Love From 17BLACK

Prolog

Louis POV :

Ahoj já jsem Louis. Chtěl bych se vám v krátké chvilce představit a pokusit se vám popsat jak vypadám. Narodil jsem se 24.Prosince.1991, takže mi je 24 let. Pocházím z Doncasteru. Moji rodiče se rozvedli když jsem byl ještě malý pískle. Vzal jsem si příjmení po mém otci, přece Louis Troy Austin není nic pěkného. Mám sedm nevlastních sester, ano sedm. Studoval jsem na škole Hall Cross School, hrál jsem tam v muzikálu Pomáda a dostal jsem roli Dannyho Zuka. Ty staré časy mi docela chybí.

Kdybych se měl popsat tak vypadám jak můj Irský přítel, jen s hnědými vlasy a o trochu menšími centimetry. Nejsem hrdý na to že jsem malý , měřím 172cm. Ale jednu výhodu to pořád má, ale i nevýhody. Když ve fotbale hrajeme proti jinému týmu, tak jsem většinou rychlejší než oni, a mám větší šanci skórovat do branky. Mezi nevýhody patří třeba to , jste na koncertě, vyberete si dobré místa, ale, jste před někým kdo je vyšší a vy jste malincí a nic nevidíte.

Fotbal hraji přes 5 let, a jsem v něm hodně dobrý. Momentálně hraju za tým Donchaster, čili za moje rodné město. Byl jsem rád že mě přijali před 3 roky na konkurzu. Bylo to jen a jen o chlup. Měli jsme střílet do branek a každý měl dát alespoň sedm střel správně do branky z deseti. Dal jsem jich naštěstí devět. Ten jedem ni uklouzl tak, no vlastně jsem uklouzl já, a tím pádem jsem míč odkopl jinám než jsem měl namířeno. Do teď na to nejsem hrdý.

****************************** Součastnost ************************************

Jsem vysílený. Včerejší zápas mě natolik vysílil že asi ani nevylezu z postele. Bolely mě lýtka od kopanců hráčů. Takže jsem si automaticky mohl přičíst pár modřin na svém těle. Moje nohy většinou bývaly modré po zápasech, prostě plné modřin. Každopádně jsem měl čas si odfrknout na dva týdny. Další zápas se hraje v LA , takže zase stěhování někam. Většinu zápasů jsme hráli tady v Donchasteru kde jsem byl původně doma, když tu hrajeme, jsem u rodičů ve svém starém pokoji. Jinak normálně mám dům v LA. Takže si podniknu cestu do mého sladkého domova. Těším se až si lehnu do těch načechraných peřin, které jsem tam nechal když jsem odjížděl jsem do Donchasteru.

Chtěl jsem být doma co nejdříve takže jsem si naplánoval cestu už na dnešek. To bude zase něco. Buď usnu v autě a můj nejlepší kamarád mě vyfotí a dá to někam na sociální sítě, nebo mě bude pořád budit, že má hlad. Ano , je to Niall. Niall Horan pro přesnost. Niall je úspěšný kluk, dostal se do skupiny jménem One Direction a jezdí na turné po celém světě, bohužel mají teď osmnácti měsíční přestávku, takže můžeme trávit čas spolu.

Vyhrabal jsem se z mých peřin s povlečením Messiho a zamířil jsem si to do kuchyně. Byl jsem vyčerpaný k smrti. Spal jsem asi 9 hodin a stále jsem jako zombie. Sešel jsem s tíhou schody a zatočil doprava. Vešel jsem do veliké místnosti jménem kuchyň. Udiveně jsem koukal do prázdné místnosti, kde měla být mamka a vařit výbornou snídani. Moje představy nebyly vyslišeny.

,, Ahh, takže je to zase všechno na mě " Zamumlal jsem si pod nos

Došel jsem k lednici, na které byl papírek se vzkazem.

,, Louisi , vím že si teď nejspíše naštvaný, kvůli snídani. Bývá to u tebe zvykem. Neboj se, tvoje snídaně je v lednici stačí si ji jen ohřát. Chtěla jsem ti jen říci že přijdu za více něž 2 hodiny, takže mě v tomhle rozpětí nečekej. S láskou tvoje " Úžasná " Maminka "

Po dočtení dopisu jsem se nad ním uchechtl a zmuchlal a vyhodil. Otevřel jsem to stříbrné, velké a chladivé stvoření a byl jsem hned omámen krásnou vůní palačinek. Vzal jsem talíř s nimi, šlehačku, marmeládu a nutellu. Zabouchl jsem dveře od ledničky a dal jsem se do připravování mé dokonalé snídaně.