Bijící zvony

7.7K 500 12
                                    

Thomas netrpělivě poklepával prsty na dřevěný jídelní stůl. Čekal se Sophií na Richarda. Chtěl po dlouhé době poobědvat společně se sourozenci jako tomu bývalo dřív."Nechával tě často čekat?"zeptal se Sophie, aby přerušil to mučivé ticho.

"My spolu poslední dobou ani nejedli. Proto jsem si z Lucy udělala svoji společnici."

"Tak ať se k nám posadí a začneme bez něj,"řekl nabručeně Thomas a pokynul služebnictvu, aby začali nosit jídlo na stůl. Lucy se neochotně posadila na Richardovo místo. Měla divný pocit, jakoby se mělo něco stát a navíc její bratr byl ve vězení kvůli Richardovi, který bude určitě opět naštvaný. Neměla na jídlo ani pomyšlení ani chuť.

Pustili se do jídla. Lucy s radostí sledovala, jak se Sophia opět šťastná. Aspoň na chvíli zapomněla na všechno co se na hradě děje. Dveře od jídelního sálu se rozletěly a dovnitř vešel Richard. Lucy přestala jest a čekala co se bude dít. Dívala se před sebe a byla celá stuhlá. Pokaždé, když byl poblíž Richard bylo to jakoby přišla bouřka."Omlouvám se, že jidu pozdě, ale musel jsem něco vyřídit."Richard přešel k židli, na které seděla Lucy."Tady sedím já."

"Teď ne. Neměl jsi se s tou děvkou zdržovat a mohl jsi tam sedět ty,"odvětil mu Thomas. Lucy se chtěla zvednout ze židle a uvolnit Richardovi židli, ale Thomas ji chytil za ruku."Zůstaň sedět. Richard si sedne naproti,"řekl Thomas.

Richard se naštvaně posadil na volnou židli u stolu  a služebné před něj položili talíř s jídlem a pohár naplněný vínem. Celou dobu probodával Lucy očima. Kdyby jen pohled vraždil byla by nejmíň desetkrát už mrtvá."Jak bylo v táboře zbojníků?"zeptal se provokativně Richard.

"Dobře. Dozvěděl jsem se o tobě spoustu zajímavých věcí."

"Určitě ti to všechno řekla Mlha a všechno to byla lež. Myslíš, že nevím co se o mě a otci povídá mezi lidmi, ale všechno je to jedna velká lež."

"Malé děti by mi nelhaly. Všechno jsem to viděl. To utrpení, které jim náš otec provedl a ty v tom pokračoval."

"Nic nevíš. Nevíš co o našem otci říkali, že nechtěli platit daně, jejich neustálé výmluvy."Napětí u stolu narůstalo. Lucy se Sophií raději mlčely a nezasahovaly do rozhovoru Richarda s Thomasem. V obou dvou včel vztek. Byly jako dvě sopky, které každou chvíli měli vybuchnout. Stačilo jen jedno špatně volené slovo a skončilo by to rvačkou.

"Ta rivalita mezi Mlhou a námi trvá už příliš dlouho. Musíme opět zístkat zpátky své poddané a uzavřít se zbojníky mír. Viděl jsem loajalitu, respekt a úctu vůči jejich vůdcům, ale neviděl jsem ji vůči nám."

"A nebo je jednoduše zabít do jednoho a Mlhu upálit stejně jako královnu zbojníků, za kterou převzala místo."Thomas zhořčeně bouchnul rukama do stolu až se všichni lekli a prudce se zvednul se židle. Lucy si všimla, jak se Sophii třepou ruce.

"Ty už o tom nemáš co rozhodovat. Je to moje panství a moje problémy."Richard se taky prudce zvednul ze židle a naklonil se k Thomasovi. Každý čekal na to nejhorší, rvačku. Najednou začaly být zvony na poplach a dovnitř vrazil voják."Někdo se snaží dostat toho kluka z vězení."

"Mlha. Sophie, ty tady zůstaň společně s Lucy, já se půjdu podívat do vězení a Richarde, ty zařídíš bezpečnostní opatření, aby neutekli,"rozkázal Thomas. Vytáhnul meč z pochvy a vyrazil se dvěmi vojáky do vězení. Jakmile k němu došli, uviděl ležet před dveřmi mrtvé tělo žalářníka a zevnitř se ozývaly bojové výkřiky.

Kera se dostala nepozorovaně až ke vězení, před kterým ležel mrtvý žalářník. Nějaká služebná si ho všimla a hned začala křičet hrůzou. Její křik spustil poplach a toho se Kera bála. Všechno se jí to komplikovalo čím dál víc. Musela si pospíšit a dostat Timmiho do bezpečí přes tajný tunel ve vězení. Kera obešla mrtvé tělo, vytáhla dýky a vešla do vězení. Hned u vchodu viděla dva vojáky stojící u Timmiho cely, jak se ji pokouší otevřít. Timmi ležel na seně pohozeném na zemi. Vůbec netušil, že se ho chtějí pokusit zabít.

Life in the forestWhere stories live. Discover now