Tajemství Metamorfomága ✅

Romantický Cedník

Písnička se sem hodí- doslova s Remandore, nebo poberty nebylo, tak alespoň Jily. Už proto, že se jmenuje Accidentally in love- nehody v lásce.....

Příjemné čtení 😘:

Stála jsem v kuchyni. Remus byl ke mně zády. Musel mě přeci slyšet! Mé srdce bilo jako o závod. Hlasitě. Hodně hlasitě- to přeci nemohl neslyšet! Jakoby to srdce mělo zákaz vynechat nějaký úder a ke konci jsem se možná začínala zapomenout i nadechnout. To chceš.

,,Ehm, ahoj!" zaťukám mu na rameno. Má na sobě to typicky Remusovské, hnědé záplatované sako a asi o pět centimetrů kratší nohavice u kalhot. Chudák... nejradši bych s ním šla na nákupy a pomohla mu obnovit image. Poplašeně sebou škubne. On se mě vážně lekl?!

Vypadá velice zuboženě. Jakoby ho týden (jo kdyby týden) týrali smrtijedi kletbou Cruciatus. Před ním se ještě k tomu zákeřně tyčila láhev nedopité ohnivé whisky, která se  Je hodně na mol. Bůhví, kolik těch flašek už má za sebou.... Když jsem na něho promluvila, tvářil se hrozně. Kruhy pod očima.

Ty ještě včera neměl! Nebo jsem spala déle než jen jednu noc? Pohlédnu na kalendář na stěně a zděsím se. To jsem vážně omdlela na týden!

,,Aghohf." zamumlá, protože má u úst opět přiloženo hrdlo flašky a lije do sebe poslední dva centimetry průhledné tekutiny.

,,Já jsem Lisa. Lisa Doolitlová." představím se a na nose si posunu brýle o něco výš. Pohlédne na mě unavenýma očima. Jsou karamelově hnědé- tak jak byly předtím ale nejsou. Teď jsou unavené a bez jakési jiskřičky v oku, podle které se pozná, jestli je člověk živý a nebo si jde každou chvílí hodit mašli.

,,Co se tváříš, jako kdyby jsi myl Snapovi vlasy?!" zeptám se ho a on se uchchtne. Až teď mi dojde co jsem provedla.

,,Blbá! Blbá....-!" začnu si tiše mumlat. Já Snapa přeci neznám!

,,Ztratila se mi....." zarazí se. ,,kamarádka." polekne nakonec a v očích se mu lesknou slzy.

,,Kamarádka?!" zamrkám lišácky a debilně do něj žďuchnu. Debilně?! Protože jsem ho z židle, na které seděl shodila.

,,Vlastně mi jí docela zatím připomínáš." řekne a zvedá se z uklizené podlahy. Zrudnu.

,,Asi to mám brát jako kompliment.." ušklíbne se na mě. Poté k nám přiběhne skřítek a já si obědnám to co vždy- jahodový puding a horkou čokoládu.

,,Dvojnásob." usměje se a odhodí někam dopitou láhev. Poté si obědná čaj. Kámo, tím nevystříznivíš.....

Najednou se stalo něco divného. Přešel ke mně a objal mě. Nic proti.... To by bylo málo. Poté mě políbil.

,,Miluju tě Nymfadoro!" vřískl. Poznal mě? Blbost!

,,Jsi na mol Lupine!" odtrhla jsem se od něho a svíráním jeho ramen jsem si ho držela dál od těla. Měla jsem štěstí, nebo smůlu, když do kuchyně vtrhli zbylí Poberti?

,,Náměsíčníku! Už zas?" vykřikl Sirius. ,,Promiň....." omluvl ae a zarazil se, sjížděl mě pohledem, nebylo mi to příjemné.

,,Lisa Doolitlová." představím se. Ale řekl už zase?

,,Už zase?" zeptala jsem se a smutně se na něj podívala. Možná až moc nápadně smutně.

,,Za to, že neudělal esej, měl trest s McGonagallovou. Přišel tam úplně na mol. Přišli jsme s Tichošlápkem na čas. Zrovna McGonagallovou objímal a říkal: ,,Já tě mám rád Nymfadoro!" řekl James a Sirius zamlaskal a dělal, jak moc ho fascinují jeho nehty.

,,No, to druhý taky nebylo špatný..." Řekl a James totálně zrudnul.

,,Opovaž se!" zařval.

,,Včera se líbal s Jamesem." vybuchl smíchy Sirius. A já se k němu v mžiku přidala. To muselo bejt hustý. Škoda, že u těhlech komickejch výstupech vždycky chybym jenom já!

,,Lily líbá líp..." pronesl James naštvaným tónem.

,,Nikdy jsi se s ní nelíbal." Zarazil se můj strýček- dalo by se říct, stejně jako já, když se mi okolo pasu obmotaly mužské silné ruce.

,,Každý máme své sny!" obořil se na něho a Siriusův pohled zakotvil na mně....

,,Remusi!" vykřikl Sirius a společně s Jamesem se ho ode mě pokouši odtrhnout. Náhle se jim to povedlo- ale jen na chvíli páč Remus se jim rychle zase ze sevření vytrhnul.

,,Musím dát slečně dárek na rozloučenou!" sdělil nám a pak vzal do ruky první věc, která mu přišla pod ruku, kterou mi následně předal.

,,Proč jí dáváš cedník?" zasmál se Sirius a James dostal ohlišující záchvat smíchu. Já se nesmála- přišlo mi to roztomilé.....

,,To je neobyčejný cedník!" pronesl Remus. ,,To je romantický cedník. "

,,Awww!" ani nevím proč, ale pohladila jsem ho po tváři. ,,Děkuju." poklonila jsem se mu, jakoby svému princi a James vzal do ruky hned další cedník.

,,Kam s tím jdeš ty?" bylo vtipné až to, jak Sirius jednoduše nic nechápal.

,,Dám to Evansový!"

- z toho vyplývá jedno.....

V téhle škole je každý den naproto neobyčejný....
První- pátý ročník je u konce a pak tu budu dva roky sama- bez Pobertů....
To je vlastně i teď! 

Až teď jsem to pochopila....
Remus mě miloval, a já udě opět další blbost.

Já ho ztratila............