(Ne)dotkni se mě ✔

25.

Tak, dočkali jste se, je tu další kapitola 😂😜😘

Ráno se vzbudím s nepříjemným pocitem, že mě někdo pozoruje. Otevřu oči a naproti posteli stojí nějaká osoba celá v černém s šátkem přes obličej a slunečními brýlemi. Strašně se leknu. Jak se sem dostal? Co tu dělá?
Když si všimne, že jsem vzhůru, tak na mě ukáže gesto, abych mlčel, a potom si přejede rukou po krku a ukáže na mě. Potom se otočí a vyběhne ze dveří. Zůstanu tam vyděšeně koukat. My jsme nezamčeli. On mě chce zabít? Proč? Začnu zrychleně dýchat. Co to bylo? Nádech, výdech, nádech, výdech.

Vzbudí mě Samův třas těla. Nechápavě a rozespale se na něj zadívám.
,, Co se děje? "

Vedle mě se ozve Ryan a já leknutím spadnu z postele. Nádech, výdech, nádech, výdech. "Ta-tady někdo byl. Někdo, někdo v černé, naznačoval, naznačoval, podříznutí a ukázal na mě a a a potom běžel pryč." Zůstanu sedět na zemi. Upřímně jen doufám, že je to jen další noční můra, i když tuším, že není.

Okamžitě vyskočím z postele a běžím se podívat na chodbu. Nikde nikdo. Rozzuřeně prásknu dveřmi a utíkám za Samem.
,, Samí to je dobrý, nedovolím nikomu, aby ti ublížil. "

Obejmu Ryana, dělá toho pro mě tolik. U něj v náručí se uklidním. "Co budeme dělat?" Zeptám se ho po chvilce. "Mohli bychom jít na snídani, pak by sis vzal prášek a potom si dát tu koupel. Dělat, že se nic nestalo? Zamkneme se a všechno bude v pořádku."

,, Tak jo, ale nahlásím to, dobře? Tohle už se rozhodně nebude opakovat. " Zachmuřím se. To nemůžeme mít ani tady klid? Pohled mi spočine na Samovi. Nakloním se k němu.
,, A co si nejdřív dát tu koupel a až pak jít na snídani?" Toužebně se na něj zadívám.

"Ale já mám strašný hlad." Zasměju se. Včera jsem nejedl vůbec a Ryan taky ne, protože na ten chleba se nějak nedostalo. Dám Ryanovi pusu a vyskočím, abych mohl zavřít dveře. Chci se v klidu převléct a pak jít na snídani.

,, Tak jo. " Zamručím a taky se začnu převlékat. Neubráním se ale šmírování Sama. Když vycházíme z pokoje plácnutí přes zadek si též neodpustím.

Začervenám se, protože jsem při plácnutí trošku vypískl a všichni na chodbě se na mě otočili. Není tu zas tolik lidí, což je moc dobře. Dojdeme do jídelny, Ryan hledá místo, kam si sednou. Z rohu místnosti na nás začne mávat David. Ryan mé hned chytne za ruku a už se jde k nim.

Dosednu na židli a Sam po zaváhání také následuje mého příkladu a sedne si vedle mě. Pod stolem si s ním propletu prsty. Vím, že nemá rád cizí společnost, ale David je moc fajn.
,, Jak jste se vyspali? " Usměje se David.
,, Ale moc dobře." Taky se usměju, nebudu mu říkat o tom incidentu.

Stisknu Ryanovi ruku. Naproti mně zase sedí Dan a divně mě pozoruje. Je mi to nepříjemné, i když jsou to oči, které jsem měl tak rád.

,, Co si dáš Samí? " Usměju se na Sama a pátravě se zadívám na stůl, co je kde dobrého. Bohužel i zahlédnu pohled Dana. Já toho debila fakt nesnáším, ani bych se nedivil, kdyby to byl on to ráno. Divnej je na to dost.

"Já nevím." Je tu hodně druhů šunky, sýrů, jsou tu i párky, nějaká buchta... "Asi si dám jogurt s ovocem." Usměju se a dívám se, jak si Ryan nakládá asi 4 párky. Ten má ale hlad.

Trochu zrudnu, když se na mě všichni dívají. Tak mám hlad no a co?
Zrovna se cpu druhým párkem, když mi trocha kečupu skončí pod rty. Olíznu to a chci pokračovat v jídle, když si všimnu, že na mě Dan divně čučí a kouše si ret. Radši to ignoruju a dál pokračuju v jídle.