Vsadíš se?

Transakce slin

Z pohledu Biancy

Víte, jak se cítí člověk, když na něho zaútočí hejno vos? Ne?
Chtěla jsem toho idiota zabít minimálně osmi různými způsoby, protože jsem měla po celém těle štípance od vos a když myslím po celém těle, tak opravdu všude. Navíc mi k tomu celé tělo zaplavovala neskutečná bolest a spalovala mě společně se zlostí a touhou po pomstě.

,,Chceš ještě vodu?" zeptala se mě žena ve středních letech jménem Susan, která ošetřovala na marodce a už mi stihla ukázat asi desetkrát fotky svých vnoučat. Kývla jsem na ní, protože jsem nemohla skoro mluvit. Susan mi nadzvedla hlavu, abych se mohla napít vody z misky.

,,Teď ti ještě vyměním obklady a dám ti prášek proti bolesti a radši i na spaní, bylo by to lepší zaspat" usmála se na mě Susan a já jsem kývla na souhlas. Susan chvíli lítala po malé místnosti a ke mě se vrátila už se sklenicí vody a dvěma prášky v ruce. Oba jsem je zapila a během chvíle jsem s pomocí prášku usnula

....

Stála jsem v parku, byl nádherný podzimní den a slunce prosvítalo skrz listy. Zmateně jsem se rozhlédla a když mi došlo, co je to za park, tak mé tělo zaplavil strach. Začala jsem se třást jako ratlík a utěšovala jsem se tím, že je to jenom sen.

,,Počkej na mě Lizzy!" zavolal kousek ode mě rozesmátý dívčí hlas a já se ještě víc vyděsila. Kolem mě proběhla prve asi patnáctiletá brunetka, za kterou běžela menší plavovláska, která vypadala asi stejně stará. Brunetka se smála a mávala ve vzduchu deníčkem své kamarádky, která se jí snažila doběhnout. Ta ale místo toho, aby doběhla kamarádku narazila do hrudi vysokého mladíka s vlasy barvy noci se stříbrným pramenem, který mu lehce padal do temných očí, a spadla na zem. Je to jen sen, jenom obyčejný pitomý sen...

,,J-já se moc omlouvám, promiň tě mi to, neviděla jsem vás" zakoktala blondýnka překotně svou omluvu a začervenala se.

,,Nic se neděje" usmál se na ní ten kluk a vytáhl jí za ruku zpět na nohy. Dívka se ještě víc začervenala, když jí chytil za ruku, aby jí vytáhl a stydlivě sklopila oči, když ani potom její ruku nepouštěl. Chlapec jí volnou rukou jemně chytil za bradu, aby se mu dívala do očí a mohl tak vidět její červenání.

,,Jmenuji se Nero, jak ty?" Je to jen se, jenom sen...

,,Bianca" stydlivě se na něj usmála blonďatá dívka se zelenýma očima, které zase klopila k zemi.

,,Bianca, to je krásné jméno, stejně jako ty"

....

Stěží jsem polkla výkřik, když jsem se prudce vymrštila z lůžka. Tělo mi zaplavila prudká bolest a celá jsem se třásla. Musela jsem rychle mrkat, abych zahnala slzy, které se mi hrnuly z očí. Nebudu brečet, prostě ne, ne kvůli němu.

Roztřeseně jsem se snažila zvednout z lužka, ale moje tělo hlasitě protestovalo a svůj nesouhlas mi dávalo najevo v podobě bolesti, která sužovala každý centimetr mého těla. Hluk a sténání, které jsem během svého zvedání způsobila ale připoutalo pozornost Susan, která ke mě hned přiběhla.

,,To už jsi vzhůru? To je divné, měla by jsi ještě několik hodin spát, teď tě to musí strašně bolet, radši ti dám ještě jeden prášek na spaní a ještě něco, protože mám podezření, že máš horečku" říkala Susan, mezitím co po místnosti hledala další prášky.