*Láska Učitelská* ✔

26) Princezna

Severusi,
To ses mi nemohl ozvat dřív? Měla jsem strach že Ten-Jehož-Jméno-Nesmíme-Vyslovit se vrátil a povolal tě. Poslední dobou se mi o tom zdá pořád a mám o tebe strach. Prosím piš mi častěji, ano?

Mám tě ráda    Nany.

Na obálce dopisu byla uvedena adresa. Tkalcovská ulice? Kde to sakra je?

Pi tváři mi stekla slaná slza, velikosti hrášku. Zkutálela se po tváři jako jemná perla a při dopadu rozpustila slovo ráda.

Myslím že si udělám výlet do Tkalcovské ulice.

***

Brumbál nejdřív nesouhlasil s dnem volna, ale když jsem mu vysvětlila že mě Severusovo zatknutí zžírá a potřebuju se odreagovat, nakonec svolil.

Ukázalo se že v Tkalcovské ulici už jsem kdysi byla.

Velký, tmavý dům? Jo, ten bude dozajista Snapeův.

Dveře mi otevřela stará žena. Vrásky jí lemovaly zelené oči a bílé vlasy, stažené do úhledného drdolu zdobila rudá růže.

,,Nany?" zeptala jsem se nejistě.

,,Srdíčko, tak mi říká jen jeden člověk na světě," usmála se stařenka a pohybem ruky mě pozvala dál.

Tohle snad ani nebyl dům, byla to obrovská knihovna. Staré i nové, vázané i brožované, zažloutlé, v kůži, malé, velké, prostě všechny.

,,Nepředpokládám že by tě Severus poslal na návštěvu, takže se muselo něco stát," pokračovala strařenka a hlas se jí při posledních slovech zatřásl.
,,Pán zla se vrátil, je to tak?"

,,Ne, zatím ne, ale je to jen otázka času," připustila jsem.

Nany pokývala hlavou a prudce se nadrchla.

,,Co se stalo?" zeptala se nakonec.

,,Jsem Iris Abenová, říká vám to jméno něco?" začala jsem jemně.

Nany pokývala hlavou v souhlas a její obličej se ještě víc stáhl do bolestné grimasy.

,,Severus byl odsouzen za vraždu mé matmy," naprázdno jsem polkla.

Nany se vysmrkala do krajkovaného kapesníku.

,,Pět let v Azkabanu," doplnila jsem se.

Nany opět popotáhla, utřela si uslzené oči a smířeně pokývala hlavou.

,,On to čekal, byla to jen otázka času," zalýkala se stařenka.

,,Čekal?" nechápala jsem. Je možné že Severus věděl že k tomu může dojít? A přesto mi pomáhal?

,,Ano vím co se stalo kdysi, i to jak jsi šla zachránit čest své matky," odpověděla Nany.

Ve vystupování měla Nany něco nadpřirozeného. Všimla jsem si toho u Severuse už několikrát, vždy s elegantnistí sobě vlastní, uměl člověka přimět k věcem, které by za svobodné vůle a čisté mysli, nikdy neudělal. Nany měla stejný dar.

,,Co uděláme?" zeptala jsem se po chvíli naprostého ticha.

Nany nechápavě nadzdvihla obočí. No sakra! Uplně stejně jako Snape! Muselo to být zvláštní dětství, učit se od této stařenky hýbat obočím, uhrančivé pohledy, rovnat záda nebo jen jak správně složit košili.

,,Má milá, proč mu chceš pomoci?" ušklíbla se Nany.

Tohle je hra! Chce mě donutit Snapea vážne vysvobodit! Takhle jsem si život nepředstavovala. To mě měl zachránit princ z nejvyžší věže, před drakem a zlým kouzelníkem. Snape se snaží stát opravdovou princeznou.

,,Pokud znáte moji minulost, určitě chápete proč se o to musím alespoň pokusit."

Nany kývla a usmála se.

Jdu tě vysvobodit, princezno.

***

Omlouvám se že je kapitola tak pozdě, ale chodím do školy i do práce a je toho moc.

*Aivi*