17. Věci zdržující

212 24 76
                                    

Měla jsem dojem, že asi špatně slyším. ,,Cože to sakra?"

 ,,Jak to myslíš?" vyhrkla Agnes, než mi stihla Ochránkyně odpovědět. ,,Jak by to mohla vědět, vždyť je to věc přece."

 ,,Jo," protáhla jsem. ,,Nebo mi chceš zkusit namluvit, že naše koule má vlastní vědomí, uši a zásobu nadávek, který prská na všechny, co se jí zkusej zeptat, kde je v zemi zdejší vodní nádrž nejmocnější?"

 ,,Nechci ti namlouvat nic, já nevím, jak z koule tuhle informaci dostat," zakroutila Juniper hlavou. ,,Ale podle všeho je tohle schopnost, kterou má, a Anastasica sama nejspíš netuší, jak si s koulí poradit. Proto potřebuje vaši mámu."

 Proč proto? Nechápala jsem ani slovo z toho, co řekla. K čemu jí máma může být dobrá? Copak ví, jak donutit kouli, aby jí ukázala, co chce vidět? 

 ,,Dává smysl, že chce přístup k slzám," přikývla zamyšleně knihovnice. ,,Podle toho, co jsem o ní zatím slyšela teda."

 Jestli to dává smysl? Ha. Dává to větší smysl než všechno ostatní, co jsem se o Ezari doteď dozvěděla. Chce ovládnout všechny světy, na který si vzpomene, ne? Tak to tvrdilo to pitomý proroctví. Kdyby se k tomuhle zdroji moci dostala, nedokázala jsem si představit, že by ji ještě bylo možný zastavit. Jestli zjistí, kde je, tak jsme skončili. Všichni.

 Jenže to zřejmě nezjistí, dokud z naší mámy nevyrazí informaci, jak s koulí pracovat. Jakýmkoli způsobem, co ji napadne. Zamrazilo mě v zádech a zkřivila jsem obličej do úšklebku. Proč sakra zrovna naše máma, proč zrovna celá naše rodina? A jak by jako ona mohla vědět, co s koulí dělat? Nemá žádný schopnosti, potlačila je a přeskočilo jí kvůli tomu.

 Nemohla se naše milovaná královna stínů splést? Fakt je máma tím, koho pro rozluštění tajemství koule potřebuje?

 ,,Ale co když máma nic neví?" rozhodila Claire nešťastně rukama a aniž to věděla, zopakovala tak moje obavy nahlas. ,,Co jí udělá?"

 ,,Má ke kouli moc silnou vazbu, aby nevěděla, jak ji použít," zavrtěla Ochránkyně hlavou a já po ní hodila překvapeným pohledem.

 Vážně?

 ,,Jak to myslíš?" ozvala jsem se trochu ostřejším tónem, než bylo v plánu. Nebo možná ne.

 ,,To, že není Nahlížeč ani cokoli jiného, neznamená, že v ní koule nic neprobudila."

 Tos mi toho řekla fakt hodně. Ale i z tý jedný věty jsem měla pěkně blbej, svíravej pocit v žaludku.

 ,,Co jako?" zavrčela jsem. Moje máma je v rukou Anastasicy. Dost pravděpodobně ji mučí nebo něco podobnýho. A kdo ví, jestli pro to má vůbec důvod, protože ona se kvůli kouli zbláznila. Minimálně. Co dalšího jí ještě ta křišťálová zrůdnost provedla?

 ,,Uvědomění," pronesla Juniper s trochu tajemným náznakem v hlase. ,,Umění vycítit, jak kouli používat. Má k ní tak silné pouto, že ji musí nějakým způsobem znát líp než my."

 Znát ji líp než my. Převalovala jsem ty slova na jazyku. Chutnaly děsivě. A možná až moc smysluplně. Jasně že když se jí koule dostala do mysli tak moc, že jí poničila psychiku, mohla způsobit i něco takovýho. Propojení. Pochopení. Sakra, bylo to divný.

 Ale ne nemožný.

 ,,Lépe než Anastasica," doplnila Suz pochmurně.

 Očividně. Otázkou je, jak dlouho jí máma dokáže odolávat. Jestli vůbec dokáže. Protože jaký metody tak královna může používat? Pochybovala jsem, že ji mile poprosí, aby jí řekla, co chce vědět. Lepší bylo ptát se, kam až je ochotná zajít, když máma odmítne. Něco mi říkalo, že daleko. Hodně.

Slzy hvězd: Křišťálová kouleWhere stories live. Discover now