Tajemství Metamorfomága ✅

Chlupatá láska

Z pohledu Siriuse:

Nepomohl jsem jí. Nedokázal jsem Nymfy uchránit. Zase jsem si věřil natolik, až to nevyšlo.

Opět......

S Jamesem jsme jen zděšeně sledovali dvě chlupatá záda. Bůhví co jí Náměsíčník chce udělat. Ještě že psi nebrečí....

Zdá se ale, že jelenům slzet oči můžou. Zděšeně prohlédnu do očí mohutnému jelenovi a než by jste řekli švec tak jsme vyrazili hledat ty dva chlupaté plyšáky.

Kdyby jsme tu měli GPS nebo i Evansku s tím jejím Ajfounem (nevim proč to sem píšu, když v těch letech žádný mobil nebyl, ale...) Nebo co. Nejsem přece mudla!

Hnali jsme se lesem jako kdyby byl vzadu nějaký Donut, nebo Pizza. Bohužel tam byla jen Tonksová a Remus. :-(

Narazili jme na potok. Takhle hluboko v lese jsme snad nikdy nebyli. Na řeku jsem si nevzpomínal. Nejspíš to byla hranice Bradavic. Byla asi dva metry široká a v obouch směrech jsem neshledal konec.

Proměním se do člověka a po mně i James. Ušklíbnem se na sebe. Pak si vzpomenem na vážnost situace a snad poprvé se nechceme ANI smát.

Přes řeku vedl polorozpadlý kamenný most. Vypadal jako kdyby se po něm prohnalo stádo Peterů. No, Možná by stačil jen jeden.

James najednou udělal nejtupější věc co bych neudělal ani já. No... Možná udělal.

,,Támhle jsou!" Vykřikl VELICE nahlas. Asi zapomněl že jsme v lidské podobě, a nebo je opravdu debil.

Vlkodlaci se vztekle otočili jejich směrem a děsivě zavrčeli.

,,Ty jsi magor." Pronesu k němu. Možná kdybych to neudělal získali bychom více času.

Těsně před sežráním jsme se přeměnili. Hlasitě jsem si oddychnul.

Zvláštní. Oba žili. Nic, vůbec si neublížili....

Odhodili nás stranou. Já i Dvanácterák jsme si našli každý svůj strom a velkou silou narazili do kmene. Strom se otřásl až z něho spadalo listí které se šustěním dopadlo na zem.

Tvrdou, jsem si uvědomil až po dopadu.

Všimnul jsem si znameních na předloktích.

I přes jejich prokletí si k sobě zachovali svou lásku. Možná si myslí, že je to nenápadné, ale je to nápadné jako James ktery zve tiše Lily na rande. Bylo to na nich poznat. I když oba věděli, že k němu ten druhý cítí to samé, báli se to přiznat.....