Tajemství zjevené dívky

Noční můry

Ráno jsem se probudila úplně spocená. Když jsem scházela do společenky, tak ke mě přiběhla Lily a ptala se co se stalo. ,,Jen se mi něco zdálo." Řekla jsem jí se strachem v hlase. Sedla jsem si do křesla a přemýšlela nad tou noční můrou. Byl tam Rem, Lily, Sandra, Black a Potter. Stála jsem na útesu a ostatní se ke mě přibližovali. Couvala jsem před nimi jako by jsem z nich měla strach. Rem najednou promluvil: ,,Zklamala jsi mě Katrin." A zase bylo ticho, pořád jsem před nimi couvala. Najednou začali všichni něco mumlat, nerozuměla jsem jim. Poslední krůček mě dělil od jisté smrti. V tu chvíli mě někdo vyrušil z mého přemýšlení. Někdo na mě promluvil, vrátila jsem se zpět do reality. A uviděla celou naší partu včetně Blacka a Pottera. ,,Co se děje?" Řekla jsem rozrušeně. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se Black. To je asi poprvé co na mě byl Black hodný a já mu odpověděla slušně. To si musím zapsat do deníku. ,,Jo, jsem v pořádku, možná." ,,Co se ti zdálo?" Zeptala se Lily. ,,To je jedno, nechce se mi o tom mluvit."

Ale to byla chyba veliká chyba. Každou noc co noc jsem nemohla spát pořád jsem to viděla. Přes den mi to pořád vrtalo hlavou. Musí to mít přece nějaký důvod. Šla jsem do knihovny, vzala jsem si nějakou knihu do lektvarů a sedla si ke stolu. Dívala jsem se na nějaké lektvary proti nočním můrám, ale žádný jsem nenašla. ,,No nic, když to není v knize tak si ho namýchám bez pomoci knihy." Odešla jsem z knihovny a mířila si to rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby. Vymyslela jsem si kotlík a všechny možné inkredience do lektvaru. Našla jsem tam ve skříňkách na kterých byli umístěny inkredience, pár lahviček. Vytáhla jsem je a pustila se do práce. Do kotlíku jsem hodila půlku nastrouhané skořice a dalších věcí. Když už jsem musela jít nechala jsem to tam a postarala se o to aby to nikdo kromě mě neviděl. Šla jsem do společenky. Sedla jsem si do křesla a čekala až přijde Lily z knihovny. Přemýšlela jsem a odpočítávala kdy bude další úplněk abych to mohla říct Removi. Když jsem dopočítala ke konci, přišel jako na zavolanou Rem. Hned jsem mu šla říct, že úplněk bude za týden. ,,Reme něco mě napadlo jo a za týden je úplněk teď se ale vrátim k tomu nápadu. Napadlo mě, že mohu uvařit lektvar který by ti mohl pomoct o úplňcích. Co ty na to?" ,,O úplňku vím, ale ten lektvar- moc nevím. Umíš lektvary nechtěl bych se otrávit." ,,To jako o mě pochybuješ? Protože jestli jo tak se nemusíš bát, protože si vařím taky lektvar a ne není to proti vlkodlaku." ,,Ne nepochybuju o tobě, ale-" ,,Reme neboj nejdřív ho skusím jenom tak a pokud bude fungovat tak ti ho dám jo?" ,,Tak dobře." ,,Super. Tak já jdu spát jo? Zítra ahoj." ,,Ahoj." Lehla jsem si do postele a snažila se spát, ale moc mi to nešlo. Zase tu byla ta hrozná noční můra, ve které se oběvovala celá skupina. Couvala jsem před nimi a Rem promluvil: ,,Zklamala jsi mě Katrin." Couvala jsem, oni začali něco mumlat a já stále couvala. Pak už jsem se probudila. Přece to má nějaký důvod proč se mi to pořád oběvuje.