Slzy hvězd: Křišťálová koule

12. Věci šepotající

Evelyn Wendelová

S rukama překříženýma na hrudi jsem se ramenem opírala o zeď a sledovala sestry a kamarádku sedící na jedné ze dvou postelí v místnosti. Oknem dovnitř neproudilo vůbec žádný světlo, dávno se setmělo. A my už nevím kolik hodin dřepěly tady a ven vylezly jen kvůli jídlu nebo návštěvě koupeny.

Poté, co se nám podařilo vyrazit z Ochránkyní odpovědi aspoň na to nejhlavnější, nám totiž navrhly, že u nich můžeme pro dnešek zůstat a že se o nás postarají, dokud se nevymyslí co dál. Měly jen jedinou podmíku – že nebudeme otvírat první dveře vpravo na chodbě vedoucí ven z tohohle domu. Jinak řečeno že nepolezeme do pokoje jen o jedny dveře od toho, kde jsme teď seděly.

Já je výměnou za to mile požádala, ať ony zase laskavě nelezou sem k nám.

Holkám se totiž nakonec povedlo mě přemluvit a pak jsme strávily celý zbytek dne zavřený v tomhle pokoji, kde jsme na dvou postelích dospávaly včerejší noc a pak mezi sebou probíraly všechno, co jsme se od těch dvou dozvěděly.

A že opravdu bylo o čem se bavit. Tolik šílených věcí jsem neslyšela od tý doby, co se mě matikářka snažila naučit exponenciální funkce.

Takže my máme mít nadpřirozený schopnosti – dokonce i já – a čeká se od nás, že zabráníme zlým stínům ovládnout svět. A nejen ten náš, ale i všechny ostatní, o kterých jsme až do dneška neměly ani tušení. Lepší by to snad už ani být nemohlo.

,,A vážně si myslíte, že ty další světy existujou?" zeptala jsem se jich asi před hodinou. Tahle otázka mi ležela v hlavě už od chvíle, kdy nám to Georgia oznámila, a já se jí pořád nedokázala zbavit.

,,Nevím, proč tě po těch všech věcech překvapuje tohle zrovna," zabručela Agnes a zkoumala při tom obal tý svý knížky.

,,Protože všechny ty věci jsem viděla," opřela jsem se ramenem o zeď a založila si ruce na hrudi. ,,Jiný světy ne. Nemáme žádnej důkaz o tom, že do nás akorát necpou pitomosti." I když by existence dalších světů nejspíš hodně věcí vysvětlila.

Třeba odkud se v tom našem berou lidi jako Suzie. Protože aby někdo odtud mluvil, jak kdyby snědl knížku, to prostě nemůže být normální.

,,Vysvětlily nám tolik věcí, skutečně si myslíš, že v tomto by nám lhaly?" promluvila přesně tímhle způsobem svým jemným, uhlazeným hlasem.

,,Nevím," odfrkla jsem si trochu frustrovaně. Dnešek byl dlouhej. Tahle debata taky. Nejradši bych se vrátila k tomu spaní, mozek už mi přestával fungovat. ,,Třeba ne, ale za důkaz bych byla fakt ráda."

,,Rozumím," pousmála se chápavě a já si tiše povzdechla.

A pak se na nějakou dobu rozhostilo ticho a každá z nás se zabývala svýma myšlenkama.

Já osobně nedokázala pochopit to, proč sakra Ochránkyně nechávaly tu kouli u nás doma, když měla být tak strašně důležitá. Vyřešilo by se s tím spoustu problémů. Máma by se nezbláznila. My tři bysme neměly žádný nadpřirozený schopnosti a nikdo by po nás nemohl chtít, abysme všechno zachraňovaly. Nejspíš by totiž ani nebylo co zachraňovat, protože by tu kouli nikdo neukradl, kdyby si ji vzaly někam k sobě a mohly ji hlídat pořádně.

Ochránkyně roku, jen co je pravda.

,,Takže… Pomůžeme jim?" položila po delší chvíli Agnes zásadní otázku a přejela nás všechny pohledem. ,,Zkusíme to?"

,,Samozřejmě že ano," přikývla Suzette. ,,Pokud jsme opravdu jediná naděje pro všechny ty světy, nemůžeme se k nim obrátit zády."

,,Taky si myslím," ozvala se váhavě i Claire. ,,Nebylo by správné se na ně vykašlat. Všechno by se tím zničilo."