(Ne)dotkni se mě ✔

18.

Zvedne se a odejde s telefonem pryč a já opatrně začnu otevírat skříně. Hledám to nové oblečení.

,, Ne! Řekl jsem, že je konec! " Promnu si čelo.
,, Ale noták Ryane, já tě miluju."
,, Já tebe, ale ne! Mám přítele. "
,, Malá komplikace."
,, Jdi do háje!" Típnu to a naštvaně kopnu do křesla.
,, Kurva! " Moje noha sakra!

Ozve se rána, tak se malinko vyděšeně s napůl oblečeným trikem rozběhnu do obýváku.
Ryan tam skáče po jedné noze a nadává. Podepřu ho a pomůžu mu na gauč. Co, nebo kdo ho tak naštval?

Znovu se mi rozezvoní mobil. Než to ale stačím típnout Sam ho vezme a přijme hovor. Jen se sívám, jak se kaboní víc a víc. Vypadá naštvaně. Hodně naštvaně.

Zvednu ten telefon. "Ryane, já tě miluju! Vždyť nám spolu bylo tak dobře. Amber říkala, že máš nějakého chcípáčka, který vypadá, že když do něj chceš zasunout, tak se rozpadne.
Potřebuješ někoho, kdo tě dokáže plně uspokojit.
A jestli to nechápeš, tak by bylo lepší, kdyby tě tenkrát utopili. Počkej, Amber říká, že jsi se s tím kostnatým pobudou dokonce v kabince na usmířenou vyspal.
Bože, jak hluboko jsi klesl. Jediné čeho by byla teď škoda, tak je tvé tělo. Sám víš, že jsi předtím byl takový sádelňášek. Lituju toho učitele, co tě z toho bazénu musel tahat!" Mele ta kráva pořád. Ona přeje, přála Ryanovi smrt! Oni se ho pokusili utopit? On se opravdu málem utopil? Klepu se zlostí. Už nedovolím, aby se mu něco stalo. "A ty jsi jako co? Kostnatá zmalovaná děvka, která umí jen mlet, pomlouvat a křičet na ostatní. Kdyby jsi tu svou hubu uměla používat i k něčemu jinému. A opovaž se ještě jednou takhle mluvit o Ryanovi, tak si tě najdu a zabiju. Mám na to papíry!" Zasyčím na ni a ona vyděšeně vypískne a položí to.

Jen na něj němě zírám a oči se mi začínají lesknout. Nikdo se mě nikdy nezastal. Stáhnu si ho k sobě na klín a začnu ho jemně líbat. Jen drobounké jemné polibky na rty.
,, Tak moc tě miluju Same. Tak zatraceně moc. " Přitáhnu si ho k sobě ještě pevněji. Nikdy se ho nevzdám. On je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Třese se a tak ho pevně objímám. Nejspíš je to zase kvůli dotykům, nevím.

Přitulím se k němu, celý se stále klepu. Je opravdu pravda, to, co ta holka říkala? Opravdu tak moc Ryanovi ublížili? Pokusili se ho zabít? Jsem z toho zděšen. "Ryane, oni tě chtěli utopit?" Je mi to tak moc líto a rozvzlykám se mu do hrudi.

Začnu zrychleně dýchat.
,, Nechtěli mě utopit, jen asi nevěděli, že neumím plavat. " Zasměju se, ale je mi spíš do pláče. Moc dobře věděli, že neumím plavat. Věděli to a i tak mě tam hodili.
,, Je to už dávno Same."

"To je mi jedno, já jim už nic takového nedovolím!" Šeptám a poslouchám jeho zrychlený dech. Vím, že to udělali schválně. Zase mu zrudlo ucho. Ale chápu, stále ho to bolí. Mě by to taky bolelo. "A kdyby bylo třeba, tak pro tebe skočím a ze všeho tě vytáhnu ven."

,, Jsi můj hrdina. " Cvrnknu ho do čela.
,, Ale to já bych tě měl ochraňovat. Přece jen za holku si v našem vztahu ty." Provokativně se ušklíbnu a zmáčknu mu zadek. Vypískne a plácne mě po ruce.

Obejmu ho. Dnes toho mám dost, i když se mi to líbí.
"Hele, v tom případě jdi zařídit všechno, kolem naší romantické dovolené a nezapomeň se zeptat, jestli tam bude bazén, masáže, vegetariánské jídlo, posilovna a krásný výhled." Zašvitořím strašně vysokým hlasem a snažím se nesmát.

,, Ty jsi vegetarián? " Podivím se. Když přikývne, posmutním.
,, Vůbec o tobě nic nevím. Ani nevím kdy máš narozeniny, kolik máš let, tvou oblíbenou barvu." Kousnu se do rtu. Proč jsem se o to nezajímal.

No, jsem vegetarián hlavně pro to, že otec mi k jídlu dával sotva kus chleba a potom jsem si maso nemohl dovolit a moje tělo na ně není zvyklé, takže ho razantně odmítá.
Ale to mu říkat nebudu. "Tak se zeptej." Usměju se povzbudivě. "A promiň, ale kolik jsi říkal, že je tobě? 18?"

,, Jo je mi 18." Usměju se.
,, Takže...kolik je tobě, kdy máš narozeniny, tvá oblíbená barva, koníčky a tak dále a dále. Prostě vše." Zářivě se usměju a čekám na odpověď.

"Mě je 16, ale za měsíc mi bude 17. Má nejoblíbenější barva je asi fialová, rád čtu a taky cvičím. Nevím, co ti dál povídat, vše je moc široký pojem." Usměju se a podrbu na hlavě. Eliot chtěl taky vědět vše. Ach jo.

Usměju se.
,, Však všechno brzy zjistím, ale aspoň vím, jak to máš rád. "
Nahnu se k němu, zkousnu mu ret.
,, A po nějaké době taky zjistím jestli to budeš mít rád hezky pomalu a jemně nebo divoce a tvrdě." Zalapá po dechu a já ho políbím.
,, Ale jak jsem řekl. " Odtáhnu se.
,, Mám na to ještě dost času. Není kam spěchat." Usměju se.
Nechci, aby si myslel, že mi jde jen o to jedno.

Jsem celý rudý. Bože, proč je můj přítel takový úchyl?
"Půjdeš teda zavolat svému otci?" Pobídnu ho, abych ho přivedl na jiné myšlenky. Teda, abych nás oba přivedl na jiné myšlenky.

,, No jo. " Zamručím a neochotně ze sebe Sama sundám. Nechci mu volat, ale co jinýho mám dělat.
Vytočím číslo a čekám, brzy se ozve milé.
,, Rychle mám práci, co potřebuješ?"

Já nechci, aby byl smutný, co bych, co bych tak mohl udělat. Můžu jít udělat něco k jídlu.
Dojdu do kuchyně a začnu prohledávat lednici a spíž. Vždyť tu nic není, co budeme jíst?
Rozhodnu se pro čistou česnečku, do které potom až bude na podávání přisypu šunku a sýr.

Konečně je vše domluveno a já zamířím za Samem. Stojí u plotny a cosi tam kuchtí. Přikradu se k němu a zezadu ho obejmu.
,, Zítra odjíždíme, otec vše zařídí. " Nahnu se k jeho krku a začnu ho zasypávat polibky. Prostě se ho nemůžu nabažit.

Miluju jeho rty, ať už jsou kdekoli. Dodělám polévku. Teď ještě nakrájet tu šunku a sýr. Doufám, že to bude mému velkému klíštěti chutnat.
Všechno je připravené, tak své dílo naliju do talířů. "Dobrou chuť."

,,Dobrou. " Odpovím a s chutí se pustím do jídla. Je to vážně dobré. Bude muset vařit častěji.
,, Asi už půjdem spát." Zívnu a unaveně se na něj zadívám.

Taky zívnu, sklidím talíře a ruku v ruce se odebereme do ložnice. Ještě než společně usneme, tak zamumlá:"Dobrou noc lásko." A odeberu se do snů za Eliotem.

Usl ihned. Ani jsem mu nestačil odpovědět. Už jsem taky usínal, jenže začal cosi mumlat.
,, Elliote, Elliote..." Nechápavě sem na něj zíral. Proč říká tohle jméno, vždyť nikdy jindy mi tak neříká.
,, Taky tě mám rád Elliote. Vždy tě budu mít nejradši. " Usmívá se. On nemluví o mě, že ne. Do očí mi vhrknou slzy. Dělám ukvapené závěry. Tohle nic neznamená. Třeba mluví o mně.
,, Ryan je..." Zamručí a převalí se. Teď, teď mluvil o mně.
Podivně to bolí. Takový svíravý pocit na hrudi. Chci, aby to přestalo. Stočím se do klubka a snažím se usnout. Najednou nejsem ani trochu unavený. Kdo je Elliot a proč říkal, že ho má nejraději. Vždyť mi říkal, že mě miluje.
Směšné, jak by mohl někdo milovat někoho, jako jsem já. Jak by mohl milovat vraha. Ne ne ne. Vysvětlí se to. Vysvětlí.

Ráno se vzbudím rozlámaný, unavený, nevyspaný. Vím, že se mi zdálo o Eliotovi, ale to je vše, je to zvláštní, normálně si své sny pamatuju.
Otevřu oči a první, co mě zarazí a zamrzí je, že je ke mně Ryan otočený zády a leží co nejdál ode mě. Co se stalo?

,,Nono! Nono! Nono? " Otevřu dveře. Krev všude krev a zase ty oči. Ty skelné, prázdné oči. S výkřikem se probudím. Špatně se mi dýchá a točí se mi hlava. Snažím se nadechnout. Začínám panikařit. Snažím se podívat na Sama, ale nikde ho nevidím. Vůbec není v místnosti. Panika se zvýší. Rozkašlu se a peřinu zašpiním krví. Stolek. Stolek. Konečně v ruce držím inhalátor a nadechuju se. Kde je Sam? Z koupelny uslyším vodu. Sprchuje se. Oddechnu si. Pohled mi spočine na zakrvácené peřině. Rychle ji otočím a právě včas.

"Slyšel jsem kašel, je ti dobře?" Zeptám se starostlivě, když se vrátím do ložnice. Ryan sedí trošku strnule na posteli. "Jelikož dnes jedeme na hory, tak si pojď spolknout jeden ten prášek. A v kolik prosím tě jedeme? Musím se ještě někam stavit." Poslední větu zamumlám. Bába jedna blbá.