*Láska Učitelská* ✔

15) Nenajdeš mě

Místnost se zdála tmavá, ikdyž v ní plál jasně oranžový plamen a vrhal stíny do tváří osob kolem stolu.

,,Nevíme jistě jestli to vyjde," zahřměl malý kouzelník.

,,Takže budeme jen sedět a nic neuděláme jen proto, že nemáme jistotu," obořila jsem se na něho.

,,Uklidněte se Abenová," štekl po mě Snape.

,,Půjdu tam! Nezastavíte mě! Dlužíte mi to!" ječela jsem jako smyslu zbavená.

,,Pořád toužíš jen po pomstě, mysli alespoň jednou racionálně! Tohle tě může stát život." Postarší čarodejka mi stitkla ruku ve svých ledových prstech.

,,Nemůžeš tam jít sama a nikoho dalšího nemáme," zaskučel malý kouzelník.

,,Půjdu," vzdych Severus nakonec.

Nebyla jsem schopna slova. Zrovna on? Arogantní Severus Snape?

,,Děkuji," zašeptala jsem.

,,Nedělám to pro vás," sykl podrážděně.

***

,,Iris! Sakra vstávej! Přijdeš pozdě!" ječel Tevias ve vedlejší místnosti.

Otevřela jsem oči.

Sen? Vzpomínka!

Vymotala jsem se z přikrývky a koutkem oka zaznamenala hodiny.

,,Bože můj! Přijdu pozdě," zavyla jsem okamžitě jsem se začala převlékat.

,,Vážně?" zeptal se ironicky Tevias.

Vyplázla jsem na svůj obraz jazyk a pak už jsem pádila po schodech do Velké síně.

Pár žáků ještě posedávalo u svých stolů a bavili se spolu, nebo četli Denního věštce.

Profesorka Trelawneyová ješte jedla svůj toast a nejistě se rozhlížela kolem sebe.

Sebrala jsem ze stolu jednu misku pudinku a obrátila jsem se k odchodu když v tom se profesorka Trelawneyová postavila tak prudce, až její židle přistála s obrovskou ránou na zem.

Všechny oči v místnosti se obrátili k profesorce, která upírala své velké oči do prázdna a lapala po dechu.

,,AŽ SE TEN CO ZABIL NEVINNÉ VRÁTÍ, POMSTÍ SMRT SVÝCH DRUHŮ VÝMĚNOU ZA KREV SLEPÉ LIŠKY, KTERÁ BUDE PROLÉVÁNA ZNOVU A ZNOVU DOKONCE VĚKŮ," promlovala k nám hlubokým, sípavým hlasem.

Profesorka Trelawneyová se zhroutila do židle a začala něco nesrozumitelně mumlat, jako smyslů zbavená.

V místnosti zavládlo hrobové ticho.

Cítila jsem jak mi rudnou tváře a do očí mi vrhly slzy, ale i přes tuto skutečnost jsem nemohla udělat ani krok.

,,Jdi," zamumlal Snape, který se vynořil z čistajasna, po mém boku.

Poslechla jsem.

Jako ve snu jsem vykročila pryč z Velké síně. Nohy se mi podlamovaly, v hlavě mi hučelo.

Ticho ... Nenech mě se utopit!

***

Nemám ponětí, jak jsem se dostala do svého kabinetu, ani že jsem se zády přitisknutými na dveře bránila komukoliv vejít do místnosti.

Třásla jsem se po celém těle.

,,Pusť mě," usmyšela jsem hlas za dveřmi.

V žádném případě! Ani mě nehne! Jdi si míchat koprovku v kotlíku a nech mě na pokoji alespoň teď.

,,Nehodlám o tom diskutovat, prostě otevři ty dveře," sykl Severus za dveřmi.

Nejaká nevitelná síla mě donutila se zvednout a odemknout.

,,Co přesně řekla?" vyhrkl už na práhu dveří a prodral se do mého pokoje.

,,Že si pro mě Pán zla dojde," řekla jsem překvapivě pevným hlase.

,,V tom případě i pro mne," zachrčel Snape a sednul si na mou postel.

,,On neví že si to byl ty, a pochybuju že to ví Smrtijedi," pokračovala jsem.

,,Jsi si tím nějak jistá." Severus si složil hlavu do dlaní a zavřel oči.

,,Pořád žiješ," zašeptala jsem.

,,A hodlám to tak ponechat," ubezpečil mě Snape.

***

Začíná se nám to rozjíždět, co myslíte?

*Aivi*