Fall for her // hokejová U20

walk

„Můžeme jít," řekla, když se vrátila do pokoje, ale chlapec na posteli spal.

Eliška jen zakroutila hlavou a hodila přes něj deku, která byla připravená v komodě, tím ale Kaulyho vzbudila.

„Promiň, nějak mě to vzalo," špitl a protáhl se.

„Nemusíme jít, klidně se prospi, je to v pohodě," pousmála se.

„Ne, to ne, slíbil jsem to, tak si jen vezmu vedle bundu a jdem," odpověděl a rychle si zaběhl do pokoje a zpátky.

Chlapec a dívka šli tiše vedle sebe ulicemi Buffala a kochali se klidem na každém rohu, ještě nikho nepopadla panika nakupování ve výprodejích, čemu se oba dost divili.

„Není to pěkný, mít zde takovej klid?" přerušil ticho chlapec.

„Jo, je to zde ve městě rozhodně lepší, než být zavřená na hotelovým pokoji," usmála se na něj.

„Je ti líp?" zeptal se opatrně.

„Jo, stoprocentně," pošeptala, „a hlavně i díky tobě," dořekla.

„To jsem rád, že už na tebe nepůsobím jako namyšlenej blbeček," odpověděl.

„Promiň," zasmála se.

„Bylo to zcela oprávněně, ale," řekl.

„Byla to chyba," naznala.

„Kdyby to tak nebylo, tak teď tady vůbec nemusíme být spolu," odpověděl.

„To je zase pravda," přikývla.

„A já jsem třeba rád, že tady teď můžu být s tebou," pousmál se do země.

„Jo, to já taky, je fajn tu mít někoho kdo mi rozumí," odpověděla.

„Neči ti nerozumí?" zeptal se.

„Rozumí, ale, nevím, od doby co jsme se viděli naposledy se toho dost změnilo," naznala.

„Co se změnilo?" zakroutil hlavou.

„Já, ani nevím, spíš mi to přijde, jakoby to kamarádství zmizelo a tím vztahem se vše pokazilo a teď, i když se snažíme, aby to bylo jako dřív, pouhý kamarádství, tak to nepůjde, protože tam bylo i něco víc," odpověděla.

„Ty by ses k němu nechtěla vrátit?" zeptal se.

„Nepřemýšlela jsem o tom, dokud jsem ho nepotkala na letišti, pak to bylo v mé hlavě pořád. A nakonec jsem si ujasnila, že by to byl ten nejhorší nápad. Vždyť se to říká ne, nevstupuj do stejné řeky dvakrát," špitla.

„Víš co mě překvapuje?" koukl na ni.

„Ne?" pousmála se.

„Že jsi ke mně tak otevřená," odpověděl.

„Asi je to tím, že ti fakt věřím, ani nevím proč," řekla a koukla na něj. Chlapec na to neměl co říct, proto raději sklopil zrak k zemi a šli tiše dál.

„Ale já jsem z tebe ještě nic nevytáhla, pořád mluvím jen já," naznala po chvíli.

„A co by jsi chtěla vědět?" usmál se.

„Všechno," začala, „všechno to důležitý," odpověděla.

„Holku nemám, na kluky nejsem, moji rodinu bych za nic na světě nevyměnil," řekl.

„Nedivím se, že nemáš holku," zamyslela se dívka a zadržovala smích, i když se jí koutky cukaly.

„Co prosím?" hrál chlapec na dotčeného.

„No, jestli býváš při prvních setkáních tak příjemnej jak na mě, tak to asi dlouho mít žádnou nebudeš," objasnila a následně se oba jen smáli. Na hotel došli v půl páté, rozloučili se objetím a zamířili do svých pokojů.

Dívka seděla na posteli a přemýšela. Začínalo ji docházet, jaká se teď děje chyba, jenže pocity se přece nedají ovlivnit.