Tajemství zjevené dívky

Nástupiště 9 a 3/4

Otec mě vedl na nástupiště 9 a 3/4 v Londýně. Zjistil že musíme jít proti zdi na nástupišti 9 a 10. Teď ještě najít nástupiště 9 a 10. Po dlouhém hledání jsem zaslechla jednoho kluka jak si povídá s dalším, který má brýle a kavově hnědé vlasy. Šla jsem nepovšimnutě za nimi. Otec na mě zavolal kam jdu a jen ukázala na kluky, kteří mířili na nástupiště. Otec němně přikývl a šel za mnou. Následovala jsem kluky kteří si mě nevšimli, došli jsme na nástupiště 9 a 10. Chlapci které jsme sledovali už prošli zdí na nástupišti. Po nich jsem prošla já. A ocitla jsem se na nástupišti 9 a 3/4 před červeno čerou lokomotivou. Nemohla jsem se nabažit pohledu na krásně vypadající lokomotivou. Otec prošel zdí hned za mnou. Hned jak mě doběhl zadíval se na červeno černou lokomotivu, stejně jako já. Prodírala jsem se davem loučíčcích se rodičů s dětmi. Hledala jsem dveře do vlaku. Když jsem je našla musela jsem si vytáhnout kufr přes schody nahoru do vlaku. Ještě dřív než jsem nastoupila mě otec zastavil a dal mi krabici ve které bylo kotě. Mělo bílé tlapky jako punčocháčky a jinak bylo celé černé. Skočila jsem tatovi kolem krku a mockrát jsem mu poděkovala za to koťátko, měla jsem velikou radost. Rozloučila jsem se a poté nastoupila do vlaku. Hledala jsem volné kupé jelikož jsem měla štěstí našla jsem jedno volné kupé hned nazačátku. Posadila jsem se k oknu. A vytáhla jsem z kufru knihu jménem ,,Pomsta draků." Zachvílí přišla holka s rudými vlasy a se smaragdově zelenýma očima. ,,Ahoj já jsem Lily Evansová a ty? Je tu volno? Všude už je obsazeno." ,,Jasně." Odpověděla jsem. Sedla si naproti mě. Po chvíli jsem ticho přerušila tím, že jsem se představila. ,,Jmenuji se Ariana Katrin McBrown." ,,Moc mě těší." Odpověděla s úsměvem. ,,Mě taky těší." Odpověděla jsem prozměnu já. Chvíli jsme si povídali a já se zase začetla do knihy. Po chvilce povídání a čtení někdo zaklepal na dveře. Obě zároveň jsme řekli: ,,Dále." Do kupé vešel kluk s medově hnědýma vlasama a hnědýma očima. ,,Ahoj jmenuji se Remus Lupin." Natáhl ke mě svoji ruku. Já ji přijala s odpovědí: ,,Já jsem Ariana Katrin McBrown. Moc mě těší." Řekla jsem a posadila se, Remus se zeptal: ,,Mužeme si sednout k vám?" ,,Jasně." Odpověděla jsem. Jen co jsem to dořekla kluk s medovími vlasy zavolal do chodby: ,,Kluci pojďte sem." Řekl Remus. Po chvilce co to dořekl do kupé se nahrnuli další dva kluci. Jeden z nich měl brýle byl to ten kluk z nádraží a ten druhy šel s ním. Vešeli dovnitř a představili se, ten kluk s kávově hnědými vlasy se jmenoval James Potter. Ten druhý kluk měl bouřkově černé oči a havraní vlasy. Představil se jako: ,,Sirius Black." ,,Moc mě těší." Řekla jsem a posadila jsem se zpátky ke knížce. Kluci mě zachvíli přerušili: ,,A jak se jmenuješ ty?" Zeptal se mě Black a Potter se zeptal Lily: ,,Hej Evansnová pujdeš se mnou na rande?" ,,Nikdy Pottre." Řekla klidným hlasem Lily. Potter se smutně zatvářil a sedl si vedle Blacka, který si sedl vedle mě. Já jsem si zase sedla a četla dál. Po chvíli mě, ale zase vyrušil Black. ,,A jak se jmenuješ ty, krásko?" ,,Jo, jmenuji se Ariana Katrin McBrown a né kráska, ušáčku." Všichni v kupé se smáli kromě mě a Blacka. Já jsem se snažila udržet si kamený výraz a poté jsem se zase začetla a trochu jsem se začala smát. Až se všichni uklidnili zase si spolu začali povídat. Chtěla jsem zmizet, protože jsem tam byla jako jedina, která nikoho pořádně nezná. Bohužel se to splnilo splinula jsem s okolím. Doufám, že si toho nikdo nevšiml. Black se bavil s Pottrem a Lily s Remusem takže mohu doufat. Poslouchala jsem Blacka s Pottrem, protože Lily s Remusem se bavili o zvířátech, které já nemám ráda. Chvíli jsem poslouchala a pak jsem si řekla, že uvidíme co si Black myslí slyšela jsem jen samý: ,,Ta Aria je teda kočka." Tak jsem k němu promluvila, teda v nitroobraně. ,,Blacku měl bys sis zmírnit myšlenky." Asi to nečekal trochu nadskočil a díval se kdo na něj mluví, ale nikoho neviděl asi myslel, že blouzní pak se vzpamatoval. ,,Kde je Aria?" Zeptal se všech. ,,UPS... Nato jsem nepomislela." Řekla jsem si v duchu. Musim se nějak dostat ven a příjt aby to vypadalo jako že jsem byla pryč, půjdu třeba k vozíku s cukrovinkami. U vozíku si něco koupim. Proklouzla jsem ven a utíkala tentokrát aby mě viděla ta paní, běžela jsem k vozíku s dobrotama a koupila si bertíkové fazolky tisíckrát jinak. A šla jsem zpět. Dívali se na mě jako na blázna. Já jsem jen řekla: ,,Co na mě tak koukáte?" ,,Kde jsi byla tak dlouho?" ,,U vozíku s cukrovinkami přece." ,,Jak si se tam ocitla?" ,,Normalně jsem šla se podívat co je ve vozíku za slatkosti." ,,A jak ses dostala ven?" ,,Normálně jsem prošla." ,,Aha. Jak to že jsem si tě nevšiml?" ,,Byl jsi zapovidanej s Lily. A Remusi neptej se tak, nemám to rada." Po zbitek cesty jsem si četla. Až jsme dorazili všichni byli převlikli v habitech i  já i když jsem ještě nevěděla v jaké koleji budu chodit. Nechci být ve Zmijozelu. Nebelvír a Havraspár tam bych chtěla být doufám že se mi aspoň jedno splní.

Ahoj další kapitola já doufám, že se kapitola líbila a budete číst dál. Hlasujte pokud se vám kapitola líbila. A omlouvam se za chyby. Ještě se omlouvám, že jsem jí nevydala dřív, ale snad vám to nevadí. Zatím Ahoj.

Vaše Kika 00001
😊😊😊😊😊