Já nebo biatlon?

Těžké rozhodování

,,Gabi, poslední dobou jsme si všimli, že máš vztah s Johannesem Thingnesem Bø. A ty jako biatlonistka na vysoké úrovni si to nemůžeš dovolit. Jde o to, že tvá výkonnost rychle klesá dolů a to by s tvou kariérou mohlo pořádně zahýbat.. Musíš se rozhodnout, co chceš. Jestli dál dělat vrcholový sport a nebo být s Johannesem."

Nemohla jsem tomu uvěřit. ,,Proč, co, jak by mi to asi mělo ublížit? Já si přece nemůžu mezi tímhle vybrat. To přece nejde!" Uplně jsem na ně vyjela.

,,Nechci nic slyšet. Máš týden na rozmyšlení a hned potom nám to půjdeš oznámit. Johannesovi nic říkat o tomhle nebudeš, aby se ti to nesnažil vymluvit. Když se rozhodneš pro biatlon, přestaneš se s Johannesem stýkat. A můžeš jít!" Zakončil to Bleky.

Zvedla jsem se ze židle a vyšla jsem ze dveří. Zabouchla jsem za sebou. Ale pak to na mě dolehlo. Sedla jsem si na schody a rozbrečela jsem se.

Najednou si mě všimla Verča Zvařičová a okamžitě za mnou běžela. ,,Gábi neplač, co se ti stalo?" Obejmula mě a začala mě utěšovat.

,,Musím se rozhodnout mezi Johym a biatlonem." Řekla jsem jí se slzami v očích.

,,To bude dobrý." Hladila mě Verča a neustále mě utěšovala.
______________________________________

Cestou domů, jsem přemýšlela.

Po vstupu do dveří jsem ani nepozdravila a mířila okamžitě do svého pokoje. Zavřela jsem se tam a lehla jsem si na postel. Co budu dělat? Říkala jsem si v duchu.

Najednou mi přišla zpráva na messenger.

,,Ahoj puso!💋"

Znovu mi stekla slza po tváři. Zamknula jsem mobil, položila ho na poličku a znova jsem ulehla do postele.

Neměla jsem náladu se s ním bavit.

Jen jsem tak ležela v posteli a v ruce jsem svírala náhrdelník od Johannese. Z toho usilovného přemýšlení jsem nakonec usnula.
______________________________________

Týden utekl jako voda a já najednou stála před kanceláří našich trenérů. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do dveří.

,,Aaa naše zamilovaná, tak jak si se rozhodla?" Začal Rybis.

To mě trochu nakrklo, ale neřešila jsem to. Posadila jsem se a začala hovořit.

,,Noo dlouho jsem přemýšlela a nakonec jsem se rozhodla že...."

,,Že?" Naváděl mě k pokračování Bleky.

,,Že dám přednost biatlonu." Řekla jsem to tak potichu a smutně, ale všichni v místnosti mě přece slyšeli. Na důkaz svého rozhodnutí jsem jim ukázala svůj holý krk, kde už neviselo písmeno: J. Náhrdelník byl teď zahrabán hluboko v šuplíku.

Okamžitě jim spadl kámen ze srdce.

,,My věděli, že máš rozum. Můžeš jít." Řekl mi už s úsměvem na tváři Rybis.

,,Hmm." Zvedla jsem se a odešla.
______________________________________

Když jsem přišla domů, můj mobil se okamžitě rozebzučel. Přišla mi zpráva od Johannese. ,,Co se děje? Jsi na mě naštvaná?😮"

Nemůžeš mu odpovědět! Mysli na biatlon! Přemlouvala jsem sama sebe.

Jak já s tím bojovala celé 2 týdny. Po každé jeho zprávě mi tekly slzy.

Jediné plus bylo, že se mi dobře střílelo i běhalo.
______________________________________

Druhý svěťák se konal ve finském Kontiolahti. Cesta tam byla hodně dlouhá.