Lives [CZ]

#10 Mika Kasumi Nakahara

Mika Kasumi Nakahara, 17 let, Ucunomija, Japonsko

Otce jsem ztratila v pěti letech. Matka se dva roky na to znovu provdala. A tím to všechno začalo. S nevlastním otcem jsem si nikdy nesedla. Občas se zdálo, jako bychom mezi sebou válčili o pozornost mé matky. On vždycky vyhrál.

Tři roky proběhly bez nějakých větších problémů, pokud teda nepočítám hádky, které mezi námi byly na denním pořádku. Pak se to ale všechno nějak zvrtlo.

Nevlastní otec utrpěl vážně zranění nohy a od té doby přebýval jenom doma. Matka pracovala od rána až do noci. Někdy jsem ji třeba neviděla celé tři dny. Propukli mezi nimi hádky, ale o rozvodu ani neuvažovali.

Veškerý svůj volný čas jsem musela trávit s ním. Samozřejmě jsem z toho neskákala deset metrů do vzduchu. Nechtěla jsem být v jeho přítomnosti a vím, že on nechtěl být v té mé. Nenáviděli jsme se. Nikdy mi nemohl nahradit mého tátu. Zdálo se, jako by v naší rodině byl jenom na obtíž. Matka to tak ale nikdy nebrala. Nevšímala si toho, že vysává peníze z jejího účtu a kupuje si za ně alkohol a cigarety. Nezpozorovala tu jeho hranou lásku k ní a ke mně. Byla naprosto slepá. Ale já ne. Já ho měla prokouknutého.

Bylo mi asi dvanáct, když si na mně začal vybíjet jeho zlost. Škola mi zrovna dvakrát nešla. Byla jsem hodně špatná v matice a fyzika taky nebyla můj šálek kávy. Prvně jsem za to dostávala jenom facky. Donutil mě, abych hned po škole přišla domů a až do noci seděla u nesmyslně těžkých příkladů. On pozoroval, jak si s tím nevím rady a u toho popíjel pivo. Bavil se na mně. Říkal mi, že jsem tupá a že skončím jako uklízečka veřejných haj*lů. Bolelo mě to a bála jsem se, že takhle vážně skončím.

Za každou špatnou známku mě doma čekal výprask. Nemělo smysl lhát, vždycky mě prokouknul a schytla jsem to od něj ve dvojité, někdy i trojité, dávce.

Matka o ničem z tohohle nevěděla. Netušila, co se doma děje, zatímco byla v práci. A vlastně se o to ani nezajímala.

Byl listopad, když jsem šla domů ze školy a viděla mého nevlastního otce, jak se u domu loučí s nějakou ženou. Na rozloučenou ji políbil. Jakmile zaznamenal, že tohle všechno sleduju, zatáhl mě do domu a má hlava si odnesla několik pohlavků. Přikázal mi, ať mlčím a jestli se jenom pokusím něco matce naznačit, zmlátí mě jako psa. Bylo jasné, že jsem se bála a proto raději mlčela. Ta žena se u nás od té doby zastavovala častěji a častěji, občas přišla taky nějaká nová. Nebylo mi příjemné, když jsem permanentně z ložnice slýchávala vrzající postel a vzdychání. A už vůbec mi nebylo příjemné, že jsem mámě musela lhát.

Jednou u večeře, když jsme se zase všichni po dlouhé době sešli, jsem se jí chystala povědět pravdu. Ale on mě prokouknul a matku raději odvlekl pryč ode mě. Mé plány byly zmařeny a já se bála, že si to ošklivě odnesu. A to se taky stalo. Hned jakmile se druhý den ráno za matkou zavřeli dveře a ona odjela do práce, přišel nevlastní otec do mého pokoje, a nemilosrdně mě zbil. Daroval mi nespočetně mnoho kopanců a facek. Od té chvíle to začalo být jeho pravidlem. Každý den jsem si od něj vysloužila několik kopanců a pěstí. Nejspíš se mu vždy ulevilo, když mě mohl zbít.

Nemohla jsem to nikomu nic říct. Pohmožděniny jsem musela skrývat. On si hrál na perfektního tatínka a dokonalého člověka. Nikdo by nikdy neřekl, že si na mně vybíjí zlost.

Chtěla jsem trávit čas s mými kamarády, ale on mi to zakazoval. Nemohla jsem opouštět dům. Chodila jsem jenom do školy, pak jsem musela být jenom doma. Za každou chybu, kterou jsem udělala, si mě podal. Jednou to dokonce skončilo mým naraženým zápěstím.

Nejednou jsem se to chystala říct matce, ale on mě nikdy nenechal. Nedaroval mi s ní ani sekundu o samotě. Začínalo to pro mě být vážně těžké. Nezvládala jsem to. V noci jsem brečela a přes den snášela jeho nenávist.

Nevím, proč se choval tak, jak se choval. Co ho tak uspokojovalo na tom mě bít. Nevím, proč jsem musela být jeho obětí.

Pamatuju si, že když jsem jednou musela k lékaři, chybělo málo k tomu, aby se všichni dozvěděli pravdu. Bohužel mi dělal doprovod on. Když mě doktorka prohlížela a spatřila modřiny na břichu a rukou, okamžitě se ptala, co se mi stalo. Než jsem se stihla nadechnout, on už to svedl na mou nešikovnost a to, že jsem fakt nepěkně spadla ze schodů. Doktorka to vzala a dál se tím nezabývala. Doma jsem pak schytla za to, že jsem se chystala říct pravdu, ačkoliv jsem během prohlídky neřekla ani slovo.

Všechno se to provalilo naprostou náhodou v den mých patnáctých narozenin. Matka byla konečně doma a zrovna v kuchyni zapalovala svíčky na dortu. Já byla s ním v obýváku. Vzpomínám si, že mi jeho rukou drtil zápěstí a vyhrožoval mi, že pokud něco řeknu, zabije mě. Právě v tomhle momentu vkročila dovnitř matka. Zmateně na nás zírala a ihned se dožadovala vysvětlení. Nepřekvapilo mě, že si znovu začal vymýšlet. Řekl, že tohle mezi námi je jenom hra. Ona se pak otočila na mě a chtěla, abych to potvrdila. A to jsem já nemohla. Po tvářích mi začali stékat slzy, řekla jsem jí, co se děje a vyhrnula si tričko. Zalapala po dechu, když viděla ten počet podlitin. On se okamžitě začal obhajovat. Říkal, že lžu, že jenom chci její pozornost. Matka ale chtěla slyšet má slova. A tak jsem jí řekla o všech těch ženách, o tom jak si na mně vybíjí zlost, jednoduše o všem co se dělo. Nechtěla tomu uvěřit, ale když na mě on začal křičet a nadávat mi do všeho možného, bez přemýšlení ho vyrazila z domu. Řekla mu, ať si sbalí, vypadne a už se nevrací, a pokud to neudělá, nahlásí ho policii. Dostal strach, a proto ji poslechl.

Od té doby žiju jenom s matkou. Docela mě mrzí, že to nikdy nikomu nenahlásila. Že jsem jí nestála za to, aby s tím zašla na policii. Náš vztah je od té chvíle ještě zvláštnější než předtím. Připadá mi, jako by mě nepřímo obviňovala z toho, že se jí kvůli mně rozpadl už druhý vztah.