(Ne)dotkni se mě ✔

56.

Ahojte, po dlouhé době jsem zpátky a přináším vám novou a delší kapitolku 😘😂. Tak dejte se do toho😜

Nechám se krmit, ale nakonec ho od sebe zase odtrhnu. ,,Už nechci, je mi zle." Chci si prohrábnout vlasy, ale zarazím se. Ruku stáhnu a zadívám se stranou. Nechci, nechci se toho dotýkat.

"Ta jo, ale za hoďku, nejdéle za dvě si ještě něco dáš, alespoň něco malého, požádáme třeba o jablko." Zase zopakuju to, co mi nutí Sam. Vidím, jak je Ryan celý nesvůj ze svých vlasů."Neboj se, to doroste." Usměju se, už se těším, až mu dorostou, ale nebudu mu to říkat.

Pokusím se usmát, ale nejde to. Je to odporné. Já jsem odporný. Hledím z okna. Jsem tak moc unavený a přitom jít spát nechci. ,,Zajdeme za tou doktorkou? "

"Co? Za plášťovkou? Proč? Já nic neudělal! A i kdyby, nemáš žádný důkaz, protože nám do hlavy nevidíš." Začnu zmatkovat. Slyším, jak se mi Sam směje. 'Jsem zvědav, jak dlouho to vydržíš.' Hlesne. Cítím, že on sám je smutný a zoufalý, ale jsou to jen jeho pocity ne moje, takže v poho.

,,Ale máme sezení, musíme tam. " Zvednu se a Sama začnu tahat za sebou. Jak se blížíme k těm dveřím tak čím dál tím víc zpomaluju. Zastavím se u dveří a nervózně zaklepu. Nechci tam. Otočím se na Sama. ,,Jdeme pryč." Ale to už se otevřely dveře.

"Neříkej dvakrát!" Stihnu ještě říct, ale to už jsem i s Ryanem vtažen do ordinace. Na stole sedí z jedné strany plášťovka a z druhé Zen. Oba se na nás mračí.Sedneme se s Ryanem na těsno vedle sebe na pohovku. Po chvilce ale Zen vytáhne lízátko. LÍZÁTKO. Chci ho, chci se pro něj natáhnout, ale ozve se: " Něco za něco."

Zmateně se dívám střídavě na Zena s doktorkou a pak na Sama. Něco za něco. ,,Chceme mluvit se Samem." Ozve se doktorka a Zen přikývne. Já se jen dívám. Samík se toužebně dívá na již dvě lízátka. Vidím jak se třese. Netuší, co má dělat.

Co teď? Nemůžu ho pustit! Už by mě nepustil, už by mě nenechal, zbavil by se mě. Podfouknu je, zvládnu to, nikdo nic nepozná, ani ten Zen."Dobře, ale chci jedno lízátko jako zálohu už teď." Udám si podmínky. Teda myslím,že se tomu tak říká a říká se to tak, bylo to jednou v televizi, Sam s Ryanem se na to dívali.

,,Dobře." Odpoví oba zároveň a Zen po něm hodí lízátko. Samík ho chytí a začně ho lízat. ,,Takže? " Ozve se Zen. Sam začne cosi povídat, ale ani já ani oni tomu nevěříme. Sam by totiž přestal lízat to lízátko.

Mají ho prokouklého, ale Samík to nevidí. Věnuje se pouze tomu lízátku a sem tam ze sebe vytlačí: Je mi to tak líto... Spal jsem... Miluju Ryana... Co potřebujete, chci jít ještě spát...Ach jo, ten ňouma si myslí, jak je super úžasný, že nemají šanci poznat, že to nejsem já. Tak moc mě bolí ten pohled na všechny okolo, hlavně na Ryana. Myslí si, že jsem ho 'opustil' záměrně? Ví, že ho miluju a chci za ním? Že kdybych tu nebyl přivázaný, tak bych neseděl vedle něj, ale držel se mu na klíně jako klíště a už ho odmítal pustit? Ne, neví, protože já jsem tady, ve své hlavě.

Chytím Samíka za ruku. ,,Přestaň, prosím. Netuším, co jsi mu udělal ale přestaň." Do očí se mi tlačí slzy. Pohladím ho po překvapené tváři a letmo ho políbím. ,,Prosím. "

Samík je celý zmatený a vyděšený. Neví, co má dělat. Opravdu ho prokoukli. Bojí se, Samík se bojí."Co po mě chcete? Já nevím, co po mě chcete!" Vzlykne. On i Ryan brečí a já tomu nedokážu zabránit.

Snažím se uklidnit, ale začne se mi špatně dýchat. Záchvaty jsem tam míval denně. Vždy do mě, ale nacpali léky. Nemohli mě nechat umřít. Krev mi steče po bradě a já se zoufale snažím nadechnout. Nejde to.