Vsadíš se?

,,Ale stála za to"

Z pohledu Freda
Vepřovej stejk si nedám ještě pěkně dlouho. A ještě dýl bude trvat, než zase někdy poslechnu Leův "dokonalý" nápad. 

Po našem střetnutí sedmdesáti kily živýho nasranýho s kly jsme se pomocí kompasu z Leovi kabelky a Blakeově "dokonalém" orientačním smyslu dostali na osmý pokus z lesa. Mezitím ae stihlo zjistit, že Biancu bolí kotník, Charlie s Ember trauma do konce života, Blake naražený koule a Leo se třikrát vyblil do křoví. Já jsem na tom z nich byl nejlíp, při útěku před tou bestií jsem naprosto vystřízlivěl a taky jsem musel nést Biancu, která s tím kotníkem nemohla pořádně chodit a taky byla v šoku, protože se mě celou dobu držela, jako bych byl jediný pevný bod v bouři na moři. Nestěžoval jsem si, kdyby jsme odečetli ostatní s tím prasetem, přičetli romantickou hudbu a zdvojnásobili měsíční světlo, tak by to bylo dokonalý večerní rande.

Rande...
Jak vlastně vypadá normální rande? Z toho co jsem zažil, se rande nejvíc podobal ten večer, kdy jsem se s ní málem vyspal v lese, ale to jsme oba byli opilí a pak večeře v hamburgárně, kde jsem byl s Leem. Nikdy jsem vlastně nezažil rande, nevím co se na něm má dělat, jak se mám chovat, kam vůbec jít... Já ji chci někam vzít, ale i kdyby se mnou šla, což je tak pravděpodobné, jako že mě zvolí příštím prezidentem Ruska, tak bych vůbec nevěděl, co mám dělat. Jako jediná řešení se mi nabízela, jí prve opít, nebrat jí na rande, vzít jí na hromadné rande nebo poprosit Blakea o rychlokurz randění. A ani jedna z těch možností se mi ani trochu nezamlouvala.

K tomi celou cestu Leo nadával, jak se to mohli vůbec stát a já čas od času utrousil nějakou poznámky, ale jinak byli všichni zticha. Bianca mi pomalu usínala v náruči a já nemohl uvěřit, jak může něco tak nádherného jako ona existovat někde jinde, než v mých mokrých snech. I přes to, že na ještě bledší tváři než obvykle měla stopy od hlíny, vlasy v zacuchaném provizorním culíku, kterej byl plnej listí a dalšího bordelu, natržený ret, potrhané triko a škrábance po nohou byla hezčí, než jakékoliv jiné stvoření na světě. Mohl bych se na ní dívat celé hodiny, ba dny, studovat každý detail její tváře,odstíny zelené jejich očí, všechny rudé pramínky vlasů, i tu poslední křivku jejího těla, nikdy by mě to neomrzelo a s každou nedokonalostí, kterou bych objevil, by se mých očích zdála ještě perfektnější.

Když už jsme se konečně dostali z toho prokletýho místa, bylo téměř ráno. Vycházející slunce se dralo ná obzor jako rudý kočár, který sebou přinášel nový den a jeho paprsky ničily stříbrný závoj mlhy.

„Tak vidíš, přeci jen jsme se dostali ven a dokonce jsme stihli i takový krásný východ sluníčka" zazubil se na nás Leo. Promrzlá Ember se na něj podívala pohled profesionálního zabijáka, Charlie ho praštila do břicha, Blake v duchu přemýšlel nad tím, pokud ho má dřív vykostit nebo vykastrovat a já držel Biancu, aby ho neuškrtila, protože jsem to chtěl udělat sám.

„Možná to sice byla trochu namáhavá procházka, ale stála za to" pokusil se bránit Leo a ukázal na rudý vycházející kotouč. To, že to byl nádherný pohled jsem uznat musel, takže vynechám to mučení, až ho budu zabíjet.

„Jdu spát a před obědem nevylezu z chatky a je mi naprosto u prdele, pokud bude předem naplánovaný prohram" prskla Charlie a společně s Ember a salvou nadávek se vypravily k chatkám.

„Já jdu za Daphne, musím se uklidnit nebo tě zabiju Prescotte" oznámil Blake a po cestě na chatku číslo jedenáct vytáhl z kapsy kondom.

„Jdu uklidit Doupě, nechci aby Cass odhalila naší skrýš, trvalo dost dlouho, než jsme to dotáhli k dokonalosti" zašklebil se Leo, udělal zvuk jako vlak a odjel směrem Doupě.