Tajemství zjevené dívky

Zařazování do koleje

Jak jsem vystupila řval tam poloobr jménem Rubeus Hagrid byl klíčník a šafář v Bradavicích. To nám aspoň o sobě řekl. Nastoupila jsem na lodičku s prváky a vypluli jsme v lodičce ve které jsem seděla byla jedna holka a kluk, vypadalo to, že jsou dvojčata. Ta holka spadla z loďky rovnou do ledové vody, očividně neuměla moc plavat protože šla hned ke dnu. Zkočila jsem za ní a vytáhla ji na loďku hned po tom co jsem vylezla zpátky, kluk už obymal svoji sestru, hned jak mě uviděl obejmul mě a řekl: ,,Děkuji za záchranu sestry." ,,Nemáš zač." Odpověděla jsem a vysušila jsem si kouzlem bundu kterou jsem měla na sobě. Až byla vysušená tak jsem vysušila i tu holku, která byla úplně promočená. Poděkovala mi a zase se dívala na svého bratra, který měl v očích strach. Byl strašně ráda, že se jeho sestra neutopila.

Hned jak jsme dorazili na břeh tak jsme se rozešli k hradu. Bradavický hrad na loďkách vypadal nádherně, ale když jdete k němu je to neuvěřitelný zážitek. Všechny okna byli rozsvícené vypadalo to kouzelně. Ale tomu se nemusíte divit když je to škola čar a kouzel. Došli jsme k velkým dřevěným dveřím ve kterých stála přísně vyhlížejcí učitelka. Pozdravila nás a řekla: ,,Hagride tady si je už převezmu." Hagrid jenom odpověděl: ,,Dobře paní učitelko a ta velká holka si zaslouží body, protože zachránila tu malou odpověděl a ukázal nejdřív na mě a pak na tu malou." ,,Dobře." odpověděla a představila se nám: ,,Dobrý den jmenuji se Minerva McGonagalová." Pokračovala dál. ,,Máme tu čtyři koleje jmenují se Nebelvír, Havraspar, Mrzimor a Zmiozel po tu dobu kterou tu ztrávíte bude vaše kolej něco jako váš domov můžete své koleji získat nebo ztratit body na konci školního roku ta kolej která bude mít nejvíc bodů získá školní pohár, hned jak vejdeme do velké síně půjdete za mnou poté se usadíte na stoličku a já vám na hlavu položím moudrý klobouk." Vešli jsme do dveří, všichni se dívali na prváky a poté na mě v tu chvíli jsem nadávala: Dop*dele ta blbá vílí část. Vílí jsou velmi hezké a velmi krásné holky všem se líbí a také jsou velmi ladné tanečnice jsou něco jako rusalky akorát, že nenechají lidi zabloudit v močálech. Tančí věčinou na hladině jezera. Vždycky večer jsem tančila na hladině jezera u krásnohůlek domluvila jsem se s Brumbálem, že budu každý den tančit na jezeru. Všichni se na mě dívali tím pohledem který říká: ,,To je, ale kočka." Já jsem chtěla zmizet hned jak se na mě všichni začali dívat musela jsem se ovládnout, opakovala jsem si to pořád dokola abych náhodou nesplinula s okolím. Já nenávidím když jsem středem pozornosti. Když jseme procházeli okolo Nebelvírského stolu zamávala jsem Lily a nevšímala jsem si ostatních kteří se na mě se zamilovanými pohledy dívali. Došli jsme až ke stoličce na které stál jakýsi klobouk. Jak jsme přistoupili blíž klobouk začal zpívat píseň.

Hned jak klobouk dospíval velkou síní se rozprostřel velký potlesk. Klobouk se uklonil a začalo rozřazování. Minerva řekla první jméno:

,,Nicolas Skifall."
Byl to ten malej kluk, který mě objal když jsem mu zachránila sestru.
Moudrý klobouk řekl:

,,NEBELVÍR!!!"

Chlapec hned běžel ke stolu kde seděla Lily. Sedl si a sledoval svoji sestru. Minerva zavolala další jméno:

,,Lucy Skifalldová"
Byla to sestra toho chlapce, který se dostal do Nebelvíru. Chlapec teď pozoroval svoji sestru kračící ke stoličce. Jenom jsme slyšeli jak moudrý klobouk vykřikl:

,,NEBELVÍR!!!"

Holka šla s radostí za svým bratrem a málem si zapomněla sundat z hlavy klobouk. Potom zazněla další jména Karina Collinsnová ta se dostala do Mrzimoru. Potom ještě Alex Rokvude Zmiozel, Sarah Woodová Havraspar, Zuzana Valdská Mrzimor, Julia Robrsonová Nebelvír. A ještě dva do Zmijozelu a jeden do Havraspáru. Stála jsem tam jako poslední.

Brumbál vstal a řekl: ,,Nastupuje zde do pátého ročníku žákyně jménem Ariana Katrin McBrown. Šla jsem ke stoličce Minerva mi dala na hlavu moudrý klobouk. Uslyšela jsem v hlavě hlasy. ,,Mmm..., velice těžké kam tě pošlu, hodíš se do všech kolejí, ale dvěma vinikáš víc než ostatní jsi odvážná, laskavá, chrabrá, moudrá, hodná,drzá, pomstichtivá, záludná, vychitralá a loajální. Do které bys chtěla do Nebelvíru nebo do Zmijozelu. Prosím kamkoli hlavně né do Zmijozelu. Prosím, prosím hlavně né Zmijozel. Takže Nebelvír. Ať je to tedy:

NEBELVÍR!!!!!!"

Šla jsem si sednout mezi Lily a Remuse. Remusovi jsem jen řekla: ,,Ahoj bratranku." A usmála jsem se. On se jenom naklonil ke mě a odpověděl: ,,Ahoj sestřenko popovídáme si po cestě do společenské místnosti jenom mi dva jo?" ,,Jo." Odpověděla jsem. Potom jsem se usadila a Brumbál řekl pár vět o tom, že bychom neměli chodit do zapovězeného lesa. Hned jak Brumbál domluvil oběvilo se na stole jídlo naložila jsem si na talíř salát s kousky mozarelli. Až jsem dojedla čekala jsem na Rema až dojí aby jsme mohli jít jak slíbil.

Po večeři jsme šli chodbami a povídali si. ,,Takže." Začal Remus. ,,Ty jsi víla mám pravdu?" ,,Jo." Řekla jsem potichu, ale on to slyšel. ,,Proč seš z toho tak smutná?" ,,Nechci být vždy středem pozornosti. Kluci se na mě dívali jako na holku která je jejich úlovek to mě štve nejvíc. Proč jsme se spolu nebavili ve vlaku?" ,,Nevím nechtěl jsem moc ukazovat na to, že jsi moje sestřenka." ,,Neboj já se vám budu vyhybat už kvůli Blackovi já ho nenávidím už od první chvíle co jsem ho uviděla. A ty jsi vlkodlak, že?" Řekla jsem zase tiším hlasem. On jen odpověděl tiché jo. ,,Jestli chceš mohla bych ti pomoct." A zbarvili se mi vlasy na světlounce modrou to znamená, že mám o někoho strach. Šli jsme ven z hradu a já jsem musela jít tančit. ,,Reme počkáš prosím." ,,Jo." Běžela jsem k jezeru kde už byli jezínky. ,,Už jsme na tebe čekali." ,,Omlouvám se." ,,To nevadí nejsou tu žádné víli kromě tebe." ,-Vždycky jsme měli vílu jako hlavní tanečnici." Odpověděla další. ,,To jakože já budu hlavní tanečnice?" ,,Ano ty." Zatančila jsem si a poté šla k Removi. Sedla jsem si vedle něj a povídali jsme si do té doby než jsem ho obejmula. Začeptala jsem mu do ucha: ,,Jsem ráda, že jsi můj bratránek." On jen tiché: ,,Já taky." ,,Reme nechci tě nějak stresovat, ale dívá se na nás pes a jelen." Remus se otočil a jenom křikl: ,,Co tu špehujete!" Já jsem jen řekla: ,,Reme já už musim jít." Naštěstí vím jak se dostat do Nebelvírské společenky.

Stála jsem před obrazem buclaté dámy a opakovala heslo tak dlouho dokud mi neotevřela. Společenlka byla naštěstí prázdná. Rychle jsem vyběhla schody do ložnic věděla jsem, že tam jsou podle vyprávění od Remuse. Hledala jsem své jméno na dveřích. Našla jsem ho byly tam ještě dvě jména kromě toho mého. Lily Evansnová a Sandra Rokwoodová. Vstoupila jsem dovnitř a tam obě holky seděli na mojí posteli nejspíš a hráli si s koťatkem. Plácla jsem se do čela. Já jsem na něj zapomněla. Lily se na mě otočila se slovy: ,,To je, ale krásné kotě. Jak se jmenuje?" ,,Ještě nemá jméno." Řekla jsem. Představila jsem se. A řekla, že mužem společně hledat jméno. A usla jsem, holky hned po mě i s kotětem.

Z pohledu Remuse
Seděli jsme tam a povídali si potom mě objala se slovy: ,,Jasem ráda, že jsi můj bratránek." Jen jsem potichu odpovéděl: ,,Já taky." Potom mi ještě pošeptala, že se na nás dívá pes a jelen mě hned došlo o koho jde. ,,Co tu špehujete." Zakřičel jsem na ty dva. ,,Musím jít." Odpovéděla a zmizela. ,,Jste spokojení odešla kvůli vám." Vyběhl jsem zpátky k hradu za mnou už běželi Sirius a James. Utekl jsem jim z jednoho prostého důvodu nemám rád jejich otázky, běžel jsem až k nám do pokoje a lehl si na postel a přemýšlel jsem tak dlouho dokud jsem neusnul.

Z pohledu Siriuse
Po večeři jsme šli do pokoje a lehli si na postele. Otevřel jsem plánek se slovy: ,,Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Otevřel jsem ho a hledal na mapce Removo jméno až jsem ho našel s nějakou holkou její jméno nešlo přečíst ukázal jsem plánek Jamesovi se slovy: ,,Remus je venku u jezera s nějakou holkou." James se podíval na plánek a řekl pouze: ,,Pááááni." Rychle jsme běželi k jezeru kde se Remus obymal s tou novou holkou zapomněl jsem její jméno to je u mě normální. Ta holka si nás všimla a řekla to Remusovi. Ten se jen otočil a zakřičel na nás, byli jsme ve zvířecí podobě já byl pes a James jelen. Zařval na nás: ,,Co tu špehujete." Ta holka odešla a Remus na nás jen zase zařval: ,,Jste spokojeni kvůli vám odešla." Běžel k hradu asi aby nemusel odpovidat na naše otázky. Šeli jsme ke hradu a rovnou do ložnice uviděli jsme Rema jak spí a řekli jsme si, že dnes nám na otázky neodpoví. ,,Tak zítra." Pomyslel jsem si potichu a usnul jsem.

Ahoj jsem tu s další kapitolou. Omlouvám se za chyby. Doufám, že se kapitola líbila a dejte hvězdičku.

Vaše kika00001
😹😹😹😹😹