Lives [CZ]

#15 Mark Örjan Axelsson

Mark Örjan Axelsson, 28 let, Malmö, Švédsko

Žil jsem bohémský život. Už od svých šestnácti jsem se vyžíval v sexu. Ve škole jsem se vyspal snad s každou druhou. Holky mi hodně dávaly. Stačilo nahodit svůdný pohled a byla ruka v rukávě. Často jsem chodíval do klubů, jen tak se pobavit a vrznout si v kabince na záchodech. Vždy jsem používal ochranu.

S holkami jsem jenom spával, zásadně jsem s žádnou nechodil. To bylo pravidlo. Nebyl jsem vztahový typ. Nelákalo mě být vázaný. Bylo to pro mě naprosto nepředstavitelné, jelikož jsem moc dobře věděl, že bych nedokázal být věrný ani jeden týden.

Všichni kluci byli jako já. Nebyl jsem jediný děvk*ř ve škole. Vlastně jsem se nesetkal s klukem, který by s holkami nespal pro zábavu, nýbrž z lásky. Tohle bylo mně i mým kamarádům k smíchu. Občas jsme se jenom tak ze srandy sázeli, kdo se vyspí s tou a kdo s tou. Já vždy uspěl. Žádná holka mi nikdy neřekla ne. Některé mě dokonce prosily.

Po ukončení střední jsem nastoupil na univerzitu. Moc jsem tam nechodil. Spíše jsem trávil čas v barech s kámoši a holkami. Užíval jsem si života. Učení nebylo pro mě – to jsem dělal jenom kvůli rodičům, kteří na mě v té době byli patřičně hrdí, jelikož si mysleli, že do školy chodím a jde mi to, opak byl pravdou.

Nikdy jsem nebyl milovníkem alkoholu, cigaret nebo drog, šlo mi jenom o sex. Nebyl jsem nymfoman. To v žádném případě. Bez sexu bych žít dokázal, ale já nechtěl. Nebyl jsem závislý, jen jsem si prostě chtěl užívat, dokud jsem mohl a dokud jsem měl možnost.

Říkal jsem si, že závazky přijdou později. Že dokud jsem mladý, musím zůstat sám a být šťastný. Vztahy jsem bral na lehkou váhu. Myslel jsem si, že jsem na to měl čas.

Po půl roce chození (vlastně nechození) do školy, jsem byl vyloučen. Bylo mi to fuk. Vlastně jsem to bral jako takové osvobození, třebaže jsem se tam ukázal jednou za sto let. Když se to dozvěděli rodiče, dali mi patřičně dlouhé kázání o mé zničené budoucnosti, ale všechna slova, které má máma s tátou vyřknuly, letěla jedním mým uchem tam, druhým ven. Snažili se mě donutit, ať si podám přihlášku na výšku, která sice není tak prestižní, ale za to má zajímavé obory. Nesouhlasil jsem. Nenechal jsem se zlomit. Stál jsem si za svým.

Po měsíci jsem si našel práci v zapadlé autodílně za městem. Peníze byly mizerné, ale i tak jsem si po pár měsících našetřil na garsonku (taky mi hodně přispěli rodiče, kteří se mě už nejspíše chtěli zbavit). S odstěhováním přišla ještě větší svoboda.

Ráno jsem chodil do práce, kde jsem ztvrdnul do tří odpoledne, pak jsem se šel domů osprchovat a poté okamžitě zamířil do jednoho z klubů, kde jsem sbalil nějakou kočku a užil si s ní. Tohle byl tehdejší koloběh mého života. Vyhovovalo mi to tak. Byl jsem naprosto spokojený. Občas jsem si odpočinul a několik dní strávil bez sexu. V těchhle nudných dnech jsem většinou navštívil rodiče nebo si zašel do hospody na pivo s bráchou.

Po dvou letech jsem zaregistroval, jak se všichni moji kamarádi začali vázat. Nenašel se jeden, který by neměl vztah. Trávili veškerý čas se svými přítelkyněmi a já byl sám. Začal jsem omezovat to časté chození do klubů a sex. Snížil jsem to na dva dny – nebo jeden – v týdnu.

Hledal jsem si novou práci, protože automechanik nebylo zaměstnání, které by mi něco dávalo.

Bylo mi dvacet tři let, když jsem si konečně našel přítelkyni. Byla to holka, která bydlela o patro níž. Sedli jsme si. Byli jsme spolu dva roky. Dva roky pouze s jednou dívkou, kterou jsem miloval tak moc, až mě to samotného překvapovalo. Po dvou letech náš vztah ale krachnul. Rozešla se se mnou kvůli naprostým banalitám. A tehdy jsem se zase vrátil do starých kolejí. Prvně to bylo asi jenom ze žalu a smutku, později jsem v tom ale znovu našel zalíbení.

S kolegou z práce (stále jsem si nenašel novou) jsem jednou šel dokonce do bordelu. Sám jsem nedokázal uvěřit tomu, že jsem zaplatil za sex, který jsem mohl mít kdekoliv jinde zadarmo.

Noc, která mi zničila život, byla v mých dvaceti pěti letech. Šel jsem do jednoho z klubů, které jsem navštěvoval, po docela dlouhé době, kdy jsem si dal pauzu od těchhle radovánek. Po hodině, kdy jsem tam znuděně vysedával, jsem si myslel, že to zabalím a půjdu domů, ale objevila se tam dívka, která mohla být v mém věku. Pozval jsem ji na drink, krátce jsme si zatancovali, a pak skončili na záchodech. Všechno probíhalo naprosto stejně jako vždy, až na to že jsem neměl kondom. Ujistila mě, že bere prášky a že jí můžu věřit a já blb to udělal. Zasloužil bych si pár facek za to, že jsem jí věřil. Když jsme to dokončili, vyptala si mé číslo. Prvně jsem jí ho nechtěl dát, ale nakonec jsem jí ho nadiktoval. Líbila se mi.

Ozvala se mi týden po tom večeru. Znovu jsme spolu spali, naposledy. Od té chvíle jsem ji neviděl, naštěstí, jinak bych jí zakroutil krkem.

Po pěti měsících jsem obdržel telefonát z neznámého čísla. Když jsem to přijal a dozvěděl se, kdo mi volá a jaký je důvod jejího telefonátu, přísahám, že se mi na několik minut zastavil čas a já zamrzl. S pláčem mi oznámila, že je HIV pozitivní. V té chvíli jsem si myslel, že omdlím a už se nikdy neproberu. V jednu chvíli mě dokonce napadlo, že tohle je můj konec. Řekla mi, že si musím zajít na testy. Když jsem se jakž takž vzpamatoval z toho transu, do kterého mě její slova uvěznila, nazval jsem ji snad všemi nehezkými jmény, která mi přišla na mysl, pak jsem naštvaně zavěsil a mobilem třískl o stěnu. Zničil jsem ho, ale sebe víc.

Ten den jsem se opil tak moc, že se divím, že jsem neměl otravu krve. Bál jsem se. Dobrý měsíc jsem nedokázal jít k doktorovi. Neměl jsem odvahu, stejně jsem věděl, jak to nakonec dopadne. A měl jsem pravdu.

Na testy jsem si zašel měsíc a půl po tom osudném telefonátu. Byl jsem HIV pozitivní. Když mi to doktor řekl, zastavil se mi svět – podruhé. Ačkoliv jsem to čekal a psychicky se na to připravoval, prd mi to pomohlo. Totálně mě to vzalo.

Do teď jsem se z toho na sto procent nevzpamatoval. Nikomu jsem o tom neřekl. Vím, že bych měl, ale já toho nejsem schopný. Nespal jsem s nikým. Nedokázal bych si odpustit, kdybych někoho mohl nakazit, a taky si nedokážu odpustit mou hloupost.