Nejsem hračka!! (YAOI!!)

IV.

Na obrázku (media) je Hikaru❤😍
Uzorneni: Obsahuje spoilery na The Vampire Diaries (Upíří Deníky) ❤

S tuhnutím se vzbudím. Byl to jen sen... Hodně zvláštní sen... Byl ten polibek taky sen nebo realita? Okay, moc přemýšlení po ránu... Nedobrovolně se kvůli kruceni v břiše vyhraju z pelíšky... Je pohodlnější než se zdá❤ Dojdu do kuchyně a první co uvidím je Hikaru se svesenou hlavou a očividně dost velkou kocovinou. No jo nemá chlastat ,,Vypadáš příšerně" řeknu pobaveně ,,Taky přeji dobré ráno" zachraptí a napije se kávy z hrnku. Uchechtnu se a navštívím ledničku, moji JEDINOU lásku. Hikaru se prudce zvedne a někam běží, možná na záchod... Nedivil bych se.

Konečně se vrátil a já zatím namazal dva tousty Nuttelou 😍 Sedl jsem si ke stolu a začal jíst ,,Už je ti líp?" zeptám se možná až moc starostlivě na můj vkus ale co?😒 Jenom kývne, znovu se tentokrát pomalu zvedne, ukradne mi druhý toust a s kávou a toustem v ruce si zvesela kráčí do pracovny. ,,Ale to je můj toust" zakňučím dětinsky na momentálně zavřené dveře, z po za kterých je slyšet chraplavý smích.

Rozplácnu se jako vorvaň na gauči a zapnu televizi, projíždím kanály ale nikde nic zajímavého nedávají. Nakonec se koukám na Upíří deníky, já ten seriál prostě miluju❤ (což je mimochodem pravda😂). ,, Damone neodcházej! Vrať se! Nesmíš ji tam jen tak nechat!" brečím u toho jak malí dítě. ,,Co se děje?" příjde Hikaru a ze zadu me obejme ,,Damon umřel... " zašeptám nevěřícně ,, Vrátí se, už jsem to viděl... " protočí očima ,,P-Proč jsi mi to řekl?!" vyjel jsem po něm a vymotal se z jeho sevření. Stoupl jsem a šel do ložnice, lehl jsem si do pelechu a přemýšlel o tom, jak je možné že se vrátí... "To tě to tak vzalo?" zasměje se Hikaru ode dveří ,,Přemyslem, nic víc... " řeknu a víc se routáhnu. Zasměje se a přijde ke mě, vezme mě do náruče a položí na postel. Zmateně se na něj koukám ale on nic neřekne a lehne si vedle mě. Přitáhne si mě k sobě a do ouška mi pošeptá ,,Ten včerejšek si pamatuji" potom usnul. On... On si to pamatuje! Pamatuje si ten polibek!! Už se mi sami zavírali oči a já upadl do říše duhy, jednorožců a cukrové vaty❤

,,K*rva už mi nevolej!" probudil mě řev. ,,Hikaru?" šeptnu a posadím se, vedle mě nikdo není... takže se mi to nezdálo... Nedobrovolně vstanu a jdu do kuchyně odkud jsem slyšel hlasy, Hikaru ke mě byl otočený zády ale i tak jsem poznal že je dost naštvaný. Zezadu jsem ho objal, trochu se lekl ale nevipadá že by mu to vadilo. ,,Promiň, vzbudil jsem tě" řekl smutně a otočil se ke mě čelem, usmál jsem se ,,To je v pořádku" řekl jsem klidně , nic na to neřekl a objal mě. Obětí jsem mu opětoval ,,Víš ten včerejšek-" přerušil mě ,,Neřeš to, chápu že jsi to udělal jen abych se cítil líp" řekl a usmál se. Byl to falešný úsměv, snaží se vypadat šťastně ale není. Proč to tak bolí? Ne, nemůžu k němu něco cítit! Ten sen... Ten sen byl jen náhoda, jen výplod mojí fantazie. Nic to neznamenalo! Do prd*le, ty jeho oči... kašlu na to! Bez zbytečných slov jsem přitiskl svoje rty na ty jeho. Nepřekvapovalo mě že spolupracoval ale nečekal jsem ze mi vjede do pusy jazykem. Tohle jsem ještě nezažil... Odtrhl jsem se z nedostatku kyslíku, červenal jsem se a koukal mu hluboko do očí. Už jsem říkal, jak boží má oči? Má... Má ty nejhezčí oči na světě.

Seděli jsme na gauči a koukali se na film- Nástroje smrti: Město z kostí- je to boží film (Taky pravda) když v tom Hikarovi zazvonil telefon. ,,Promiň" skrčil obočí a odešel do vedlejší místnosti aby si hovor v klidu vyřídil. Už jsem nevěnoval pozornost tomu filmu ale jenom křiku z vedlejší místnosti. Kdo to je? Takto naštvaný nebyl ani ráno. Říkal něco ve stylu- říkal jsem abys mi už nevolal, jsi ubohý když jsi ho vyhodil, teď je můj- a tak dál. Proč mám tak špatný pocit? Je možné že se baví o mě? Ne, jsem naivní to je vše. Určitě. 

Už je večer- přesněji něco po 22 hodině... Hikaru od toho telefonátu nevyšel z pracovny. Je možné že jsem slyšel vzlyky nebo jsem už tak moc naivní? Teď už asi 20 minut stojím před dveřmi jeho pracovny a rozhoduji se jestli zaklepat nebo ne... Nakonec se odhodlám a jemně zaklepu. Nic. Zaklepu trochu hlasitěji. Nic. Nakonec prostě vejdu. Sedí tam celý zdrcený, jenom v teplácích, s uslzenýma očima a poloprázdnou flaškou alkoholu vedle sebe. ,,H-Hikaru..." šeptnu a cítím jak mi to tváři teče slza. Proč mi tolik bolí, ho takhle vidět? Přišel jsem k němu a vši silou ho objal, on mi objetí opětoval a brečel mi na rameni. ,,Ššš, všechno je v pořádku" zašeptal jsem mu do ucha ,,N-Není já... Já vš-všechno po- posral" vykoktal mezi vzlyky ,,Co se stalo?" zeptal jsem se trochu rozklepaně i když ani nevím proč. ,,On- On tě ch-chce z-zpátky" Vykoktal a rozbrečel se ještě víc. Doufám že nemluví o tom koho myslím... Táta. Už mi slzy tekly taky ,,N-Není to ten kdo myslím..." šeptnu ,,Myslím že víš" odtáhne se a pohlédne mi do očí  ,,Ale já se tě nevzdám" řekl a utřel mi slzy, já udělal to samé jemu a usmál se ,,Věřím ti" řekl jsem a políbil ho. Věřím... Vím že mu věřit můžu ale co když mě i tak táta nějak získá? Ne, Hikaru to nedovolí...nesmí. Prostě nesmí. Znovu se mi spustí slzy nad tou myšlenkou že by mě dal mému otci. Hikaru se odtáhl ,,Copak?" zeptal se a utřel mi slzy, marně hned po nich přišli další a další... ,,Já jen... Co když se nějak dostanu k tátovi? Co se mnou udělá? Jak ví že jsem tady? A...A-" chrlil jsem ze sebe vše co mě napadlo až mě přerušil ,,Nedostaneš, Slyšíš? Nedostaneš... Chce tě prodat... koupím tě a už budeš na vždy se mnou a ví o tobě protože... pro něj pracuji"

Konečně další kapitola. Vím... měla vyjít už tak před necelým týdnem ale jaksi jsem nestíhala... no dobře byla jsem líná ale každý si zaslouží ,,dovolenou". No nic, doufám že jsem touto kapitolou totálně nezkazila příběh, tak jak se vám líbí...   Mám vás ráda a děkuji že čtete můj příběh a kdyby jste chtěli byla bych ráda za přečtení dalších příběhu.  Zatím ahoj, Nela.