(Ne)dotkni se mě ✔

1.

Ahojte, s Tiktakbum jsme si připravily nový příběh, doufáme, že se bude líbit 😉.

Ryan (=Tiktakbum)

Sam (=já)

„Zmiz," hodil jsem po ní šaty a co nejrychleji se ji snažil vypakovat z bytu. Za chvíli má přijít otec a nebyl by zrovna dvakrát nadšený z přítomnosti téhle, ehm, štětky, která se vydává za slušnou studentku.
„Zavolej," mrkne na mě a do ruky mi vrazí lístek s číslem.
To víš, že jo, odfrknu si.
V posteli stála za nic. Všechno jsem oddřel já, ona jen ležela a kvičela. Lístek okamžitě zmačkám a hodím do koše.
Po chvíli se ozve zvonek. Nervózně přešlápnu. Otec už dorazil. Úžasné. Naprosto úžasné. Opatrně otevřu dveře. Na přivítanou mi okamžitě přiletí facka.

Právě odcházím ze své povinné schůzky s tou nepříjemnou ženskou, která mi má prý pomoct. Tss, jen zkouší, kolik toho vydržím, než odhodím úsměv. Naštěstí se mě štítí, takže ji ani nenapadne se mě jakkoliv fyzicky dotknout. To bych asi nedal. Stačí mi ty její, bohužel, přesvědčivé a pravdivé řeči. Pomalu kráčím ulicí pryč od její velmi útulné ordinace. Po cestě se na každého usmívám, ale dávám si pěkně pozor, abych do nikoho náhodou nenarazil nebo se mě někdo omylem nedotkl. Dojdu ke svému malému...no, domečku a vlezu dovnitř. Je to spíš dřevěná kulna na zahradě opuštěného domu, ale mám tu všechno co potřebuju. Lékárničku, něco k jídlu a pití, pár kusů oblečení a deku. Můj malý ráj.

„Co to bylo za holku?!" prskne mi do obličeje, odstrčí mě a vpochoduje dovnitř, jako by mu to tu patřilo.
„Kamarádka," usměju se, ale ruce mám zaťaté v pěst. On se se štětkami tahat může, tak proč ne i já? A jo vlastně. Protože to na něj pak vrhá špatné světlo. Na pana dokonalého podnikatele. Nesnáším ho, ale dokud dává prachy, tak to přežiju. Jo, jsem spratek. Bohatej rozmazlenej fakan, co dělá jen problémy. Jenže, co si vychoval, nebo spíš nevychoval, to má. Když odmala dostávám vše, na co si ukážu, tak teď to asi těžko budu měnit. Teď najednou se totiž začal zajímat, jak žiju a co dělám, a na to mu zvysoka kašlu. Ty roky nezájmu nedožene náhlou a otravnou starostí. Vždyť už i bydlím sám. V patnácti mi zařídil vlastní byt jen, abych byl co nejdál. Jenže teď si našel nějakou ženskou a ta prý chce velkou a šťastnou rodinku, a proto mě neustále obtěžuje.
„Ryane."
„Co?" odseknu a zadívám se mu zpříma do očí.
Nadechne se a klidným hlasem odpoví: „Od zítřka nastupuješ na místní státní školu."
„A to kurva proč? " rozčíleně na něj vyjedu.
„Monica si myslí, že tě zbytečně rozmazluju."
„Seru ti na nějakou Monicu, já nebudu chodit na nějakou zaplivanou a starou školu!"
„Budeš nebo ti zmrazím konto."