Nový kamarád...

117 8 0
                                    

,,Ještě jsem se nepředstavila já jsem Elizabeth." Řekla jsem ,abych začala konverzaci.

,,Krásné jméno." Řekl a usmál se.
,, Děkuju." Odpověděla jsem a taky se usmála.

,,Takže můžu se zeptat?" Zeptal se Theo.
,,Jasně teď jsem tu hodinu pro svého zachránce." Řekla jsem nadšeně. A po tváři mi stekla kapka vody z vlasů.

,, Takže mám strašně otázek. Zaprvé prý byla učitelka naštvaná na tebe a pak si to vylila na mě. Co jsi udělala?"
Zeptal se zvědavě.

,,No přišla jsem přesně v osm do třídy. Mrzí mě že jsi to schytal za mě" Řekla jsem a s ucuknutím koutku úst jsem se podívala na Thea.

,, To je v pohodě už se to napravilo tím že máme stejnou podmínku. A měl bych se omluvit já, že jsem přišel pozdě. To kvůli mě si to schytala."
Řekl a šlo na jeho výraze vidět že ho to mrzí.

,,No to víš já přece na čas chodit neumím. " Odpověděla jsem a snažila mu zlepšit náladu a začala jsem se smát.

,,Dobře tak uděláme dohodu. Každé ráno si někde dáme sraz třeba v 7:45.
A pokud tam jeden z nás nedorazí tak mu zavoláme nebo ho zkusíme nějak sehnat. Jo?"Podal návrh natáhl přede mě ruku. Tak abychom potvrdili dohodu.

,,Dobře je to skvělý navrh. Máš dobrý nápady. To tedy znamená že budeš chtít moje číslo že jo? Abych se nebála že ho chceš jen aby jsi mě  mohl stolkovat." Podala jsem mu ruku na důkaz toho, že dohodu přijímám. A usmála jsem se.

,,Přísahám na svou čest, že tvé telefonní číslo budu používat jen  v případě nouze. A teď mám další otázku proč jsi mě nazvala zachráncem?" Odpřísáhl s úsměvem na rtech.

,,Dobře nejspíš ti budu muset věřit když přísaháš na jednu z nejdůležitějších věcí. No víš jak na mě ten kluk volal Liz? No...byl to můj...."
Nedopověděla jsem to protože se mi vedrali slzy do očí. Vzpomněla jsem si na tu dlouhou dobu s Erikem.

,,Kluk?" Dovtípil se.

,,Jo...No a tím jak jsi mi pomohl vstát a nabídl jsi mi nějakou kavárnu tak jsi mě dostal z jeho dosahu a já se s ním nemusela potkat." Odpověděla jsem strašně rychle.

,,Dobře vidím že  se o tom nechceš bavit tak to necháme být." Řekl a zkoumal můj pohled.

,,Děkuju."Řekla jsem a střela si kapku vody z tváře.

,,Není zač. Dáš mi tedy to číslo? Samozřejmě čistě jen k účelům budíka." Řekl a začal se smát svému vtipu.

,,Dobře tady je: 728 996 035"
Nadiktovala jsem mu číslo a čekala až mi prozvoní.

,,Děkuju už volám." Řekl a prozvonil mi.

Koukla jsem na hodinky a zjistila jsem, že ani né za patnáct minut musím být na lukostřelbě.
,,Hele moc díky za pokec ale už musím  jít kdyžtak napiš." Řekla jsem když jsem se oblikala do stále navlhlé mikiny.

,,Nechceš tam hodit mám  tu motorku?" Řekl a začal se pomalu zvedat. Pak vytáhl peněženku a řekl:
,,Platím."

,, No jestli by ti to nevadilo. Trochu nestíhám." Řekla jsem nesměle a zapínala jsem pennyboard k batohu.

,,Tak jdem. A kam to bude? "
S úsměvem položil otázku.

,,Do long fire street. Prosím."
Odpověděla jsem jako by to byl můj šofér.

,,Jak si přeješ" Řekl Theo a podával mi z motorky svou helmu...

Who I am? Kdo jsem?  Dokončeno✔️Onde histórias criam vida. Descubra agora