Fall for her // hokejová U20

the most important thing

„Eli, počkej," zavolal na ni chlapec, jakmile si oblékala kabát.

„Co se děje?" pousmála se.

„Můžu tě doprovodit domů? Mám hodně otázek," pošeptal.

„Jo, klidně, proč ne," odpověděla a po chvíli už byli sami venku.

„Proč?" zakroutil hlavou.

„Proč jsem ti nic neřekla? Proč jsem tady?" vyjmenovávala nejpravděpodobnější dotazy.

„Jo, přesně to," řekl.

„Nebudeš mi věřit, ale je to náhoda, nevěděla jsem, že hraješ za Dynamo," odpověděla.

„Neříkal jsem ti to?" zeptal se.

„Ne, vůbec," pousmála se.

„Tak teď už to víš, na jak dlouho tu jsi?" špitl.

„Na dva týdny zkouška, pak se uvidí," řekla.

„Takže budeš počítat dny, než mi zase odjedeš?" zeptal se.

„A co když tady zůstanu?" pousmála se.

„Dáš mi šanci ti říct, jak to bylo?" pošeptal, když se octli u jejího bytu.

„Půjdeš dovnitř?" zeptala se.

„Rád," odpověděl.

„Ještě tu moc věcí nemám, ale nechceš čaj?" pousmála se.

„Jo, proč ne," řekl.

Dívka si stoupla do kuchyňky, uvařila do dvou hrnečků zelený čaj a potom šla za Kaulym do provizorního obýváčku, kde si sedla na sedačku vedle něj.

„Můžu?" zeptal se.

„Hele, já už vlastně všechno důležitý slyšela včera od Zádi," odpověděla.

„Vsadím se o co chceš, že to nejdůležitější ti neřekl," naznal.

„A co je nejdůležitější?" zeptala se.

„Že jsem tě měl celou tu dobu rád, na začátku jsem tě nesnášel, ale to bylo proto, že jsem se nechtěl zamilovat, nechtěl jsem, aby mě něco svazovalo, ale stejně jsem pochopil, že to prostě neovlivním," pošeptal.

„Hej, asi to někdo nahoře tak chtěl, to všechno," odpověděla.

„Přemýšlím, jaký by to bylo, kdyby jsi sem nepřijela," řekl a koukl na ni.

„Tak by ses stejně pral na ledě, pak se odstěhuješ do Ameriky a najdeš si někoho, koho si zasloužíš," pošeptala.

„To neříkej, není to pravda, neumíš věštit budoucnost," odpověděl.

„Já ne, ale vypadá to, že Šalina jo," vzpomněla si dívka.

„Počkej cože? To mě zajímá," usmál se.

„Jeden večer jsme spolu sedli v jídelně na čaj a ze srandy mi věštil budoucnost, ale přesně tohle říkal," zakroutila hlavou.

„Hele neděs mě, věřil jsem tomu, že je alespoň trochu normální," odpověděl.

„Promiň, jen říkám pravdu, úplně si tu větu vybavuju," špitla.

„Jakou?" zeptal se.

„To je teď jedno," odpověděla a usmála se do země.

~-~-~-~-~

Epilog bude ve středu..❤️ jinak pokud byste se do té doby nudili, povídka s Nečim a Šaldou je na mém profilu! Mám vás moc moc ráda, děkuju za přečtení!