(Ne)dotkni se mě ✔

47.

"Ale problém se v tom, že on se na sebe zlobí, víš, zlobí se, že nebyl jako nindža a nebo princ a nedokázal ti pomoct a přidělal ti jen starosti." Ozve se náhle Samík. "A, a, a kdy půjdeme za tou plášťovkou, která si kvůli nám plášť sundá? Slíbila, že si budeme hrát." Výskl a já se k Ryanovi víc natisknu, já tam nechci, navíc říkal, že prý tam se mnou nepůjde a přitom slíbil, že mě nenechá samotného.

,,To já mám chránit svou princeznu a to se mi i povedlo, ne? " Usměju se a pohladím ho po vláscích. Kdyby na ty záchody přišel. Nechci ani vědět, jak by to dopadlo.
,,A to sezení, jestli chceš tak půjdu s tebou a počkám na chodbě."

"Ne, ne, ne, já tam nechci být sám." Kňuknu. Stal jsem se na něm plně závislí. Už mě od něj nikdo nedostane.

,,Ta doktorka mě vyhodí, Same. Musíš to zvládnout." Taky ho tam nechci nechávat samotného, ale takhle to pro něj bude nejlepší. Zakňučí a vyhoupne se mi na klín.

"Nevyhodí, já tam s ní nechci být sám, bojím se jí, i Samíkovi přišla děsivá." Argumentuju a pohnu pánví proti němu. "V kolik pojedeme."

,,Ne-nevím." Neměl by se takhle hýbat nebo to nedopadne zrovna nevině. Hlavu mu zabořím do ramene, když se opět pohne.

"A můžeme si pohrát?" Řeknu hravě, chci nás oba přivést na lepší myšlenky, navíc se takhle hezky uvolníme před sezením, mám pocit, že on ho bude mít taky.

,,Já, já to." Zhluboka se nadechnu.
,,Nechci, aby, aby tě to bolelo. Nebo já." Nechci ho zklamat. Jen. Když se na mě smutně podívá. Nechci, aby byl smutný.
,,Mohl bys. Mohl bys být teď nahoře, ty? Já. Pořádně se nedovedu stále moc hýbat." Nervózně se zasměju. Ano, takto to bude nejlepší.
,,Takže jo? Budeš nahoře?"

"Jestli nechceš, nejsi schopen, kvůli tomu zážitku, stačí říct, budeme se jen mazlit." Šeptnu. Rozhodně ho nehodlám do ničeho nutit.

,,Ne, ne." Políbím ho na rty.
,,Prostě teď budeš nahoře, ty." Povalím ho pod sebe a začnu ho líbat. Chci zapomenout na ty cizí doteky a Sam mi může pomoct zapomenout. Ale co když to bude bolet tak jako předtím? Ne, nebude. Jak pro mě tak pro Sama to bude poprvé.

"Já to nechápu, co mám dělat?" Zeptám se nechápavě, tím, že budu nahoře, myslí, že budu poskakovat na jeho penise, nebo myslí ještě něco jiného. Natočím hlavu na stranu a zvědavě se na něj podívám.

,,No já." Zahledím se na něj a začervenám se.
,,To ty budeš, prostě. Ošukáš mě." Nadechnu se a vydechnu. Vypadá překvapeně.
,,Tak měli bychom mít vyrovnaný vztah, ne? "

"Vyrovnaný vztah? Ryane, já, já tě nechápu." Jsem naprosto zmatený. Já, já jsem byl vždycky uke. Nikdy jsem netoužil být nahoře, nevím, jak se to dělá. Nechci mu ublížit, kdybych dělal něco špatně. Ale, ale jestli si to přeje, tak, tak zkusit to můžu, i když se mi do toho moc nechce. Ale vůbec nechápu, jak to myslí s tou vyrovnanosti vztahu. Děsí mě, udělal jsem něco špatně?

,,Prostě nechci, abych to byl vždycky já, co, co to dělá." Zamumlám. Nechci, aby, aby to muselo bolet vždy jen jeho. Nevěřím mu, že ho to nebolí.
,,Uděláš to teda? "

"Tím chceš říct co, že když spolu spíme, tak já se vůbec nezapojím, že to všechno oddřeš jen ty?" Zeptám se mírně popuzeně. Nechci to, ale ani ho nechci zklamat. On toho pro mě udělal tolik, tak proč bych mu jednou nemohl vyhovět já. Mírně roztřeseně mu dám najevo, aby nás přetočil. Udělal tak a já se ocitl na něm. Nádech, výdech, to zvládnu, nádech, výdech, bude to, jako když mu přirážím do úst. Snažím se uklidnit. Dám, teda pokusím se mu dát tu nejlepší péči.