Vsadíš se?

Mimozemský dítě

Jeho vlasy by určitě úžasně hořely. Šibeniční lano by okolo jeho krku vypadalo tak skvěle. A omrzliny třetího stupně by byly třešnička na dortu. 

,,Pusť mě ty kreténe!" výhružně jsem na něj sykla a praštila ho přes ruku, kterou mě tiskl k sobě. 

,,Aby jsi na mě zase spadla? Ne děkuji" odpověděl mi a z jeho hlasu překypoval sarkasmus. Toho, že s ním budu muset mluvit po tom, co se minulé ráno stalo, mě děsilo jako nic jiného. Ale očividně už je zase nadutej, arogantní, egoistickej kretén. 

,,Chci si sednout zpátky na svoje místo" zavrčela jsem na něj a snažila se vymanit z jeho stisku. Jak jinak, než bezúčelně. 

,,Ale protože autobus jede, tak ti to nemůžu povolit, ohrožoval bych tvoje mi moje zdraví. Ty, protože jsi neuvěřitelně nešikovná by jsi spadla a něco si udělala" nesouhlasně zamlaskal a na jeho hlase bylo znát, že si tohle užívá.

,,A jak by můj pád ublížil tobě?" nasraně jsem se ho zeptala a dál se od něj snažila dostat.

,,Začal bych se ti smát, protože jsi neschopná, ty by jsi se nasrala, čímž by jsi mě ještě víc pobavila, smál bych se tolik, že bych spadl na zem, neměl čas ani dýchat, tolik bych se smál a  na konec bych umřel. A na hrobě opravdu nehodlám mít nápis : Zemřel při záchvatu smíchu, kvůli jedný neopatrný holce" Při hodinách biologie nám učitel říkal, že jsou živočichové, kteří můžou žít bez mozku, ale lidi mezi ně nepatří. Fred Stark je buď  medúza, mutant z jiné planety, nebo jsem právě přišla na nový vědecký objev, protože on bez mozku očividně žít dokázal skoro osmnáct let. 

,,Jsi debil" sykla jsem na něj a ještě víc se naštvala na Chelsie, kdybych na sobě neměla ty pitomý šaty, tak bych mohla vymrštit nohu a kopnout ho zezadu do hlavy, aspoň tak mě to na kurzech sebeobrany učili. Ale né, já mám na sobě šatičky, takže nemůžu ani sedět s rozkročenýma nohama, natož jí kopat do vzduchu. Už si na sebe nikdy nevezmu šaty. 

,,Nejsem debil, pouze mám přirozenou starost o svůj život, ještě jsem v životě nestihl tolik věcí, odjet do Brazílie, zbouchnout hezkou brazilku, utíkat ze země před jejím naštvaným bratrem a sestrou, ze kterou bych taky předtím spal, schovat se ve Finsku, naučit se lovit tuleně, odjet zpátky domů, vyfotit si selfie s ministrem obrany, dostat se na titulní stránku erotickýho časopisu, změnit si identitu a odjet zpátky do Brazílie, nechat tý těhotný ženský knihu pro těhotné ve finštině, nechat se potetovat od přiopilý tatérky, napsat novou a vylepšenou verzi Bible, která bude zároveň kamasutra, vydělat na ní miliony, koupit si vilu vedle Eminema, zatancovat si na hrobě Tolkiena, dostat roli v romantický komedii, vydělat další miliony, na Valentýna poslat velikonoční přání tý brazilce, přihlásit se jako dobrovolník na první cestu na Mars, protože ta brazilka by za mnou přijela a byla by mega nasraná, objevit tam mimozemšťany, zbouchnout sexy mimozemšťanku ,vrátit se do Finska, každý měsíc jí posílat alimenty na naše mimozemské dítě, jednou do roka bych za ním jezdil ve vesmírný lodi a vzal ho do Disneylandu . A to všechno chci stihnout do třiceti let, takže teď nemůžu umřít" Ani ten nejlepší psycholog by mu nedokázal pomoct, ten kluk byl naprostej kretén. Nemohl to myslet vážně, ale jeho hlas byl naprosto vážný, jako bychom se bavili o třetí světové válce nebo uprchlické krizi. 

,,Copak ztratila si řeč?" ušklíbl se a přitáhl si mě k sobě blíž, takže teď jsem z profilu viděla jeho tvář. Rty měl zkroucené v úšklebku přes celou tvář, očividně se výborně bavil narozdíl ode mě. 

,,Je sice úžasný, že máš tak jasnou představu o životě, ale pokud mě nepustíš, tak tě nakopnu tak silně, že na dítě s brazilkou i mimozemšťankou můžeš zapomenout" Strach o koule ho donutil mě pustit a já se co nejrychleji zvedla. Řidič v tu chvíli ale prudce zabrzdil a já spadla zpátky.

,,Co jsem říkal?! Spadla jsi vidíš! Ještě štěstí, že mám tak úžasné reakce, jinak by jsi už ležela na zemi a já pomalu umíral smíchy! Teď už zapomeň na to, že bych tě pustil, znovu svůj život nevystavím takovému nebezpečí!" A taky, že mě nepustil. Skoro hodiny jsem byla donucená mu sedět na klíně a čekat, až dojedeme do toho města, kde se ho už konečně zbavím a víc jak pět hodin ho neuvidím. Držela jsem se tý představy, byla to jediný co zabraňovala tomu, abych se nezbláznila, protože se rozhodl mi říct, co dalšího má v plánu po třicítce, ztratila jsem se, když říkal, že ve třiceti osmi provede transplantaci srdce mezi zebrou a svojí bývalou brazilskou manželkou, sepíše zákon, který zakazuje tancování baletu lumíkům,, protože tou dobou bude prezidentem Ameriky, Německa, Francie, Brazílie, Ruska, Jižní Koree, král Dánska, nejvyšší soudce v Sydney a ministr financí na Marsu.

,,Tak jo děcka jsme tady. Než ale vyběhnete a ztratíte se tak k tomu mám pár poznámek. Zaprvé, je zakázáno kupovat alkoholické nápoje, cigarety a drogy. U některých z vás při odjezdu provedeme důkladnou kontrolu. Můžete jít prakticky kam chcete, ale přesně v pět hodin budete všichni na u kašny na náměstí, která je kousek odsuď. Nikdo nesmí chodit sám, musíte být alespoň ve dvojici, ale větší skupina je lepší. Chlapce jako každý rok upozorňuji, nechoďte do obchodu s videohrami na rohu, prodavač je buzerant a nechceme aby se opakoval stejný problém, jako když minulý rok nabaloval Freda. To je asi všechno, můžete jít" propustil nás Oggy a všichni se začali hrnout z autobusu. Charlie se ke mě snažila dostat, ale přes ostatní to nešlo, takže jen zavolala, že se setkáme u kašny. Chtěla jsem už vstát, v autobuse už skoro nikdo nebyl.

,,Už mě můžeš pustit, vlastně jsi mě mohl pustit už před hodinou, ale teď nehrozí riziko, že bych ohrozila tvůj život" sarkasticky jsem poznamenala a snažila se z jeho napůl objetí vykroutit.

,,Mohl bych tě pustit, ale... Stejně jsi nešikovná, určitě se ti navíc z tý jízdy motá hlava, takže by jsi zase spadla. Tohle bude bezpečnější" Zahlídla jsem jen náznak jeho úsměvu, než i se mnou vstal, postavil mě naproti sobě mezitím co mě pořád pevně držel za předloktí. Chytil mě pod koleny, vyhoupl mě do vzduchu a hodil si mě přes rameno jako pytel brambor. 

,,Ihned mě pusť ty debile!" zavřískala jsem a rukama si stáhla lem šatů dolů, já Chelsie opravdu zabiju.

,,Ne ne, takhle je to bezpečnější" nevinně poznamenal a v jeho hlase bylo cítit, že se šklebí. Mlátila jsem pěstmi do jeho zad, kopala jsem nohama, než jsem si uvědomila, že pokud nechci aby kdokoliv viděl moje spodní prádlo a zadek, tak to dělat nemůžu. Proklínala jsem ho, vymýšlela jsem ty nejhorší nadávky co mě napadly, ale nemělo to žádný účinek.

,,Doprdele pusť mě ty zkurvenej bastarde bez koulí! Kreténe! Zmrde!" křičela jsem, když se mnou vylézal z autobusu a za námi se otáčeli lidi, v tomhle zapadákově očividně ještě neviděli  vychechtanýho potetovanýho kreténa, kterej má přes rameno přehozenou ječící sprostou holku s červenou hlavou, tetováním a až moc krátkými šaty. 

,,Nerozumím ti, copak po mě chceš?" zatrylkoval a poskočil, takže se mi určitě vyhrnuly šaty o dobrých pár centimetrů. Hned co budu nohama na pevný zemi, tak zabiju prve Freda, Chelsie a nakonec ty šaty. 

,,Aby jsi mě pustil!" zakřičela jsem na něj a dál se ho pokusila donutit, aby mě nechal jít. 

,,Jak chceš" zamumlal. Pak už jsem jen cítila, jak mě jeho ruce pouští, já padám dolů a s šplouchnutím končím v kašně, kde na mě padá voda z menší fontány.

,,Jen jsem ti splnil přání a navíc, je horko a nemůžu dovolit aby jsi dostala úpal" zdůvodnil svůj čin a chechtal se. 

I přes neskutečnou zlost, kterou jsem cítila mi hlavě problesklo několik obrazů a během deseti vteřin jsem měla sestavený kompletní plán na pomstu. A bude víc než jen sladká.