*Láska Učitelská* ✔

6) Severka od Laveruse

Harry se napřímil a vyslal kouzlo.

V třídě to zašumělo a já jeho kouzlo hbitě odrazila.

Harry nehnul ani brvou, jen zíral před sebe.

,,Doufám že to všichni viděli, protože teď to budete zkoušet na sobě".

Třida zkoprněla. Chvíli to vypadalo, jako by má slova nebrali vážně, ale pak se pár studentů zvedlo a postavilo se vedle Harryho.

,,Utvořte dvojice," vyzvala jsem je a konečně začala ta pravá zábava.

Žáci po sobě metali všemožná kouzla, snažili se prolomit protivníkovu obranu, nebo se jen snažili nepropustit svým štítem nic, co by jim mohlo ublížit.

***

Když zazvonilo, studenti posbírali své věci a za vzrušeného špitání, opustili třídu.

Začala jsem si uklízet pracovní stůl, když vtom se ozvalo klepání na okno.

Vykoukla jsem z okénka.

Malá černomodrá kulička seděla na parapetu a klepala svým drobným zobáčkem na sklo.

Když jsem sovičku pustila dovnitř, skočila mi do náruče a nastavila zářivě modrou nožku s malým lístečken.

Opatrně jsem lísteček otočila textem k sobě.

Reklamace nepřijmám. Doufám že přežije alespoň týden.
S.S

Pohladila jsem svou novou sovičku po hlavě.

Tentokrát se Zmijozel vážně překonal.

***

Ani nevím jak dlouho jsem v koupelně byla, ale voda stihla vychladnout a všechny bublinky už vyprchaly.

Sledovala jsem malou kachničku plující po hladině. Kachnička plula pomalu a klidně, razila si cestu bílým zbytkem pěny.

Nikdy se nepotopí.

Vylezla jsem, z teď už docela ledové vody, a zamotala se do modrého ručníku.

Pomalu jsem si prozkoumala velkou, ohavnou jizvu na zádech a druhou na boku stehna.

O tomhle nikdo nevěděl. A nikdo se to ani nedozví, to přísahám.

,,Bude to naše malé tajemství,"usmála jsem se na kachničku a vyšla jsem z koupelny.

Tmavý pokoj prosvítil blesk. Začalo pršet. Kapka za kapkou stékaly prameny vody po mých velkých oknech.

Malá sovička se choulila na opěradle křesla.

Přisedla jsem si k ní a jedním prstem zkoumala její specifické zabarvení.

Nebylo pochyb, že tohle klubíčko modré a černé byl Polaris Severský.

V duchu jsem se ušklíbla nad touto ironii, nebo spíše povedeným vtipem ředitele zmijizelské koleje.

Konečně jsem se rozhodla.

Jestli se chce náš milý profesor pobavit, vřele mu vyjdu vstříc.

,,Takže jak tě pojmenujeme?"mrkla jsem na sovičku která ke mě vzhlédla s náznakem údivu v očích.

,,Severka," rozhodla jsem nakonec.

Venku se opět zaklikatil blesk. Déšť zesílil.

Nikdy se nepotopí.

***

*Aivi*