Story of dragon - Vznik legendy [cz]

2.část

Daniel:

"Ale to nedává smysl Jackie! Proč by utíkala?!" Zavrčel jsem a přirazil ruce na stůl. Byl jsem zoufalý. Neměl jsem tušení proč by to došlo až sem. Až  k jejímu útěku. 

"Protože už to udělala." Šeptla. Zaťal jsem pěsti a na chvíli zavřel oči. Jackie mi položila ruku na rameno, ale já ji setřásl. Nechtěl jsem podporu, chtěl jsem ji. 

"Ona neutekla, ne od vás." Zavrčel jsem a tvrdě se na ni podíval. Propaloval jsem pohledem místo před sebou. Kdybych to neřekl. Kdybych ji našel dřív, než seděla na koni, nebo aspoň měl přesvědčivější hlas. 

"Tak to ji asi někdo unesl." Pokračoval Jason rozhodně. "Vždyť doma vůbec nebyla." Doma. Co přesně v tuhle chvíli znamená doma? Aaron by řekl tady, ale právě proto odjela. Zaťal jsem pěsti ještě víc než do teď, až byly mé klouby docela bílé. Představa, že ji někdo unesl se mi vůbec nelíbila. 

"Ale proč by to někdo dělal?" Pomalu jsem si sedl a koukal před sebe. Nálada mi rapidně klesla, už ve chvíli kdy zmizela ona. Teď, při tomto probírání a pátrání po možnostech, se mi dělalo zle. Neunesli ji! 

"Ty se ještě ptáš? Je to dračí dcera." Zasmála se Jackie. Zamračil jsem se a podíval se na ni. Její úsměv zmizel a ona se tvářila tak jako vždy. Odmítal jsem to. Odmítal jsem zkutečnost, že by teď někde byla svázaná nebo hůř. 

"To je právě ono. Vždyť má draky. Není možné aby ji někdo unesl." Spoléhat na to, mi však taky moc nepomohlo.

"Tady je možný všechno Danieli." Povzdechl si Mathew.

"Tak dost! Ať se stalo cokoliv musíme Keiru urychleně najít." Ukončil naši debatu Aaron. Seděl u stolu s rukama zapletenýma do sebe. Celou dobu jen potichu sledoval celou naši konverzaci a pravděpodobně zhodnocoval naši situaci. 

"Danieli, ty a Jason pojedete Keiru hledat, hned!" Zvedl se, opustil místnost a nechal nás tupě zírat na dveře. Z hloubi duše jsem si přál, abych jinak jezdit nemusel. Aby se vrátila sama, a aby bylo všechno zase jako předtím. Jen ona a já. Jenže to se nestalo a ani nestane. 

"No tak! Slyšeli jste pána, já jdu informovat Melani." Stoupla si Jackie a odešla.

S Jasonem jsme posbírali svoje věci a usedli na koně. 

"Najdem ji," Usmál se povzbudivě Jason. "Ať se stane cokoliv." Toužil jsem mu věřit, ale nemohl jsem. Bylo tu to jedno procento, které bylo smířené s tím, že už ji nikdy neuvidím.

Keira:

"Cean!! Dones mi Saph ihned zpátky!" Křičela jsem na ni, mezitím co jsem ji naháněla mezi domy. Addi s Nagge za mnou uháněli a čas od času mě zdržovali. Má 'adoptovaná' sestřička mi sebrala mé dráče a i přes jeho hlasitý a nepříjemný piskot s ním stále pobíhala sem a tam. 

"Keiro? Měli byste se přestat honit a jít si spíš pro teplé oblečení." Zakřičel Lucas. Zastavila jsem se a stejně jako Nagge jsem naklonila hlavu na bok s nechápavým pohledem. Zasmál se a došel ke mně. Nemohly jsem vypadat tak vtipně! Vždyť ona je drak a já jsem člověk. 

"Takovéhle počasí je u nás jen pár dní. Do konce týdne se značně ochladí."

"Cože?" Zamračila jsem.

"Je to tu normální. Pár dní je tu jako na sahaře a pak začne padat sníh skoro po celý rok." Pootevřela jsem ústa a překvapeně na něj hleděla. Jak dlouho jsem byla na Aaronově hradě? Půl roku? Rok? Za tu dobu, se tam to krásné teplé počasí nezměnilo a tady? Prý sněžit, pff.

"To se v hlavním městě neděje a to je kousek odtud."

"To tvrdíš ty. Já říkám, že jste museli hodně zabočit na sever." Zamračila jsem se. Hodně zabočili? Jeli jsme stejnou cestou jako při cestě tam. Až na to, že jsem v tu chvíli zrovna seděla v kočáře a ujišťovala Mel o velikosti svého zavazadla. 

"Počkat, jak daleko jsme od hlavního města?" 

"Dál jak pět dní cesty." Překvapeně jsem zamrkala a čekala jestli neřekne, že to byl vtip. Nic. 

"Sakra.. Sakra! Jak se to mohlo stát! Mel mě zabije." Chodila jsem dokola a dokola a přitom se držela za hlavu. Cean přestala utíkat a rozběhla se ke mně.

"Co se stalo?!" Vykřikla vyděšeně. Otočila jsem se na ni a snažila se nevypadat tak hrozně jak před chvílí. Určitě se mi to náramně povedlo, protože se zamračila a smutně na mě hleděla. 

"Cean, my- my jsme dál než jsem si myslela." Vydechla jsem.

"Ale to nevadí ne?" Zazubila se a podala mi Saph. Bylo zvláštní jak rychle se jí měnily nálady. Skoro jako počasí na apríl. 

"Už má hlad." Zkonstatovala a a zvedla jsem svůj prst, ze kterého tekla krev. Nic si z toho ale nedělala a  zaměřila se na Addiho na mém rameni. Zahnala jsem chuť oběma vynadat a jen přikývla. Rozhlédla se po okolí ale Drakie jsem nikde nenašla.

"Dořešíme to za chvíli." Otočila jsem se na Lucase a pak pískla. Po chvíli se ozvalo zařvání, které znělo nebezpečněji než jsem zvyklá. Drakie se snesla na zem a v drápech držela obrovského jelena.

"Mno myslím, že tohle stačit nebude, ale poslužte si." Donesla jsem Saph  k jídlu a Addi mi poskakoval vedle nohy, mezitím co se Nagge prala s Drakie o kus nohy.

"A ty pojď za mnou, pokud tu chceš být déle." Ukázala jsem na Cean. Natěšeně přikývla a rozběhla se za mnou. Vešli jsme do jednoho z domů, kde nás jedna žena změřila a začala rovnou cosi šít.

"Keiro? Tady," Lucas zvedl ruku, na které se mu jemně třepetal sokol. "Jestli potřebuješ poslat zprávu do hlavního města, máš ho k dispozici." Ihned jsem přikývla. Lucas mi podal papír a brk s inkoustem a já začala psát.

Jsem v pořádku, i se Cean jsme se ocitli v jedné ze severních vesnic. Pokusím se co nejdřív přijet, ale dřív jak za týden to nebude. PS: Máme další přírůstek. Keira

Smotala jsem to, upevnila čímsi co se podobalo nitce a přidělala k sokolově noze.

"Leť." Šeptla jsem, když jsem ho vyhazovala do vzduchu. Rozmáchl křídly a vyletěl.

Saph  mi vylezla na rameno a ostatní draci přešli vedle mě.

Obloha se zatemnila a zčervenala. Ozvalo se hlasité neidentifikovatelné zařvání, při kterém se Drakie trochu ošila a vypustila páru z nozder.

"Klid, už jsme čtyři." Usmála jsem se a pohladila ji. Nagge se načepýřila a zařvala, přičemž vypustila trochu ohně. Addi se Saph ji opakovali a přidala se i Drakie. Červený, modrý, skoro černý a zlatavý oheň se mísil těsně přede mnou a vytvářel tak krásné ornamenty.

"Nic a nikdo nás nepřemůže." Šeptla jsem a jemně se usmála. Pevně jsem v to doufala.