Já nebo biatlon?

Příběh pokračuje

A co se stalo?

Zrovna když jsem se chystala začít zpívat druhou sloku, někdo mě přerušil. Nebo spíš než přerušil se ke mně připojil.

Mužský hlas začal zpívat druhou sloku této úžasné písně.

,,Well I found a woman, stronger than anyone I know.
She shares my dreams, I hope that someday I'll share her home."

Začal zpívat ten úžasný hlas.

Rozhlížela jsem se, ale nikoho s mikrofonem jsem nezahlídla.

Když tu se uprostřed publika rozsvítilo světlo a tam......

Tam stál Johannes.

Valila jsem na něj oči. Cože? On umí zpívat? Jakto.....A proč mi to nikdy neřekl?

Johannes se rozešel směrem na podium. Když dozpívával sloku, stál už nahoře.

,,Darling just hold my hand.
Be my girl I be your man.
I see my future in your eyes."

Chytl mě za ruku a pak už jsme oba společně začali zpívat refrén.

,,Baby, I'm dancing in the dark, with you between my arms.
Barefoot on the grass, listening to my favourite song.
When I saw you in that dress, looking so beautiful.
I don't deserve it, darling, you look perfect tonight."

Přiblížili jsme se k sobě na rozdíl 5 cm a já už jsem jen dozpívala:

,,I don't deserve it darling you look perfect tonight...."

A pak už jsem se jen.....

Políbili.

Všichni začali tleskat. Poté jsme se podívali zpátky na publikum a uklonili jsme se.

Poté jsme za ruce sešli z pódia a rovnou jsme pokračovali směrem ven na balkón.

,,Johannesi, jak, cože, ty umíš zpívat? Ten hlas, to je prostě, já nevím co říct...."

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.

,,Udělal jsem to pro tebe na důkaz naší lásky. Hrozně moc tě miluju Gábi."
Když to dořekl, zablýskly se mi slzy v očích. Co bude dál? Další Svěťák je až za 2 týdny a co bude na konec? Si najde někoho jinýho! Co já budu bez něj sakra dělat?

,,Vím, nad čím přemýšlíš." Prolomil ticho Johannes.

,,Taky mi budeš chybět!" A obejmul mě.

,,Pojď se se mnou projít." Řekl najednou.

Nabídl mi svou ruku a já si propletla jeho prsty s těmi mými. Opřela jsem si o něj hlavu a šli jsme.

Procházeli jsme nějakým hustým lesem a stoupali jsme do kopce. ,,Teď zavři oči." Řekl mi sladce.

Pořád mě držel za ruku a vedl mě dál. Pak jsme se zastavili. Pustil mě. Chvíli bylo ticho a pak jen řekl: ,,Můžeš je otevřít."

Otevřela jsem oči. Stála jsem ve velikém srdci z růží. Nad hlavou jsem měla blištivá světélka. Točila jsem se dokola a obdivovala jsem tu práci. Když tu jsem se zastavila na straně, kde stál Johannes.

V ruce měl puget rudých růží. Koukal se na mě milostným pohledem.

,,Miluju tě Gábi a nikdy nepřestanu!"

,,Jak si to všechnoo......Johy to je nádhera!" Přišla jsem k němu a vzala jsem si od něho růže.

Pak už mě jen vzal do náruče a odnesl mě až zpátky na hotel.

Když jsme se blížili k té budově, Verča už nás netrpělivě vyhlížela z okna. Když mě spatřila, oddechla si. Usmála jsem se na ní.

Johannes mě odnesl až do mého pokoje. Tam jsme si sedli na postel a povídali si.

,,Víš já tě fakt hrozně bláznivě miluju!" Řekl mi najednou Johannes.

,,Vždyť já tebe taky." Odpověděla jsem jen tak a už se naše rty spojily v jedno.

Chtěla jsem to. Oba jsme to chtěli.

Najednou si sundal sako, kravatu a začal si rozepínat knoflíky u košile. Pak mě pomohl s mými šaty a sám si sundal kalhoty. Mezitím mě pořád líbal.

A pak už si asi dokážete představit co bylo dál.

Pak jsme si oba vyčerpaně lehli na postel. ,,Bylo to krásné." Zašeptal Johy.

Jen jsem přikývla.

Nemohla jsem uvěřit, že já slušná holka jsem se do něčeho takového pustila. Ale ne, že by se mi to nelíbilo. Strašně jsem si to užila.

Chvíli jsme tam tak leželi a pak jsme se s Johannesem začali oblékat, protože nám došlo, že by se za chvíli mohla vrátit Verča. Vždyť už bylo po jedné hodině ranní.

Při odchodu mi Johannes poslal vzdušnou pusu a pak zavřel dveře.

Znovu jsem si lehla na postel.

,,Aaaaaaa!" Zakřičela jsem. Byla jsem strašně šťastná. Ale doufám, že to nikdo neslyšel. Jen jsem tak ležela, když v tu chvíli někdo zaťukal. To bude asi Verča, pomyslela jsem si.

,,Můžeš Veru!" Řekla jsem nahlas.

Dovnitř ale vešel Johannes. ,,Ahoj, no Verča spí u Tarjeie noo a tak mě napadlo, jestli bych nemohl spát dnes u tebe." A prohrábl si ty své krásné rezavé vlasy.

,,Joo určitě!" Odpověděla jsem s radostí.

Lehl si vedle mě. Božee vedle mě leží kluk mých snů!! Až teď jsem si to uvědomila. Johannes je nejhezčí kluk z biatlonu, všichni po něm touží. Dokonce i fanynky mu posílají milostná psaníčka. A on si vybral MĚ!! Mě holku z České republiky, z té malé zemičky uprostřed Evropy.

Najednou mi dal Johy pusu na tvář a tím mě probudil z mého přemýšlení. ,,Tak dobrou zlato!" Řekl jen a už zavíral oči. ,,Dobrou!" Odpověděla jsem mu.

A to bylo poslední slovo, které jsme si řekli, než jsme se oba ponořili do hlubokého spánku.

Taak předem bych se vám chtěla omluvit, že kapitola nevyšla včera. Měla jsem toho moc, omlouvám se. A co říkáte na to, že se Gabča s Johannesem vyspali? Je Johannes pro Gabču ten pravý?❤❤