*Láska Učitelská* ✔

28) Pocit viny

Havran bude vychovávat hady. Kdo to kdy slyšel? Tohle je hodně špatný nápad.

Musím tu záchranou operaci uskutečnit co nejdřív, ale Nany trvala na tom, že musímen počkat do úplňku. Úplněk nastane až za dva dny a bojím se že ze Severuse do té doby nezůstane nic, co by se dalo zachránit.

Cítím se zoufalá. Jak se asi musí cítit on, obklopen Mozkomory, toužících po jeho šťastných vzpomínkách.

Je mezi Snapeovými šťastnými vzpomínkami i nějaká na mě? Bože! Jsem takový sobec! Ale z nějakého důvodu mě tahle myšlenka udržuje příčetnou.

Zapsat se do duše člověka, který ma v sobě tolik temnoty je svým způsobem uklidňující.

Zmijozelští studenti trpělivě vyčkávali v tmavé Společenské místnosti.

Oheň v krbu pableskoval na zelených tapetách a černých sedačkách, odhaloval skeptické pohledy žáků.

,,Mnozí možná víte, že váš dosavadní ředitel koleje, profesor Snape je dočasně indisponován," pečlivě jsem volila slova. Tohle nebyli Nebelvíři, kteří by neváhali Severuse odměnit obdivem a chválou, ani Mrzimorští, jejichž laskavost a mírumilovnost by zahnala chmury a rozjasnila den.

Tihle hadi žijí v jiném světě ve kterém platí striktní pravidla, pevný řád a dokonalá disciplina.

Netuším co všechno jim mohu prozradit, abych nepošpinila Snapeovo jméno.

,,Prosím, nežádejte po mě odpovědi na otázky o jeho odchodu, jen přijměte fakt, že od teď budu jeho místo ředitele Zmijozelské koleje zastupovat já. Prosím každého, kdo bude mít sebemenší problém s čímkoliv, aby se obracel na mne."

Vendlyn se uculila a mrkla na znechuceného Draca Malfoye, který něco mumlal svým dvoum kamarádům.

,,Otázky?" zeptala jsem se nakonec.

,,Proč vy?" odfrkl Draco, neobtežujíc se zvedat ruku, nebo se jinak dovolit slova.

,,Proč se ptáš ty?" oplatila jsem mu hloupý dotaz.

Pár studentů se škodolibě zasmálo či jízlivě zašklebilo avšak nikdo žádné další dotazy neměl.

Poslala jsem všechny své hady spát.

Všechny své hady? Proboha! To zní strašně! Stává se ze mě Severus!

***

Nemohla jsem si zvyknout na černé povlečení, temné stěny a studený vzduch v Snapeově pokoji.

V mém pokoji.

Matrace se zhoupla. Hlavu jsem si opřela o chladnou stěnu v pokoji a naslouchala jemnému bubnování dešťových kapek o sklo.

Všechno tu tak zvláštně vonělo. Bylinky mísící se s další, pro mě neidentifikovatelným aromatem. Byla jsem kouzelnice, jedním mávnutím hůlky mohlo být povlečení jako nové, mohlo změnit barvu, nehostiný pokoj mohla provonět vanilka a teplo domova, ale já jsem to neudělala.

Nemohla jsem, něco uvnitř mě řvalo, že na to nemám právo. Nemám právo dotýkat se věcí, které nejsou moje. Tohle místo se vrátí zpět svému majiteli už velmi brzo. Severus by určitě vyletěl z kůže kdyby věděl že jsem spala v jeho posteli. Na některé věci byl až moc citlivý.

Schoulila jsem se na polštář se znakem Zmijozelského hada. Nadechla jsem se opojné, smysluzbavující vůně a nechala víčka klesnout.

Cítila jsem ji. Vinu, vznášející se ve vzduchu, plazící se po podlaze, škrábající na dveře. Neměla jsem důvod cítit se provinile, ale nemohla jsem si pomoct.

Déšť zesílil.

Proč jsi mě nechal uprostřed moře bez záchranné vesty?

***

*Aivi*