Já nebo biatlon?

Svěťák pokračuje

A je to tu!

Dnes se jede stíhačka a já do ní budu vstupovat se startovním číslem 3, které jsem si vyjela ve včerejším sprintu.

Ráno vůbec nemůžu dospat, strašně moc se těším!

Na snídani si dám svou oblíbenou ovesnou kaši s ovocem, ale v hlavě už jsem dávno na trati.
______________________________________

Když přijedeme na ten krásný stadion, oči se mi rozzáří. Svítí sluníčko a je krásná modrá obloha. ,,To se pojede samo!" Říkám všem v týmu.

Holky nastejno přikyvují.

Dáme si své věci do buňky, která je stejná jako včera a pak si jdu s Evčou projet trať.

Snažím se zapamatovat si každý kousek a vrýt si do paměti místa, kde bych měla ubrat nebo naopak zvýšit své tempo.

Najednou už projíždím přes mostek a mířím směrem na střelnici.

Tam už mám připravenou malorážku, tak si dopáskuju a chystám se na nástřel.

Zalehnu na stav číslo 8 a dám si jednu položku do pravého terče. To bude vlevo, říkám si pro sebe. A přece. Když přijedu s flintou ke stojanu, už mi říká Zdenda, že rány jsou pěkně u sebe, ale na devíti hodinách na ležákový čáře, takže si mám cvaknout 5 doprava.

Znova vezmu svou zbraň a opět zalehám na tutéž podložku. Udělám vše jako normálně, ale ještě tím kolečkem dám pět cvaků doprava čili šipkou značenou jako L.

Na zbrani je to totiž obráceně. L je doprava, R doleva a pak je ještě H dolů a T nahoru.

Zkontroluji polohu, což znamená, že zavřu oči, dvakrát se nadechnu a následně oči otevřu a zkontroluji, kam mi zbraň odešla.

Podle toho pak hnu zadkem a dostanu se doprostřed terče.

Pak už si jen namáčknu, dvakrát se nadechnu a pomalu domačkávám.

Tento postup zopakuju i při ostatních 4 ranách akorát bez kontrolování polohy.

Vidím i z těch 50 metrů, že rány jsou stopro v ležákovým kruhu.

Trenér mě v mojí domněnce utvrdí. ,,Je to v centru, běž se projet a dej si stojku."

Odložím si flintu a jdu si projet znovu trať, kterou dnes pojedu.

Po příjezdu na stadion zbraň znovu hodím na záda a tentokrát na podložku nezalehnu, ale postavím se na ni.

Vyměním zásobník a najedu si na druhý terč zprava.

,,Všechno je to v ležákovým kruhu, není co řešit. Dej si jednu ověřovací položku ve stoje a máme hotovo!" Křičí na mě Bleky.

Pořád mi zbývá ještě jeden zásobník a tak se nezdržuju a rovnou jedu na poslední položku.

Udělám vše jako obvykle a odstřílím do téhož terče dalších 5 ran.

,,Zase ležákový kruh, akorát jedna nám tam utekla. Dávej si pozor na spouštění!" Kárá mě ještě Zdeněk.

Pak na mě ale kývne, jako že můžu jít, a tak si vezmu své saky paky a odjedu s flintou v obalu směr buňky.

Když dojedu na místo, kde končí trať a budu si muset sundat lyže, tak zastavím.

Odepínám si boty z vázání, když tu mi někdo zaklepe na záda. Je to Martin. ,,Ahoj, tak co připravená na dnešní stíhačku?"

To mě zaskočilo. Martin byl můj velký biatlonový vzor. Má vlastní styl běžkování a já bych tak ráda jezdila jako on. Nikdy se se mnou moc nebavil a teď si jen tak přijde a s tím svým krásným úsměvem mě pozdraví anglicky s tím svým francouzským přízvukem? No to teda potěš koště!