Vsadíš se?

Naprosto "nadšená" z spolubydlících

Z pohledu Freda

Ta holka mě jednoduše srala. Nikdy jsem nenarazil na otravnější, tvrdohlavější a arogantnější holku, než je ona. Její ego nebralo konce, vyrovnalo by se těm největším horám na světě, ale měla jeden problém. Narazila do ledovce, který má ego ještě vyšší než všechny hory světa dohromady. Takže ten její Titanic hrané sebedůvěry a drzosti potopím.

„Ty vole kámo, ta tě pěkně sjela." ozval se hlas osoby, která si vedle mě sedla. Propálil jsem šklebícího se Lea zabijáckým pohledem. On se jen dál zubil jak z reklamy na zubní pastu. 

„Drž hubu Leo, no a co že si na mě otevřela hubu nějaká blbá kráva." sykl jsem na něj, ale to ho samozřejmě nedonutilo se přestat pitomě tlemit, naopak, začal ještě debilněji usmívat.

„Ale uznej, že byla kus." mrkl na mě Leo a já teď opravdu litoval, že nemám místo očí lasery. Naštvaně jsem se na něj podíval a pak svůj pohled otočil k oknu, ale jeho pobavený smích jsem slyšel i tak.

„Vidíš, aspoň to popřít nemůžeš." smál se Leo s strkal do mě loktem.
Proč se s ním vlastně bavím?!
Jen jsem na něj něco zavrčel, nechtěl jsem mu odpovídat, věděl jsem, že má pravdu, ale nechtěl jsem si to přiznat. Její blbost, že se radši hádala, než by se mnou spala. Červenovlasou jsem ještě neměl.
Radši než abych dál poslouchal jeho připomínky, jsem vytáhl sluchátka a pustil si hudbu, jeho skoro až holčičí kecy jsem poslouchat nemusel. Ani se vlastně nemůžu ničemu divit, je to někdo, kdo s sebou pořád tahá kabelku.
To je ale jedno, stejně je lepší poslouchat hudbu, která mě pomalu kolébala ke spánku. Už jsem zavíral oči, skoro jsem přepadl za hranici do snů ale...

Z pohledu Biancy

Ještě jsem vydýchávala toho idiota, když jsem ale do autobusu uviděla vstoupit mladou ženu s odznakem vedoucího na tílku. Na vedoucí byla dost mladá, mohla být tak o pět let starší než já.

„Takže ahoj všichni, většina mě sice už znáte, ale pro ty co jsou tady poprvé se jmenuji Cassandra a ne zlato, puso, kočko a tak dále jasný kluci? Tak a když jsme si to tak hezky vyjasnili, tak teď zkontroluju, pokud jste všichni, i když by mi nevadilo, kdyby tady někteří zůstali, že ano Frede?" Při posledním slovu se celý autobus kromě mě s pobaveným úsměvem otočil k zadním sedačkám, kde se nacházel jmenovaný idiot.

„Frede, jsi tu? Neměla bych začít oslavovat, že je po tobě?" medově se ho zeptala Cassandra a vydala se uličkou k jeho místu.

„Ale noták Cass, všichni víme, že ty bys ho oplakávala nejvíc" ozval se hlas jiného kluka a Cass si povzdechla.

„Takže bohužel je tu Blake a culí se na mě i Leo. Takže kompletní sestava. Jdu zjistit, pokud je tady i ten zbytek." povzdechla si Cassandra a vytáhla z kapsy složený papír se jmény.

,,Adeline Daneová!"

,,Tady."

,,Taylor a Tara Clarkovi!"

,,Tady."

,,Melanie Allen!"

,,Tady."

Takhle to probíhalo dál, Cassandra vždycky řekla jméno a dotyčný se přihlásil. Vůbec jsem si nestíhala pamatovat jména všech lidí, pamatovala jsem si snad jen první tři a Ember.

,,Bianca Foxová!"

,,Tady." odpověděla jsem nahlas, celý autobus se na mě otočil, teď už konečně vědí, jak se jmenuje ta holka, která urazila toho idiota. Cassandra pokračovala dál ve vyvolávání, zase jsem vypnula.

„Tak to vypadá, že jsme tu všichni. Teď pojedeme přibližně dvě a půl hodiny, než dojedeme do tábora. Tam se vám představí zbytek vedoucích, budete rozděleni do oddílů,chatek řeknou se základní pravidla, téma celotáborové hry, kapitány a týmy se dozvíte až druhý den večer. A teď se snažte nikoho nezabít a ideálně nerozbít autobus." řekla Cassandra a s těmito slovy odešla dopředu vedle řidiče. Všichni se začali bavit, vykřikovali na celý autobus a já se zběsile snažila zesílit hudbu, abych je neslyšela a snažila jsem se usnout.

„Bianco, chtěla bych ti někoho představit. Tohle je Lottie a tohle Charlie, jedny z mých kamarádek." Ospale jsem otevřela oči, abych viděla dvě dívky, které stály vedle Ember a usmívaly se na mě.

,,Ahoj, já jsem Lottie." představila se dívka s dlouhými blond vlasy až po pas a modrýma očima. Kriticky jsem se podívala na její oblečení, dlouhou sukni do poloviny lýtek, triko s límečkem a kolem krku jí visel malý křížek. Moderní jeptiška.

,,A já jsem Charlie." ozvala se ta druhá, která aspoň nevypadala, jako by utekla z kláštera za dobrodružstvím. Měla zrzavé vlnité vlasy po ramena, tvář posetou sprškou pih a lehce zvýrazněné světle zelené oči. Oblečená byla podobně jak Ember, až na to, že na sobě neměla ty blbý kytky.

,,Hmmm super." zamumlala jsem. Lottie se zatvářila překvapeně, asi si myslela, že se taky představím, nebo jaké jsou v klášteře zvyky.

„Holky s námi budou na chatce." snažila se konverzaci zachránit Ember. 

„Hmmm." Nehodlala jsem jí to nijak ulehčovat.

„Ty jsi ta co urazila Freda?" vypadlo z Lottie po chvíli mlčení.

„Je tady snad nějaká jiná červenovlasá holka s černým oblečením a tetováním?" ušklíbla jsem se na Lottie a zaznamenala slabý úsměv u té druhé, Charlie.

„Ne, ale jsem jen překvapená, nikdo mu něco podobného nikdy neřekl." pokračovala Lott, pravděpodobně jí ušel ten sarkasmus v mém hlase.

„Možná proto je takovej namyšlenej kretén." Bavilo mě sledovat, jak na mě Lottie vykulila oči a ohlížela se, pokud to někdo neslyšel.

„Neměla bys ho provokovat, jdi se mu omluvit, dokud máš čas, přece nechceš aby ti z tábora udělal noční můru." radila mi jeptiška, pokud s ní mám vydržet dva týdny na chatce, tak budu muset najít nějaký chlast.

„Měla bys tu holku poslechnout." řekl jiný hlas a já najednou ze záhadného důvodu dostala chuť, původce toho hlavu praštit něčím tvrdým po hlavě.