20.

2.7K 187 4
                                    

Pandareos

Čekám na tebe u Doupěte, sdělil mi Erryn, když jsem opustil kavárnu. Něco nebylo v pořádku, cítil jsem to v kostech.

Už z dálky jsem viděl jeho siluetu před vchodem do našeho úkrytu. 

"Co se stalo?" zajímal jsem se okamžitě.

Beze slov mi podal papír stočený do ruličky. Opatrně jsem ho rozdělal. 

"Smlouva?" zeptal jsem se nevěřícně. Proč by mi někdo něco takového dával? Přečetl jsem si prvních pár řádků a okamžitě jsem zmuchlal papír do kuličky. 

Erryn mě ihned začal uklidňovat. "Poslouchej, nejvyšší chce jen jistotu, že..."

Dál jsem už nic neslyšel, jelikož jsem se soustředil jen na to, jak se nejrychleji dostat do kanceláře nejvyššího. 

Rozrazil jsem dveře. 

"Co chcete naznačit tím, že rušíte naši dohodu?" vztekal jsem se a máchal zmačkaným papírem před jeho očima. Starý démon se ani nehnul a dál věnoval pozornost tlusté knize na jeho stole. 

"Tušil jsem, že přijdeš Pandareosi," promluvil aniž by zvedl hlavu, ani za tak málo jsem mu nestál. "Našel jsem někoho vhodnějšího."

Couvl jsem o dva kroky zpátky. Dokázal jsem si představit, že by mohl najmout někoho jiného, aby mu Lovkyni přivedl, ale já se téhle dohody nehodlal vzdát bez boje. Věčná svoboda byla prostě příliš lákavá.

"Jsem schopný vám ji dovést do konce příštího týdne," nabídl jsem, i když jsem věděl, že pokud nenastane nějaký zázračný zvrat, tak se to nikdy nepovede.

Démon si posměšně odfrkl. "Můj nový kandidát se mi zaručil, že se mu to povede během tří dní." 

Když uviděl můj zaskočený výraz, jeho obličej se škodolibě rozzářil.

"Dejte mi týden," žadonil jsem. Ať byl jeho druhý uchazeč kdokoli, musel mít s Lovkyní nějaký vztah, protože ona nedůvěřovala jen tak někomu. 

Nejvyšší máchl rukou a ze stínu vyšla postava v černém. Muž s kápí na hlavě. 

"Jste ochotný mu dát šanci?" zeptal se ho. 

Odkdy tomuto starému démonovi záleželo na názoru někoho jiného? 

I když jsem neviděl mužovi oči, tak jsem jistě věděl, že si mě měří. Nakonec kývl. 

"Máš týden kluku," vyhověl mi nejvyšší. A dálav mi najevo, že si přeje, abych odešel, ale mě příliš zajímalo, kdo je ta zahalená osoba.

"Jak je možné, že si troufáte říct, že Lovkyni přivedete během pár dní? Neznáte ji a možná by vás zajímalo, že ona je celkem tvrdohlavá a nenechá se jen tak zmanipulovat." 

Muž se nad mými slovy zasmál. Jedním pohybem si shodil kapuci z hlavy a já se mohl podívat do jeho zjizvené tváře. Všechny buňky v mém těle mi okamžitě nahlásily stejnou informaci - pozor lovec! Přirozeně jsem chtěl zaútočit, ale on řekl něco co mě nechalo stát na místě.

"Myslím, že mou dceru znám líp než kdokoli jiný na téhle planetě. Já jsem z ní udělal, to co je."

Zdálo se mi, že se zbláznil svět. Na chvíli čas ubíhal příliš pomalu a já se v ten moment snažil poskládat nové údaje tak, aby dávaly alespoň nějaký malilinkatý smysl. Jaký otec by dal svou dceru, tak starému a zkaženému muži jako je nejvyšší? Zničí jí tím život. Dobře, já dělal to samé, ale ona se mnou nebyla nějak příbuzná a nezáleželo mi na ní.

The huntressWhere stories live. Discover now