Tajemství Metamorfomága ✅

Sladká samota

Probudila jsem se až na ošetřovně. Co tu asi tak dělám? Chvíli mi trvá, než se rozvzpomenu. Omdlela jsem? Možná, ale fakt mě zajímá proč. A tak proč mě ta postižená čepice poslala do té koleje samých hňupů a přebytečných- jsem krví Blacková- krev se nezapře. Ale už kolej poukazuje na to, že se mé plány naprosto hroutí. 

Jakoby jste chystaly nový vynález a jedna chybička by byla příčinou toho, že veškeré náčrty a poznámky škrtnete, zmačkáte a hodíte z dálky do odpadkového koše (třeba se do toho trefa zapomenete koštit, že Anet). 

Povzdechnu si a vylezu z vyhřáté postýlky. Bílá nadýchaná peřina se na konci nahrne do hroudy a já vstanu a pečlivě jí ustelu. Já! Rozumíte? Potřebovala jsem hlavně udělat ze sebe nového člověka. Úplně. Včetně jiné povahy. 

Především chytrá, sexy knihomolka. Na to by mohl můj vlkodlak dobře reagovat...... Hlavně se nesmím rozvášnit, pak to totiž vždycky dopadne pláčem. Ale máma vždycky říkala, že pláč končí depkou a to nechci riskovat. Už žádný deprese kvůli němu! Už nikdy! Podle mě je to jen a pouze pro slabochy!   

Vylezu z té doslova hororové místnosti chodbou do nebelvírské věže.

Seš Mrzimor truhlo!

Pokárám se v duchu a zamířím do přízemí, kde se nachází mrzimorská společenská místnost a mrzimorské ložnice. Zajímalo by mě, kolik je hodin. Venku je tma- takže je buď večeře, nebo hluboká noc. 

Podle toho, že je tu ticho, jako v hrobě se přikloním k verzi dvě. Zajdu do kuchyně- stejně jsem doteď spala, můj hlad je stejně velký jako mé ego- dobře, tak trochu míň, jelikož nic není větší, než mé proslulé Tonksovské ego. Doolitlovské. 

Teď jsem patnáctiletá Lisa Doolitlová. Někdo jiný, někdo lepší, někdo úspěšnější. Hlavně někdo, kdo za něco stojí.

To už mě ale nohy unáší do přízemí, kde se ona posvátná místnost nachází.

Snad každý student zná ten "tajný" vchod do skřítčí kuchyně. Dotknete se hrušky na obraze a cesta je otevřená. V kuchyni je živo ve dne v noci, skřítkové neradi zahálí, ať už jsou placeni nebo ne. Voní tu skořice, jindy zase pečené maso. A vždycky se tu najde nějaká ta ošatka s ovocem nebo kousek dortu pro věčně hladové obyvatele hradu. 

Pokud jsem si myslela, že tu nikdo nebude, byla jsem na omylu. 

Byl tu jen on a jen já.

Omyl- byla tu ona. 

Ona, Lisa Doolitlová.......