Já nebo biatlon?

Pokračování

Když mi to Verča řekla, nemohla jsem uvěřit, že to myslí vážně. Já? A dát pusu Johannesovi? To snad ne!?

,,Gábi musíš, na fanty nehrajeme! Nemáš jinou možnost!" Dodala ještě Verča.

Kolem bylo ticho. Všichni čekali, co udělám.

Vůbec se mi do toho nechtělo.

Ale přemluvili mě.

,,Tak dobře." Řekla jsem nakonec.

Zvedla jsem se, otevřela naše dveře od pokoje a vyšla jsem na chodbu. Norští kluci bydleli hned naproti, takže jsem neměla možnost utéct.

Ještě znova jsem se podívala na holky. ,,Zaklepej!" Nabádaly mě. Moje ruka se zvedala, dotýkala se dveří.....Zaťukala jsem.

Otevřel mi Emil. A sakra. Doufala jsem, že Johannes bude v pokoji sám. Mají totiž pokoj po třech ještě s Tarjeiem, který tu ale teď není. ,,Ahoj, můžu mluvit s Johannesem?" Zeptala jsem se opatrně.

,,Jasný. Johy, je tu tvá holka!" Zakřičel do pokoje Emil.

Bože! Co to říká? Dělá mi to ještě těžší. Že já jsem ty holky vůbec poslechla!

,,Co to plácáš, já nemám......Jeee čau Gábi!" Johannes přišel ke dveřím.

,,Pojď dál." Pobídl mě a zavřel dveře. Slyšela jsem jednohlasé: ,,Neeee!"

To křičely holky, které teď přišly o velkou podívanou.

,,Posaď se." Řekl Johannes a ukázal na svou postel.

,,Potřebuju ti něco říct Johannesi."

,,Dobře, Emile necháš nás osamotě?" Řekla Johannes.

,,Vždyť už jdu vy hrdličky." Odpověděl Emil a odešel z pokoje.

,,Tak co máš na srdci?" Zeptal se mě Johannes.

,,Noo víš, s holkama hrajeme flašku, no aaa, noo padlo to na mě a já, nooo totiž..."

Nakláněla jsem se k Johannesovi a našpulovala rty.

Byli jsme u sebe hodně blízko.

Už jsem se skoro dotýkala jeho rtů, když....

Johannes se uhnul.

,,Počkeeeej, co to děláš?" Zeptal se mě nechápavě.

,,Noo chtěla jsem ti dát pusu." Řekla jsem opatrně.

,,Ale, nemůžeš přece jen tak přijít aaa...."

V hlavě se mi rozeběhlo několik myšlenek. On mě nechce? Vždyť mě objímal, říkal mi, že jsem krásná, to byla všechno jen pouhá lež? Co se stalo?

Najednou jsem se zvedla a odešla z pokoje.

Dveře do našeho pokoje byly pořád otevřené, ale nechtělo se mi za holkama chodit. Tak jsem se rozběhla chodbou pryč. Po tváři mi začaly téct slzy.

Holky, ale z té krátké chvilky co mě viděly, jak jsem odešla z Johannesova pokoje poznali, že něco není v pořádku.

,,Gábi počkej! Co se stalo?" Volaly za mnou.

Ale já nezastavila. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Najednou jsem prudce zatočila. Běžela jsem do společenky. Naštěstí tam nikdo nebyl a tak jsem si sedla na křeslo a přemýšlela o tom, co jsem to udělala. Život se mi rozpadá. Kluk, kterého jsem si vysnila, mě nemiluje. Nechce mě. Nejsem pro něj dost dobrá.

Najednou se dveře do společenky znovu otevřely. Dovnitř vtrhly holky. Když mě tam viděly, schoulenou na křesle, rozeběhly se za mnou. Hned věděly, co se asi stalo.

,,Gábi to bude dobrý. On ti za to nestojí. Najdeš někoho lepšího." Utěšovaly mě.

Nemohla jsem přes ten pláč ani mluvit. Byla jsem v šoku. Nechápala jsem to, co se právě stalo. Odmítnul mě. Johannes mě nechce.

Nevěděla jsem, co se kolem mě děje. Holky mě najednou popadly a odnesly mě do pokoje. Nebránila jsem se. Nevnímala jsem je. Byla jsem jako loutka. Smutná loutka.

Posadily mě na postel.

,,My mu to vytmavíme neboj se! Pěkně mu do očí řekneme, co si o něm myslíme. Nikdo nebude ubližovat naší Gábince." Říkala mi Verča Zvařičová.

To by nemělo smysl. Říkala jsem si sama pro sebe.

,,Běž si lehnout Gábi. Ráno je moudřejšího večera." Řekla mi Markét.

Položily mě do postele, přikryly mě peřinou a odešly. Teda kromě Verči Zvařičové, která se mnou byla na pokoji.

Ale mně se nechtělo spát. Nemohla jsem zavřít oči. Přemýšlela jsem, co jsem udělala špatně. Koukala jsem do stropu a nehodlala jsem usnout.

Verča už na mě nemluvila. Jako správná kamarádka věděla, že se z toho musím dostat sama. Že mi teď nikdo nepomůže.

Přemýšlela jsem o tom, jestli jsem mu nějak ublížila, že mi  nechtěl dát pusu. Jestli se mu hnusím nebo tak. A nebo jestli má někoho jinýho, nebo spíš jestli se mu líbí někdo jiný. Doufám, že to není někdo z našich holek. Protože to bych asi nezvládla. Ale neee, to by nemohla být jedna z nich. Jsou to moje kamarádky, to by mi za žádnou cenu neudělaly. Nebo snad ano?

V této části se to všechno trochu zamotalo. Jak to asi bude pokračovat dál? Dá se Johannes zase s Gábi dohromady, nebo zůstanou největší nepřátelé? Nový díl už brzy!❤