Fall for her // hokejová U20

best memories?

„Ty jsi ještě neodešla?" zeptal se Jordan, který se z ledové plochy dostal do hráčské uličky, kde zastavil dívku.

„Ne, neodešla, chtěla jsem počkat až mi ukážeš tu medaili zblízka," usmála se.

„A je to jedinej důvod?" vykulil oči.

„Myslím, že ne," odpověděla.

„Takže čekáš na mě?" pousmál se.

„Jo,chtěla jsem ti dát tohle," řekla a dala mu papírek s jejími sociálními sítěmi a telefoním číslem.

„Děkuju, moc," odpověděl.

„Ráda jsem tě poznala," pousmála se.

„Kdy odlétáte? Jestli by nebyla možnost zajít si na poslední kávu," řekl.

„Zítra kolem poledne, tuším," odpověděla.

„Tak to už asi nehrozí," zamračil se.

„Bohužel, tak snad někdy příště," špitla.

„Doufám v to," řekl.

„Měj se a gratuluju k výhře," pousmála se a objala ho.

„Díky moc, Eli," odpověděl a už mizel v uličce směr mix zóna.

Dívka se vydala na hotel, bylo jedenáct a doufala, že kluci už spí, ale byla na omylu.

„Přidáš se?" zeptal se Záďa, jakmile vešla do dveří. V pokoji byl jen on, Chýťa a Neči.

„Asi asi ne, dík," odpověděla a sedla si na svoji postel. Sundala si vestu, dres a zůstala jen v pohodlné teplákovce nároďáku.

„Užila sis zápas?" zeptal se Chýťa po chvíli.

„Jo, bylo to dobrý," usmála se a připojila do počítače kartu z foťáku, aby mohla vybrat to nejlepší a udělat stručnou reportáž z posledního hracího dne.

„Od koho máš ten dres?" špitl opatrně Neči.

„Od kamaráda, to je jedno," odpověděla, „kde máte ostatní?" dodala.

„Část pije, část spí a část balí hotelový personál," zasmál se Chýťa.

„Nojo, klasika," odpověděla.

„Přesně tak," souhlasil Neči.

„A pak jsme tu my, takový nevinný děti," řekl Záďa.

„No vy určitě," pousmála se.

„Hoši, a Eli, zítra to všechno končí," naznal po chvíli Záďa.

„Bylo to tu fajn," pousmál se Chýťa.

„Na co budete nejvíc vzpomínat?" zeptala se opatrně dívka „a pomalu, ať to můžu použít do shrnutí a ohlédnutí za turnajem," dořekla a vytáhla si blok.

„Na tu partu určitě, na to, že jsme dokázali po několika letech změnit stereotyp prohranýho čtvrtfinále," naznal Neči.

„Já na ty lidi tady, na všechny kluky, trenéry, lidi co makaj pro to, aby jsme mohli na tom ledě být," řekl Záďa.

„Já asi na čtvrtfinále, semklo nás to a konečně jsme hráli jako tým," špitl Chýťa.

„A ty?" zeptal se Záďa a všichni tři na ni koukli.

„Úplně na všechno, nejvíc ale asi na ten skvělej výhled ze shora z posilky," odpověděla po chvilce zamyšlení. Nevěděla proč, ale tohle místo jí utkvělo v paměti a bude tam nejspíš napořád.

-~-~-~-

Děkuju za přečtení, na mém profilu najdete nový příběh older sister s Nečim a Šaldem v hlavní roli. ;) mám vás rádaa ❤️