*Láska Učitelská* ✔

13) Slepá liška

Hodiny se vlekly.

Studenti líně polehávali na lavicích a sem tam si něco zapsali.

Kluk se zrzavýmy vlasy něco čmáral na lavici.

Koutkem oka jsem zahlédla Vendlyn jak zamilovaně kouká na blonďatého zmijozela.

I když byla Vendlyn taky ze zmijozelu, nikdy se nechovala povýšeně a vždycky si myla vlasy.

Zvonek zazvonil. Hodina skončila.

Všichni žáci si začali balit a rychlými kroky opouštěli mou třídu.

Všichni až na Harryho Pottera.

,,Paní profesorko," začal Harry opatrně.

,,Já vím, ale dnes zůstaneme tady, mám pro tebe překvapení," usmála jsem se na nebelvíra, který překvapením povytáhl obočí.

,,Minulou hodinu jsme se bavili o Patronově zaklínadle, vzpomínáš?"

,,Chcete mě ho naučit?" dovtípil se konečně Harry.

Pokývala jsem hlavou a vytáhla svou hůlku.

Šťastá vzpomínka.

Donutila jsem se vytěsnit všechno co se stalo nebo se mohlo stát.

Před mýma očima se přelívaly odstíny modré a zelené měnící se na černou a pak hlas.

,,EXPECTO PATRONUM" zašeptala jsem a z konce mé hůlky vyskočila malá, světle modrá liška.

Harry zalapal po dechu.

Liška nastražila uši a přikrčila se.

,,Patron má vždy podobu zvířete," poučila jsem pana Pottera.

,,Někdo má sovu, někdo labuť, dokonce jsem viděla i hrocha. Moje liška je bohužel slepá."

Harry si klekl k modrému zvířeti a zkoumal jeho oči.

,,Jsem asi jediná, v kouzelnickém světe s takovým patronem. Zvířecímu ochránci se nedá ublížit, moje liška už je slepá od prvního vyvolání. Nikdo neví proč, nebo co je špatně."

Liška narovnala hruď a začala si lízat packu.

,,Patron dokáže zahnat mozkomory, taky ale dokáže posílat zprávy."

Nahnula jsem se k lišce a tiše ji pošeptala zprávu do ucha.

Liška švihla ocasem a proběhla zdí.

,,Co jste ji řekla?" zeptal se Harry.

,,To je tajemství," mrkla jsem na něho.

,,Vytáhni hůlku," vyzvala jsem Harryho který poslechl, ale tvářil se neurčitě.

,,Patrona vyvoláš opravdu štasnou vzpomínkou. Zavři oči, a vybav si vzpomínku. Moment kdy jsi byl nejšťastnější.

Nebelvír zavřel oči a soustředil se. Zatnul zuby a na čele se mu udělala vráska.

Ve vedlejším pokoji něco zapraskalo.

Harry sebou trhl.

,,Co to bylo?" zeptal se vystrašeně.

,,Nevšímej si ničeho," vyzvala jsem ho a pohlazením přivítala svou lišku, která se zrovna vrátila.

Harry opět zavřel oči.

,,Našel jsi ji?" zeptala jsem se po chvíli.

Harry přikývl a zvedl svoji hůlku.

Ustoupila jsem o krok dozadu a pokynem ruky vyzvala mladého nebelvíra, aby začal.

Potter mávl hůlkou a pronesl formuli.

Nic.

To se dalo čekat.

,,Jakou sis vybavil vzpomínku?" zeptala jsem se.

,,Když mě Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru," zamumlal.

,,Zkus něco silnějšího."

,,Jakou vzpomínku si vybavujete vy?" upřel na mě své smaragdové oči.

Usmála jsem se.

Musím začít plavat.

,,Když jsem prolezla z lektvarů," řekla jsem nakonec.

Harry vyprskl smíchy.

,,Takže si vybav svůj nejuspěšnější lektvar a zkus to znovu," radila jsem mu.

,,Takový lektvar neexistuje," zasmál se Harry a znovu se postavil do bojové pozice.

,,EXPECTO PATRONUM!" zařval Potter a ze špičky jeho hůlky vyletělo oslňující modré světlo.

,,Užasné," vydechla jsem.

,,Vždyť to vůbec není zvíře," zamručel Harry.

,,Neboj se, postupem času vyčaruješ opravdového patrona," utěšovala jsem ho.

,,Pro dnešek by to stačilo, zítra bude pokračovat."

Harry popadl svůj batoh a s úsměvem vyběhl z učebny.

,,Takže? Je fakt dobrej, že?" promluvila jsem do prázdné třídy.

,,Tvoje nejšťastnější vzpomínka, byla když jsi prolezla z lektvarů?" zeptal se chladně Snape který stál ve dveřích vedleší učebny.

,,Jsi příšerný učitel," odpověděla jsem.

,,Nápodobně, slepá liško."

,,Ty máš co říkat, srnčico," ušklíbla jsem se.

***

*Aivi*