Harry POV:
Seděl jsem na sedačce pred Louisovým pokojem. Doufal jsem , že se mu nestalo nic vážného. Co mi policista řekl, je že mu pích nějakou drogu ještě před tím, než ho chytli. Nejraději bych Zayna uškrtil, umláti , prostě aby dlouho trpěl než to vzdá. Vím jakou má Zayn výdrž , ale to co vzládne on, tak vzládnu i já. Nejsem žádný tlusťoch abych mu jednu nevrazil. Hajzl jeden....
Teď mě zajímal jenom Louis, moje malý krásný stvoření a hlavně moje laska, za kterou bych dal život.
Seděl jsem a hlavu jsem měl ve dlaní. Doktor mi nic neřekl zatím. Byl jsem jen víc a víc nervózní a to mě nejvíc sralo. Leží v té místnosti a já se tady válím na sedačce.
----- 45minutes later-----
Bílý plášť, brýle a jmenovku kde stalo jméno Kristian. Doufal jsem že mi něco poví..
" Pan Styles ? ''
"Ano , to jsem já"
" Jste příbuzní ? Nebo nevlastní bratr ?."
" Jsem jeho přítel"
" Dobře, Louis dostal silnou dávku uspávadla, což znamená že je možnost předávkování ale tu jsme vyloučili. Zkoušeli jsme ho uměle probudit bylo by to nejbezpečnější, ale nepodařilo se nám to. Bylo by jestě lepší, aby se probudil sám bez naší pomoci"
" Kolik tak počítáte dnů ?"
" Nejméně týden dva, a nejvíce možná i půl roku."
" Díky doktore"
" Držte se Stylesi , jestli chcete můžete za ním, Nashledanou"
" Nashle" řekl jsem cestou k Louisovi
Leží , oddychuje a nemluví. Jeho překrásný jemný hlas, který by každý miloval. Teď jen klidný a neupovídaný Lou Lou ....
Chvilkama na něj mluvím a cítím že mě slyší , že mě vnímá a prostě naslouchá. Je to zase tak krasné ho držet za ruku a říkat mu , jak ho miluju. I když to je bez odezvy , no co se dá dělat. Povídal jsem mu jak jsem byl vystrašený a že jsem dokonce taky lezl policistům do případu.
Pamatuju si ten zvuk jeho smíchu , je přenádherný a tak křehký. Vědel jsem že se zasmál to s těmi policisty, doufal jsem alespoň v jemný stisk ruky. Ale nic.
Seděl jsem tam hodiny , než mě sestřička poslala si odpočinout domů. Dal jsem mu pusu na ty malinové rty a polibil ho na čele se slovy " zítra příjdu, miluju tě Lou-Lou,,
Pomalu jsem pustil jeho lehonkou ruku zpět do peřin a odešel z pokoje. Nedokážu se vyrovnat že to může trvat až půl roku... ah Lou-Lou
Louis POV:
Jediné co jsi pamatuju je úpadek do tmy. Nic jineho. Všechny myšlenky se hned rozplynuly a já byl jako člověk bez těla. Vzpomínky , ty jsou snad jediné co mi zůstalo. Vysoký, zelenooký, kudrnatý brunet co mi vnesl do života lásku a pocit , který věčina lidí nedostane za život.
Byl jsem ve tmě a snažil se nějak probudit. Svinstvo ktery mi píchl bude silný, a co se mi nelíbí. Nikdo se nesmí dozvědět to , co se odehrávalo se Zaynem. On je monstrum , který dokáže jenom prudit a hrát unfair hru. Má tendenci píchat ? Tak ať si píchne , ale ne mě. Potřebuje děvku, která by mu vykouřila ? Tak ať si ji pronájme nebo koupí, ale me mě....
" jsem tady Lou-Lou , už je to dobré"
Povědomý hlas ke mě promluvil.
"Doufám že se mi brzo probudíš zlatíčko moje "
Harry , moje sluníčko co mi svítí na moji temnou cestu.
Někdo kdo mĕ brání a má rád takového jaký sem.
Ještě než jsem Harryho poznal , bral jsem jako první místo football. Na nikoho jiného jsem se neobracel krom Niallera. Snažil jsem se si na něj udělat čas a trávit ho co nejvíc s nim. On bejval něco jako rodina, než mě seznámil s Harroldem. Je to můj rytíř na kudrnatém koňi.
Cítil jsem dotyk jeho dlaně na mé , snažil jsem se ji ovládat nebo lehce stisknout, ale nic jsem nedokázal. Bylo mo toho líto , je to smutný. Slyším každičké jeho slovo. Ten chraptivý hlas mi chybí a chyběl. Ale teď ho vnímám u sebe a snažim se rozplakat samu sebe...
-----3,5 months later------
Sluneční svit se mi drásal do očí ,které jsem se snažil otevřít. Cítil jsem cit ve všech končetinách a hlavně na ruce. Pohlédl jsem se k ruce a tam ležel mladík s dlouhými , překrásnými brunet vlasy. Vypadá to , že jsem se nejspíš probral. Klika od dveří se pohoupla směrem dolů a pak se vrátí. Vidím bílý modrý šaty sestřičky , která drží tác s léky. Při pohledu na moje pootevřené oči se lekla a upadl ji tác se vším šady.
Utekla ze dveří a už jsem ji neviděl. Začal jsem hladit krasnou kudrnatou hlavičku , která mi těsně svírala ruku. Hlava se začala kroutit a probouzet se. Zamžoural si oči , upravil vlasky a snažil se rozkoukat. Nechtel mě obejmout, říci slova jako " Miluju tě" ale hned se mi vrhl do polibku. Nechapal jsem moc jeho reakci, začal totiž plakat.
" Ty jsi se vážně probudil "
" A co bych měl dělat , dělám to každé ráno"
" I po 3,5 měsících ? "
" Co ?"
" Byl jsi takhle dlouho v narkóze"
" Fakt ?"
" ummmh"
"Ale teď nejsem "
" To jsem rád "
Chytl mě zpět za ruku a nepustil. Sestřička přiběhla s doktorem a s otevřenou pusou začala na mě ukazovat. Doktor se jménem Kristian se jen usmál a řekl " Dobré poledne pane Tomlinsone"
Sestřička se složila , když jsem zamával na doktora s úsměvem.
" Jsem rád že jste se probral, ještě i s úsměvem"
" Jsem rád taktéž"
----------------- 1YEAR LATER--------
Ani neuvěříte jak krásný je ležet u Harryho v posteli na rameni a sní. Bohužel od doby co máme Nancy tak už to moc nejde.
" Nancy lásko, jdi dolů z té postele, chceme ještě spát" řekl mile Harry
"Ale tatíí , já si chci hrát " řekla smutným hlasem
" No dobře zlatíčko , tak pojď k nám " řekl jsem
Takový život by si měli utvořit každý za život , žijeme jenom jednou že ?
Ach Harry ♥♥ a taky Nancy , moje lasky na celý život
******************************
Ahoj lásenky moje ♥ tak tohle je bohužel poslední část. Určitě mi napište jestli se vám příběh líbil :) budu psát nový a to bude trochu smut ( ale jenom trochu )
Jsem moc ráda že jste můj příběh četli ♥ ještě jednou moc děkuju ♥♥
All the L.O.V.E Denise ♥
TAKŽE , KDO BUDE ČÍST DALŠÌ PŔÍBĚH ?
YOU ARE READING
Love From 17BLACK
Fanfiction,, Louisi máme nového zájemce o hraní fotbalu . Chtěl jsem se tě zeptat jestli třeba ve volném čase by jsi ho nemohl zaučit něco málo. Stačili by třeba kopy na branku nebo běhání na vytvoření kondice" Když jsem si to poslechl, Chtělo se mi smát, nik...
