*Láska Učitelská* ✔

38) Čelit temnotě

,,Ruku doleva. Ještě kousek. Chyť ji. Talíř máš kousem od ruky," navigoval mě Snape a já poslušně plnila jednotlivé úkony. Bohužel jsem místo brambory na talíři, napíchla jen stůl.

,,To nemá cenu," zavrčel Severus, vytrhl mi vidličku z ruky a začal mě krmit.

,,Ta páska mě šve," přiznal.

,,Neoddělávej jí!" varovala jsem ho a má ruka automaticky vylétla k šátku, přičemž jsem se bouchla do nosu.

,,Iris, mě je úplně jedno jak vypadají tvoje mokré vlasy nebo slepé oči, prostě mě jen nech, se na to podívat. Třeba něco vymyslím."

Stáhla jsem ruku do klína.

Proč mi na tom vlastně záleží?

,,Dobře," souhlasila jsem nakonec.

Ucítila jsem jak se páska pomalu uvolňuje.

,,Otevři je," přikázal Snape.

A tak jsem ho poslechla. Víčka odhalily slepé oči.

Viděla jsem ale stejnou tmu jako doposud.

Severus si povzdechl a začal mi prozkoumávat bělmo s vybledlými duhovkami.

,,Máš pravdu, vypadá to vážně příšerně," zamumla Snape.

Cítila jsem jak rudnu. Vstekem nebo hanbou?

,,Vynadíval ses," sykla jsem nakonec a trhnutím jsem se mu chtěla vymanit z jeho ledových, dlouhých prstů.

Tentokrát mě ale nepustil.

,,Drž," nakázal mi.

Neprotestovala jsem.

Snape stále zkoumal můj obličej a natáčel si ho na všechny světové strany div mi nevykroutil krk.

,,Musíme vymyslet jak chytit toho Smrtijeda," zašeptala jsem po chvíli.

,,To počká než se ti uzdraví oči," odpověděl Snape.

,,Ty si asi neuvědomuješ že tohle se nedá vyléčit," upozornila jsem ho pevným hlasem.

,,To neříkej," nepouštěl mou tvář.

,,Přestaň!" zakřičela jsem na něho, ,,přestaň říkat že všechno bude dobré protože oba dva moc dobře víme, že nebude!"

Severus neodpověděl ani nepřestával držet mou tvář.

Cítila jsem horkou slzu která mi stékala ze slepého oka.

,,Dej mi tu pásku zpátky," zašeptala jsem tichou prozbu.

Snape poslechl. Uvázal mi kus šátku přes oči a strčil do pusy kousek bramborové kaše.

***

,,Krok dopředu a nezakopni o schod," upozornil mě Severus.

Nahmatala jsem umyvadlo.

,,Vodu už máš připravenou, ručníky tady a na nich pyžamo," popisoval lektvarista prostory.

Pokývala jsem hlavou.

,,Můžeš odejít," upozornila jsem ho.

,,Nevím jestli chci," odsekl Snape.

,,Cože?" vyhrkla jsem podrážděně.

,,Myslím tím jestli tě tu mohu nechat samotnou  aby ses neutopila," zavrčel Severus.

,,Kdyby mi nechyběl zrak, tak bych přísahala že se červenáš."

Severus si odfrkl a prásknul za sebou dveřmi.

Nenechat mě utopit se.

***

Dostat se do vany nebyl až takový problém, horší bylo najít šampón, mýdlo nedej bože žínku.

Po důkladném ohmatání celé vany se mi však povedla docela slušná očista těla.

Sáhla jsem po pyžamu.

Tohle ale není moje pyžamo.

,,Severusi Snape já tě zabiju!" zařvala jsem s koupelny.

Odpovědí mi byl hluboký, hrdelní smích.

Natáhla jsem na sebe jednorožčí overal a zkontrolovala že je na všech místech důkladně zapnutý.

,,Můžeš," zavrčela jsem.

Dveře se otevřely a já automaticky sevřela víčka.

Chvíli bylo ticho, pak mé zápěstí ovinuly ledové ruce.

,,To jsi vždycky jako kus ledu?" zeptala jsem se podrážděně.

,,Ano jednorožče," přisvědčil Snape a začal mi svazovat vlasy.

,,Co to děláš?" nechápala jsem.

Na hlavě jsem ucítila kapuci s rohem.

,,Vykopni kopýtkem Iris! Dovedu tě do tvé stáje," smál se.

,,Dávej si pozor aby jsi neměl otisk kopyta na obličeji," varovala jsem ho.

,,Klusem!" zakřičel Severus a plácl mě do zad.

***

Jak těžké je být slepý? Dnešní kapitola je trošku vtipná tak si ji užijte dokud můžete. Obávám se že teď už nebude na vtipy čas ani místo.

*Aivi*