*Láska Učitelská* ✔

41) Vlkodlak na naší straně

Chutnalo to vážně odporně. Směs skažených ořechů ze měnila na hořkou pachuť něčeho odporného.

Nakonec jsem přece jen rosolovitou konzistenci polkla.

,,Ježiši, to je odporný," postěžovala jsem si.

,,A máš z toho zelený jazyk," uchechtl se Brumbál.

,,Ještě že to nevidím," nadhodila jsem nonšalantně.

,,Za jak dlouho poznám, jestli to zabralo?"

,,To nevím."

Znovu jsem se zašklebila.

,,No to je na nic, já se těšila že už půjdu na záchod sama," zamumlala jsem.

,,Lektvary teď na pár týdnů povedu já," pokračoval Brumbál, ,,už máte plán jak Severuse zbavit obvinění?"

,,Nevidím v tom problém," vyprskla jsem smíchy.

,,Pozměníme jednomu Smrtijedovi paměť," ignoroval Snape mé dětinské chování.

,,Dobře," odvětil Brumbál lakonicky a zvedl se ze židle.

,,Uvidíme jestli to vyjde."

,,Uvidíte," opravila jsem ho.

Tentokrát se rozesmál i Brumbál a vtiskl mi do ruky citronový bonbón.

,,A pro tebe Severusi jahodový," zamumlal.

,,To vám řekla ona?" nechápal profesor.

,,Sněz to a nedělej se, já vím že je máš rád," dodal ředitel se smíchem.

,,Teď lituju že to nevidím," okomentovala jsem scénu odehrávající se předemnou.

***

Ráno jsem se měla dostavit na ošetřovnu kvůli vyšetření očí. Viděla jsem pořád stejnou tmu ikdyž se mi zdálo že se kolem sem tam mihl paprsek světla.

Lupin si pro mě přišel a teď se všemi silami snažil dovést mě v pořádku za Poppy.

,,Pozor na ten rozbitý schod," vykřikl najednou Lupin.

Samozdřejmě když řeknete slepému člověku "pozor", moc mu tím nepomůžete. Za chvíli mě už Remus musel zbírat ze země.

,,Nechceš mě tam prostě donést?" zavtipkovala jsem ale Lupin to vzal vážně a zdvihl mě do vzduchu jako bych nic nevážila.

,,Dělala jsem si srandu," upozorním ho.

,,Aspoň si zaposiluju," zasmál se Remus a pomalu mě donesl až k ošetřovně.

,,Máš to u mě," poplácala jsem ho po hlavě.

,,Prosím nasměruj mě do dveří," poprosila jsem a začala tápat kolem sebe.

,,Rovně," navigoval Remus.

Poslechla jsem a začala sebevědomě kráčet v ústrety zdi. Narazila jsem do ní nosem.

Vyjekla jsem, přepadla na záda a tvrdě dopadla na zadek. Naštvaně jsem zahlížela na místo, kde podle všeho měl stát Lupin a třela jsem si kořen nosu.

,,Promiň Iris, ale taková šance se naskytne jen jednou za život," smál se a pomáhal mi na nohy.

,,Já zapoměla že patříš mezi Poberty," ušklíbla jsem se.

,,Jak to-" zakoktal se Remus.

,,Víš, něco málo jsem si zjistila o Lily Potterové a o-" ztišila jsem hlas ,,Náměsíčníkovi, Červíčkovi, Tichošlápkovi a Dvanácterákovi."

Remus neřekl ani slovo a jen mě tiše odváděl na ošetřovnu.

,,Smějete se Srabusovi, bohužel vaše jména taky nejsou výplod geniality. A co je ješte trapnější, vy jste si je vymysleli sami."

,,Bylo nám třináct," bránil se tiše Remus.

,,Ale Srabuse používáte i v dopělosti, jak prozíravé," zamumlala jsem.

Přitáhla jsem si Remuse za jeho hábit a přiložila mu rty k uchu. V mé situaci bylo dost pravděpodobné že se netrefím a moje čelo se srazí s tím jeho, kupodivu se to nestalo.

,,Jestli zjistím že jsi někomu o Severusově místě pobytu něco prozradil, budeš se z jeho smrti zpovídat mě Vlkodláčku," zašeptala jsem tím nejledovějším hlasem který jsem ze sebe jen mohla dostat.

,,Víš že-že bych to nikdy ne-neudělal," koktal Lupin.

,,Fajn," přikývla jsem, ,,příšte si prosím uvědom koho posíláš proti zdi."

***

No chudák Lupin. Ale nemá dělat blbiny. Je hezké jak se Iris o Severusr stará i když nevidí na krok.

*Aivi*