The huntress

21.

Pandareos

Návštěva kanceláře nejvyššího nebyla nějak příjemný zážitek. 

"Chci abys tohle podepsal," podstrčil mi pod nos listinu, na které byl úhledným písmem napsaný slib. Nejvyšší byl z těch, kteří chtěli mít něco v ruce, pokud by jejich plán selhal a on potřeboval někoho obvinit.

Já Pandareos Blackblood slibuji, že se po dovedení Lovkyně se vzdám veškerého kontaktu s ní a nebudu se o ni dále jakkoli zajímat. 

Mé oči rychle přeletěly přes větu na dvou řádcích. 

"Proč bych to měl dělat?" divil jsem se a vracel mu list. Nejvyšší si ho však nevzal nazpět.

"Protože jestli chceš ten týden, co jsem ti dal mít stále k dispozici, tak podepíšeš."

Vzal jsem průpisku do ruky a chtěl rychle signovat papír, abych mohl co nejdřív pryč. Udělal jsem první čáru a najednou jsem zaváhal. Něco ve mě se nechtělo vzdát Lovkyně. Musel jsem si vybrat ona nebo svoboda. Proč s jsem s tím měl najednou takový problém? Část mě chtěla jedno, druhá druhé. Pomalu jsem dopsal počáteční písmeno mého jména a sám se přesvědčoval, že svoboda je víc než ona. 

Pandareosi pomoc! Ona mě zabije, volal mě Erryn. 

Pandareosi prosím! ozvalo se znovu v mé hlavě. Musel jsem rychle k němu. Jestli ho Lovkyně načapala v jejím pokoji, tak jsem si byl jistý, že ho zabije a všechno nasvědčovalo tomu, že se k tomu schyluje.

Prosím nechci zemřít! škemral jeho hlas zoufale. Nemohl jsem to vydržet. Pustil jsem průpisku a chtěl ho jít zachránit, ale před dveře se postavil otec Lovkyně a chránil je vlastním tělem.

"Prvně podepiš!" nakázal mi nejvyšší. Průpiska v mých rukou se nejistě klepala, ale nakonec jsem podepsal. 

Lovkyně

Náš vězeň byl najednou úplně klidný, zato já jsem panikařila. V domě se nacházel Pandareos a bylo pouze otázkou času, než nás najde. 

"Naposledy. Co se mnou máte v plánu?" otočila jsem se na Erryna. 

Nečekal, že se ho budu vyptávat, když tady byl jeho druh, ale to se pletl. Jeho zaryté mlčení mě vyprovokovalo natolik, že i když jsem věděla, že to bude chyba, tak jsem ho znovu pořezala. Jeho křik se nesl celým domem, takže jsem tušila, že Pandareos se tady brzy ukáže.

"Jestli se chceš dožít příchodu Pandareose, tak mi to koukej prozradit!" pronesla jsem a Errynovi se do očí vrátilo zděšení. 

"Už jsem ti řekl, že ne," jeho hlas byl nejistý a tichý. 

Napřáhla jsem se abych zasadila smrtelnou ránu. 

Dveře sklepa se rozrazily a dovnitř vtrhl démon. Už jsem ho viděla rozzuřeného, ale teď to bylo horší. Nebyl jen naštvaný, měl o blonďáčka strach a to ho nechalo vypadat ještě hrozivěji.

"Nech toho!" křikl na mě hlasem plným odhodlání. Každému v místnosti ukazoval, že Erryna nenechá zemřít. 

 "Odstup od něj!" rozkázal mi. 

"Zloději musí být potrestáni!" trvala jsem na svém a zase se obrátila k Errynovi. Díval se střídavě na nůž v mých rukou a Pandareose. 

Démonovy drápy mi s řinčením vyrazily zbraň z ruky. 

"Poslal jsem ho já," přiznal se Pandareos a ochranitelsky se postavil před blonďáčka. 

" Komu prospěje, když ho zabiješ?" vyzvídal a snažil se jednou rukou osvobodit svého kamaráda. Jeho prsty hbitě uvolňovaly provaz.