Tajemství zjevené dívky

Dnem jako mrtvola

Už je to týden co jsem domýchala lektvar na noční můru, ale nezabral a já nemohu dělat nic jiného než jen chodit na hodiny a přemýšlet. Už vypadám jako obživlá mrtvola. Lidé se mě bojí a já se bojím spánku. Už nemohu slyšet Remova slova o tom, že jsem ho zklamala. Už se ani nebavím s partou. Teď, ale přejdu k dnešnímu dni.

Opět jsem se vzbudila z té noční můry. Jako vždy jsem se oblékla a vydala se do spícího hradu. Procházela jsem chodbami a skončila jsem na astronomické věži. Opřela jsem se o zábradlí a pozorovala noční oblohu. ,,Proč jsi tu sama?" Otočím svůj pohled na osobu, která přišla. ,,Jsem sama, protože chci." Řeknu zrovna né moc přijemným hlasem. ,,Poslední dobou jsi jiná, co se děje?" ,,Proč to chceš vědět?" ,,Chci ti pomoct." ,,Ale já o tvou pomoc nežádala!"
,,Změnila jsi se, už se s námi nebavíš jako dřív." Nechci ho tu vidět. ,,Nemohu se s vámi bavit! Pochop to Siriusi!"
,,Odmítám!" ,,Já se tě neptám! Říkám ti, aby si zapomněl, že jsme se bavili a ostatní taky. Bude to to nejlepší, pro všechny." ,,Proč tohle říkáš?" Přijde Remus a ostatní ze skupiny. ,,Vypadám jako obživlá mrtvola. Prosím zapomeňte na mě jako bych neexistovala." ,,Kat ne! To nemůžeš myslet vážně!!" Řeknou všichni zaroveň. Neposlouchám je a celá rozlkepená jdu pryč. Na schodech se zastavim a otičím. ,,Myslím to vážně. Jen tak se toho zbavim" Poté už nic neřeknu. Otočím se a odejdu bloudit po hradě. Nechala jsem je tam jen tak stát. V hlavě uslyšim jejich slova. Chytnu se za hlavu a sjedu po zdi na zem. ,,Prosim už dost! Nechte mě na pokoji!" Začnu plakat. ,,Já jsem nic neudelala nechte mě" Najednou hlasy přestanou a já si ulevene oddechnu. Vstanu a jdu do pokoje. Lehnu si na postel a neuvědomím si, že mám mít právě hodinu.
Kouknu na rozvrh a vylekam se. ,,Sakra omo je přemněňování!" Vyletim z postele a jdu rychle do učebny, ale opatrně bych si něco neudělala. Zaklepu a vejdu.
,,Omlouvám se paní profesorka, že jdu pozdě." McGonagallová se na mě podívala.
,,Nic se nestalo slečno McBrow prosím sedněte si k panu Blackovi." Zastavím se v pohybu. No super takže to, že se jim snažím vyhýbat mi nepomůže. Sednu si tedy k Siriusovi a vytáhnu si učení. Nevnímám nic. Jak hodinu tak Siriuse. Nemám už žádnou naději, že by se to mělo nějak spravit. Když se ohlásí konec hodiny vstanu a jdu ke dveřím, ale někdo mě obejme no spíš několik lidí. ,,Ari co se děje? Prosím nenech nás jít. Jsme tvoji přátelé." ,,Možná toho budu litovat ale potřebuji se od tama nějak dostat. Čím víc si je budu držet u těla tím víc mě bude bolet ta příšerná noční můra. I proti svoji vůli zmizí a ostatní se leknou a postí mě až na Rema. ,,Kat nezkoušej odejít. Prosím mluv aspoň se mnou." Dostanu se z jeho obětí a zase se zjevím.
,,Čím víc se s vámi budu bavit tím víc to bude bolet." Řeknu mu mé myšlenky. Nenechá se jen tak odbýt. ,,O čem to mluvíš? My ti neublížíme a pokud tě někdo šikanuje tak to řekni a já mu rozbiju hubu."
,,Nic takového se neděje tak mě nechte!" Rozebehnu se pryč a snažím se jim utéct, ale oni běží za mnou. Ne proč? Věřím po schodech dolů a zvláštním způsobem zakopnu o svoji nohu a začnu se kutalet že schodů. Po chvíli vidím jen černo černou tmu. ,,Co se asi děje?" Říkám si pro sebe.
,,Jsem snad mrtvá?" Koukám se kolem sebe a nikde nic není. Kleknu si a dám si hlavu do dlaní. Začnu vzlykat a po chvíle stratí vedomí úplně. Jediné co jsem viděla bílá černočerná tma.