Story of dragon - Vznik legendy [cz]

23. část

Seskočila jsem z Drakiina hřbetu a rozhlédla se kolem sebe. Nic mi tu nepřipadalo povědomé. Úzkostlivě jsem si objala ruce a čekala až se vedle mě objeví Cean nebo Thomas. 

"Vzpomněla sis na něco?" Chraplavý hlas mě uvedl do příjemného stereotypu, zavrtěla jsem hlavou a vydechla. Třeba si vzpomenu později.  Chytla jsem Cean za ruku, kterou mi nabídla a chystala se otevřít ty obrovské dveře, když mě zastavil hlas s obrovským přízvukem.

"Paní! Konečně jste se vrátila!" Bodlo mi ve spáncích, cítila jsem jak se mi do mysli něco vkrádá a strnule jsem se otočila. Můj pohled padl na černocha, klanějícímu se před mýma nohama. Povytáhla jsem obočí, než se mi před očima mihlo několik obrazů. 

"Ghár," Šeptla jsem a zkušeným pohybem ruky jsem ho donutila si stoupnout. Přikývl, roztáhl rty do velkého úsměvu a čekal. Prohlížela jsem si ho, s vědomím, že jsem si na něj vzpomněla pouhou větou. Cítila jsem se šťastně! Byla jsem si jistá se vším co jsem o tomhle člověku věděla. Cean vypískla a rozběhla se Ghárovi do náruče. Mluvili spolu mně neznámou řečí a zářivě se usmívali. Můj pohled padl na Thomase, který tikal pohledem z místa na místo. Vypadal velmi nervozně a ostražitě. Přešla jsem k němu, omotala svou ruku kolem jeho paže a usmála se.
"Společně, jako posledních pár dní, kdyby se něco stalo - utíkej." Šeptla jsem poslední slovo a pak se zasmála. Na jeho tváři se objevil úšklebek a pak přikývnul. Vyrazili jsme dovnitř, mezitím co Cean s draky radostně obklopovali Ghára. Hothir však zůstal na mém rameni a ostražitě pozoroval okolí. Krok za krokem jsem se cítila nervóznější než před tím. Snažila jsem se přeladit své myšlenky na něco smysluplnějšího, než na stres. Přemítala jsem nad tím jak všichni tak rychle vyrostli. Drakie s Nagge už jsou dospělé, Addi je rychle dohání a za chvíli odletí na svůj rituál, zatímco Saph dorůstá do velikosti ovce. Thomas otevřel dveře a vstoupil dovnitř se mnou v závěsu. Naše kroky se ozývali chodbou a upozorňovali na naši přítomnost. Nechtěla jsem, aby všichni tak rychle vyrostli. Okrádalo mě to o mě potěšení,  které jsem s nimi měla.Rozhlížela jsem se po stěnách a zarazila se, když jsem zaslechla přibližující se kroky. Ustoupila jsem a křečovitě zmáčkla Thomasovu košili. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem sem neměla chodit. Před námi se objevila vysoká blondýna s modrýma očima. Polkla jsem a nenápadně se podívala na svého takzvaného ochránce. Prohlížel si dívku, která se k nám přibližovala ve vysokém tempu a s naštvaným výrazem. Pustila jsem se ho a s pohoršeným pohledem jsem na něj zírala. Bylo pro mě nesnesitelně těžké se udržet a jednu mu nevrazit, protože on na ni tak nepokrytecky pohlížel a mě to uvnitř sžíralo.Otočila jsem se na blondýnu a snažila se přijít na to co je na ní zajímavé, kromě jejího červeného obličeje s rozčíleným výrazem destruktivní sebevraždy. Mé myšlenky mi pomalu nedávaly smysl.

"Keiro! Kde si sakra byla?! Proč si utekla a proč si nechala Daniela a Jasonem v té vesnici! Zbláznila si se?!" Začala na mě řvát jak na malé dítě což mi rozhodně nebylo příjemné. Neměla jsem ponětí o čem to mluví a nechápavě se otočila na Thomase, který i přes jeho zírání byl jediný záchytný bod, který jsem v tuhle chvíli měla.

"A kdo je sakra tohle?! Tvůj novej brácha?! A Cean?! Tu si tam nechala!? Pane bože můžeš mluvit?!" Stála přímo proti mně, byla o pár metrů vyšší a rozhazovala zlostně rukama. Neměla jsem odvahu se na ni ani podívat, byla jsem vyděšená už jen z jejího tónu. Vždyť na mě, sakra, křičí někdo koho vůbec neznám!Vždyť na mě, sakra, křičí někdo koho vůbec neznám! Můj ochránce nasadil nechápavý výraz spojený s nechutenstvím. Mračil se a trošku vyhrnul vrchní ret, sledovala jsem ho jen periferním viděním a urputně se snažila něco vymyslet. Já umím mluvit! Dívka se rozčilovala pokřikovala po mně různé narážky na všechno možné co mohla vymyslet ale já ji přestala vnímat, když jsem na její ruce zahlédla něco černého. Nebrala jsem ohled na její osobní prostor, vykročila jsem, uchopila její ruku a otočila k mému obličeji. Růže, drak. Hrklo ve mně, před očima mi mihlo několik obrazů a já zavrávorala.