Story of dragon - Vznik legendy [cz]

9.část

Vyšla jsem z domku a rozhlédla se kolem. Cean držela Daniela kolem pasu a když jsem vyšla rozzářila se jak sluníčko. Byla proti němu poloviční. Přiběhla ke mě a objala mě stejný způsobem jako jeho.

"Dobré ráno," Usmála jsem se.

"Dobré, dobré!" Křičela jak na lesy a poskakovala okolo mě. Pohled mi padl na něj. Prohlížel si mě zamyšleným výrazem. Neměla jsem co říct, nechtěla jsem nic říct. Neměl sem jezdit! Chtěla jsem mu vmést do obličeje všechny nadávky a urážky co jsem měla na jazyku. Místo toho jsem zarytě mlčela a otočila se k němu zády.

"Vrací se! Ona se vrací!" Kolem proběhla žena s blaženým výrazem a mávala rukama ze strany na stranu.

"Kdo se vrací?" Zašeptala jsem a vydala se za tou ženou. Cean mě následovala stejně jako on. Došli jsme na kopec společně s celou vesnicí. Přešla jsem k Lucasovi a mírně se k němu natáhla.

"Kdo se vrací?" Trhl sebou. Asi jsem ho vyděsila. Dusila jsem v sobě smích a čekala až mi odpoví.

"Nora," Řekl jednoduše a dál se toužebně díval před sebe. Zamračila jsem se a pohledem střelila mezi stromy. Nora? Z mého přemýšlení mě vyrušil jásot. Zmateně jsem se rozhlédla kolem a zjistili, že většina lidí ukazuje před sebe. Otočila jsem hlavu a spatřila osobu mířící naším směrem. Oblečení obalené bílým kožíškem napovídalo spojistost mezi ní a těmito lidmi.

"Noro!" Vykřikl někdo a všichni se k ní rozběhli. Došla jsem k nim mezi posledními a sledovala jak jsou všichni nadšení návratem té Nory. Její tvář byla posetá několika černými čárami přes celý obličej. Zašitý ret a obočí dominovalo celému jejímu vzhledu drsné venkovské dívky. Objala jednu z žen a vzduchem se linul zvuk rolniček.

"Vítej zpátky," Lucasův hlas přehlušil všechny ostatní a ta dívka se na něj s úsměvem otočila.

"Děkuju," Oznámila a lehce ho objala. Sundala si kapuci a zašátrala ve své kapse. Vlasy měla zapletené s korálky a rolničkami stejně jako její náhrdelník. Byla celá, taková, jiná.
"Celé dva roky mi trvalo než jsem ji našla, a přineslo mi to i něco jiného." Vytáhla hrst bylinek a pak jemně poklepala na svou brašnu. Potichu jsem sledovala dění a posouvala se zpátky do středu vesnice.

"Našla jsem ho po cestě zpátky." Vytáhla věc obalenou v bílé látce a pomalu ji oddělala. Vytáhla jsem lokty nahoru a začala si jimi razit cestu doprostřed dění. Lucas se na mě otočil s překvapeným a šťastným výrazem.

"Vejce," Vydechla jsem a natáhla se po něm. Nora však škubla s rukou a zamračeně mě sledovala.

"Ano, a je moje." Řekla tvrdým hlasem a sledovala mě. Ale, musí mi ho dát. Jenom já ho můžu probudit k životu! Probodávaly jsme se vzájemnými pohledy.

"Kdo to je Lucasi?" Ozvala se nepříjemným hlasem a ještě nepříjemněji na mě ukázala.

"To je Keira, dračí dcera."

"Pf, tahle? A to odkdy?" Zvedla jsem obočí. Jak jako tahle? Otevřela jsem pusu a chtěla ji urazit stejně jako ona mě, ale byla rychlejší.

"A i kdyby byla, to vejce je moje. Nemám žádný důvod ji ho dát." Proč nic neříkám? Jen stojím s pootevřenými ústy a naštvaným výrazem.

"Copak? Došla ti řeč dráčku?" Řekla posměšným tonem a po tváři se jí rozlil úsměv.

"Chci to vejce, akorát mu ublížíš pokud si ho necháš." Rozesmála se na celé kolo.

"Nedám, nemám důvod." Otočila se a vyšla k jednomu z domů. Vytáhla šňůrku s bylinkami a připevnila ji ke střeše.

"Bylinkářka?" Šeptla jsem.

"Ano, omlouvám se za ni. To vejce ti donesu."

"Ne," Zaraženě mě pozoroval. "Chci si ho vzít sama." Řekla jsem rozhodně. Uvnitř jsem moc rozhodná nebyla. Vždyť ona mi úplně zničila autoritu! A to mě ani nezná!

"Co chceš za to vejce?" Ozvala jsem se, když jsem došla k jejímu domku. Podívala se na mě, znovu se zasmála a dál mě ignorovala. Úplně mě dováděla k šílenosti. Sakra, co jsem jí udělala?! Má mít trochy úcty a ona by byla schopná mě zahrabat do země.

"Aspoň mě poslouchej!" Naštvaně jsem podupla nohou. Chovám se jak malé dítě, nemám chuť se sní hádat.

"Dobře," Povzdechla si a otočila se ke mě, konečně! "dám ti to vejce, když mě porazíš. Pokud si dračí dcera měla by si ovládat meč."

"A pokud neporazím?"

"Zemřeš." Její klidný ton mě vyváděl z míry. Zemřu? Jako doopravdy?

"A, to ti nestačí, když se ukáží moji draci?"

"Ne?" Ironie z ní přímo čišela.

"Dobře," Chtěla jsem se jít připravit ale ona mě zastavila, zase.

"Fajn, tak jdeme na to."

"Teď?" Přikývla a hodila po mě dlouhý úzký meč. Nádech, výdech. Prošli jsme půlkou vesnice až jsme se dostali na volný plácek. Lidé se kolem nás hromadili a vytvořili kruh.

"Tak do střehu princezno," Zasmála se Nora a zaútočila první. Několikrát jsem ji odrazila, ale pak mě odhodila na kraj, až jsem spadla na kolena.Zaslechla jsem povědomý řev, ale moc tomu nevěnovala pozornost. Všichni se zatajeným dechem sledovali průběh boje. Zrychlil se mi dech a moje obavy s ním. Přiblížila se ke mě a švihla. Nestihla jsem uskočit. Ostrá bolest se zakořenila v mém rameni a doprovázel ji bolestný řev. Švihla znovu. Pokusila jsem se ji zastavit svým mečem, ale jen se ozval ostrý zvuk jak meč projel po druhém a pak opět zasáhl mě. Další mučivá bolest v lýtku a ona stále útočila. Drakie zuřivě vrčela a odhalovala přitom své tesáky. Zahlédla jsem vyděšené tváře Lucase a Daniela. Zabije mě. Neměla jsem souhlasit. Sakra. Ale jsem dračí dcera. nenechají mě zabít, doufám. Zvedla jsem se a zaútočila. Švihla jsem směrem k její hlavě, ale odrazila mě. Další úder směřoval na její nohy, ale vykryla ho a chystala se mě zasáhnout. Meče se s řinčením zkřížili a my se dostali k sobě.

"Měla jsem o tobě nižší mínění." Prohodila a vzdálila se. Nadechla jsem se a vyběhla proti ní. Zvýšila jsem rychlost zásahů ale ona je vykrývala. Zůstala jsem stát, těsně před tím, kdy zastavila můj neexistující odpor projela jsem jí mečem po břiše. Látka začala nasakovat rudou barvou a Nora překvapeně vzhlédla. Ustoupila jsem a dotkla se svého rameně. Zatraceně bolelo! Lidé okolo nás ustupovali a vyděšeně nás sledovali. Drakie švihala ocasem ze strany na stranu a přitom divoce vydechovala dým z nozder. Nora opět zaútočila než se stáhla, zvedla meč nad hlavu a mrštila jím mým směrem. Vyhnula jsem se mu a meč proletěl kolem mě. Ona ho vážně hodila? Chvíli jsem ho sledovala a pak se otočila k jeho majitelce. Právě včas. Povalila mě na zem a zamířila na mě dýkou. Hlasy se mi mísily dohromady. Všichni křičeli a přibližovali se. Drakie vyletěla a zmizela mi z dohledu.

"Konec," Zašklebila se Nora. "Prohrála si." Železo mě chladilo na krku a tep zpomaloval. Opravdu. Je konec. Neměla jsem ponětí co se teď stane. Bude to bolet? Bude se někomu stýskat? Bolest pomalu prostupovala mým tělem. Po krku mi sjížděly kapky krve. Prohrála jsem. Mlžilo se mi před očima. Nic jsem neviděla. Nikoho jsem neslyšela. Otevřela jsem oči a zahlédla bílou skvrnu. Obrovskou bílou skvrnu, která pokryla celou mou mysl.