Tajemství Metamorfomága ✅

👑BONUS👑

~ANEB JAK JSEM BYLA TĚHOTNÁ~

-ALÁ NYMFADORA A JEJÍ NÁZVY

Přišla jsem k Remusovi a položila mu své ruce na ramena. Sklonil se ke mně pro ukradnutí jednoho polibku. Svolila jsem a on si mne přitiskl ještě blíže k sobě. Miloval pocit, kdy věděl, že on je ten, který mě bude do smrti chránit i vlastním tělem.

,,Reme, musím s tebou mluvit." říkám mu zcela svorně a po dlouhé době v práci mu dovoluju si sednout na menší pohovku v našem malinkém domečku.

,,Páni, to nezačíná moc dobře..." pokusí se trochu uvolnit atmosféru- ačkoli mu to vůbec nejde. Posadím se proti němu a sevřu jeho ruku do svých dlaní. Prstem mu kreslým neviditelné, uklidňující kroužky a hřbet té ruky.

,,Víš... Budeme mít miminko." přejedu si volnou rukou přes bříško a Remus skoprní. Když se zkusím usmát, on stále kouká do toho prázdna na stěně za mnou. ,,Řekni něco. Prosím!"

,,Je to... Skvělé." usměje se taky a přitahuje si mě do objetí. Po chvíli mou náruč opět opouští a já jen čekám, co z něho zase vyleze. Chová se dneska... Tak nějak podivně. ,,Ale příliš nebezpečné Doro."

,,A v čem? To že mi po dvorku čas od času proběhne několik smrtijedů a strejda Voldy se občas staví na horkou čokoládu, ještě absolutně nic neznamená." odfrkávám si a mám chuť do něčeho praštit. Pěstí a bolestivě. Asi to bude Remus.

,,Vážně ti to hlava nebere? Válka ti ťuká na dveře a ty bys jí šla s dvoumetrovým břichem klidně otevřít!" rozhodí trochu pohoršeně rukama. ,,Dospěj přece trochu!"

Sice mě to docela ranilo, ale snesla jsem to. Tohle není hádka o tom, že jsem mu namazala na toust jahodový džem místo borůvkovýho. Tohle je věc pro dospěláky. Tohle není můj post.

,,Pojď jsem a řekni mi tvůj určitě hrozně všemocnej plán bé." naštvu se taky, až pro důkaz nechám své vlasy zrudnout přesně do takhle silnýho odstínu červený, že mi naprosto dokonale ladí s hořícími tvářemi.

,,Víš co? Teď se jdu někam ztřískat a mezitím ten hrozně všemocnej plán bé určitě vymyslim!" houkne ještě ode dveří dokud za ním právě ty dveře s hlasitou ránou nezapadnou. BUM!

Jen si povzdechnu a s nesrozumitelným mumláním a za stálého mnutí unavených spánků si jen pomyslím... Však on se vrátí... A zbývá mi jen to, tomu uvěřit.

***

Zazvonil mi zvonek u dveří a já běžela ihned otevřít. Mé břicho už narostlo obřích rozměrů, že jsem si přes něho neviděla na špičky vlastních bot. Stoupla jsem si na špičky a zkontrolovala jsem kdo tam je. Stál tam naštěstí jen Harry, ale... Schylovalo se k válce, takže musela jsem být opatrná.

,,Harry?"

,,Ano?"

,,Proč jsi tady?"

,,Protože jsi mi volala... Tuším 12:45."

,,Pravý Harry má na speciálním místě schované klíče od mého domu..."