. Konečně zjistil její jméno. Bylo odvážné jako ona.

Hradní branou projela skupinka vojáků s Lucy a Sophií. Thomas si oddechnul, když zjistil, že se Sophii nic nestalo. Jen měla špinavé šaty od bláta a rozcuchané vlasy. Thomas si stoupnul před koně, na kterém Lucy se Sophií jely a chytil ho za uzdu.

"Jsi v pořádku?"zeptal se Sophie a pomohl jí z koně.

"Ano jsem. Jen jsem se potřebovala projet a pročistit si hlavu,"odpověděla mu. Sophie uviděla Otce Francise. Znala ho jako chytrého muže. Všimla si, že má kolem krku stejný náhrdlník jako ona. Musel být mezi chráněnými, ale proč?

Life in the forestTahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon