Tajemství zjevené dívky

Hádanka pro Blacka

Druhý den jsem se probudila. Bylo úterý, ale Madam řekla, že ještě nemusím na hodiny. Vzala jsem si deník do kterého píšu různé příběhy a šla do společenky. Sedla jsem si ke krbu. Začala jsem psát, ale někdo mě deník vytrhl z ruky. Stoupla jsem si a podívala se kdo měl takovou troufalost. Jasně, že jsem si to nemyslela byl to Black a Potter. Black teď četl začátek knihy. ,,Blacku jak se opovažuješ číst můj příběh." A on dělal jako že neslyšel a začal číst na hlas. ,,Mé jméno je Klarisa Whitová. Je mi 14let a jsem anděl. Existují dva druhy andělů, bílí a černí. Já patřím k bílým andělům. Rozděluje se to podle činů které jsi kdy udělal. Bílí mají v duši dobré skutky zatím co černí mají v duši skutky které jsou tak černé jako uhlí. Bílí andělé musí pomáhat lidem. Černí jim dělají naschvály a snaží se aby se nenáviděli. Jednoho takového anděla znám jmenuje se Luckas a je neviditelný na první pohled, ale když odvrátíte zrak a hned se podíváte zpět tak ho uvidíte. Nevím co provedl, ale chci aby se změnil. Přeju si aby se stal bílým andělem.  Černí andělé se mohou stát bílými anděli. Když se budou chovat k lidem slušně. Já nevím proč chci aby zněj byl bílí anděl, ale asi ho mám ráda."  Black dočetl a já jsem na něj začala řvát: ,,Blacku ty idi*te jak jen můžeš. šla jsem k němu a vytrhla jsem deník z ruky, rychle jsem běžela do pokoje. Lily už tam neyla asi jsem si jí nevšimla když procházela. Šla jsem na balkon vzala jsem si Jupyho na klín. A zachvíli někdo zatukal na dveře. ,,Jdi pryč." Měla jsem slzy v očích. Dveře se otevřeli a stál tam Remus. Posadila jsem Jupyho na zem. A rychle jsem se k Removy rozběhla. ,,Co se děje sestřičko?" ,,Black četl můj příběh." ,,Víš že Sírius je Sírius." ,,Už ho nikdy nechci vidět." Zabořila jsem hlavu do Remova hrudníku. ,,Půjdeš se mnou na snídani?" Zeptal se. ,,Ne, děkuji já nemám chuť." Odešel a já jsem šla zpět na balkon sedla jsem si na zábradlí a pak jsem si uvědomila, že kluci do holčičích ložnicí nemůžou. ,,Reme jak jses sem dostal?" Ale byl už pryč. Zadívala jsem se na haldinu jezera. Přemýšlela jsem nad tím, že bych se mohla jít proběhnout. Přece jenom nikdo tam nebude, protože všichni budou na hodinách.

Šla jsem na pozemky a rovnou k lesu. Vešla jsem hlouběji do lesa. Když jsem si byla jistá, že mě nikdo nevidí a přeměnila jsem se.

Z pohledu Siriuse
Hned jak jsem odešel od Ariany tak jsem přemýšlel o tom jak se jí ty škrábance objevily na břiše. Šel jsem s Jamesem po chodbě a kolem nás prošla Evanska. James si ji všiml a šel za ní já jsem šel s ním. ,,Hej Evansnová půjdeš se mnou na rande?" Zařval James ,,Nikdy Pottere." Odpověděla Evansnová. Evansnová zatočil za roh a my hned za ní. Šli jsme prázdnou chodbou. James ji dal ruce vedle hlavy. ,,Pusť mě Pottere." ,,Jenom za pusu." ,,Ani mě nehne." ,,Jak chceš budu tě tu držet tak dlouho dokud si to nerozmyslíš." ,,Řekl sis o to." Evansnová ho kopla silou do rozkroku. James se svalil na zem a kvičel bolestí. Lily utíkala pryč. Šel jsem s Jamesem na ošetřovnu. Madam Pomfreyová mu dala led. Ariana už tam nebyla. Až skončil šli jsme společně do společenky. Tam přišla potom Ariana a začala na Jamese řvat a trochu mu radit. Chtěl jsem odpoutat pozornost a svedl jsem řeč na něco jiného, ale ona pokračovala v řeči a nevšímala si mě. Začala mě srovnávat s Jamesem. Jak si to jenom dovolila udělat já jsem přece hezčí a okouzlující. Potom co odešla jsme se rozešli do pokoje. Usl jsem.

Další den jsem se vzbudil a probudil jsem Jamese. Šli jsme na snídani. Ve společence jsem viděl sedět u krbu Arianu s nějakou knihou. Sebral jsem ji a začal číst nějakej příběh. Až jsem dočetl chtěl jsem se zeptat jestli to psala ona, ale ona na mě začala řvát: ,,Ty idi*te." Šla ke mě a vytrhla mi knihu z ruky. Běžela po schodech nahoru. Chtěl jsem jít za ní, ale v tom se ozval James: ,,Půjdem na tu snídani?" ,,Jo jasně." Šli jsme do velké síně. Nasnídali jsme se a po cestě zpět do společenky jsem narazil na krásnou kočku z Mrzimoru. Povídal jsem si s Jamesem o tom na jakou barvu obarvíme Norissovou. Hádali jsme se jestli růžovou nebo červenou. Pak jsme se shodli na růžové. Sedli jsme zase do křesla, ale neseděli jsme tam dlouho zachvíli začli hodiny a my jsme šli se proběhnout do zapovězeného lesa. Byli jsme na mýtince na které stál jeden osamělý strom. Lehli jsme si pod ten strom a přemýšleli.

Z pohledu Ariany
Běžela jsem na mýtinku na které byl jeden strom. Uviděla jsem pod nim jelena a černýho psa. Nevím kdo to byl, počkat vždyť to je Black a Potter. Uvědomila jsem si. Chtěla jsem zmizet tak aby si mě nevšimly, ale bylo pozdě. Běželi směrem ke mě a já rychle utíkala spátky k hradu. V půlce cesty mě doběhli a proměnili se, já jsem už nemohla tak jsem šla pomalu pořát převtělená na lišku. Black na mě začal mluvit: ,,Kdo jsi?" Já jsem odpověděla v nitroobraně. ,,A proč to chceš vědět?" Zase sebou škubl a odpověděl: ,,Abych věděl kdo mě zachránil před vlkodlakem." ,,Zapoměl ses zmínit o tom, že Remus je ten vlkodlak." ,,Jak to víš?" ,,Co, co ví?" ozval se najednou James. ,,Ví že Náměsíčník je vlkodlak." ,,To by si chtěl vědět že?" Zeptala jsem se ho škodolibě. ,,Jo!" ,,No jestli chceš mě poděkovat, musíš mě nejdřív najít." ,,Dobře a nějaká nápověda?" ,,Jsem člověk kterého znáš. Zatím čau." Odpověděla jsem mu a zmizela. Šla jsem směrem k hradu, ale musela jsem ho obejít aby se kluci nedozvěděli, že to jsem já. Proměnila jsem se až jsem si byla jistá, že jsem jim zmizela z očí. Stáli tam a vůbec se nehli. Musela jsem se zasmát. Pak jsem vešla do hradu a rovnou do kuchyně. Šla jsem si dát nějaké jídlo a Jupymu musím taky něco donýst. Na zdi kde bylo namalované ovoce jsem polechtala hrušku a ta se změnila v kliku. O tomhle mi řekl Rem. Vešla a poprosila o misku mléka a kousek ryby. Pro Jupyho a pro sebe chtěla ovocný salát. Až jsem vše dostala poděkovala jsem a odešla. Cestu jsem měla rovnou k pokoji. Vešla jsen do vnitř a dala Jupymu najíst a napít. Lehla si na postel a chtěla spát, ale nešlo usnout. Přemýšlela jsem jestli to Black uhádne. Ne to nemůže uhádnout vždyť nemá mozek a když jo tak jen na balení holek. Stejně nemá šanci, že by to rozluštil. Pokud se nezeptá Rema. Né Rem mu to určitě neřekne, ale co když jo, ne určitě ne. Nad tím nemohu přemýšlet. Hmmmmm. Co kdybych je sledovala v zahalení. Ne to přece nemůžu. A nebo jooo. Ne neudělám to. Vyšla jsem na balkon. Bylo tam hezky. Mohla bych jít k jezeru, vzala jsem svoji černou plážovou tašku, kterou jsem zvětšila kouzlem dala jsem si do ní skycák a pár tužek. Vzala jsem sebou i Jupyho ať se proběhá. Nesla jsem ho v náručí a on se tak těšil až mi vyskočil z náručí. Přišla jsem k jezeru jo vým, že vám neříkám o tom, že na tom jezeru tančím, ale to by vás nezajímalo nic zajmavého se nedělo. Sedla jsem si k jezeru a vytáhla si skycák. Jupy běhal jak vsteklej a já jsem si lehla na trávu a malovala do skycáku kus jezera. Po chvíli když jsem to měla rozvržené a sem tam nějak vystínované někdo za mnou přišel. ,,Ahoj." Neotočila jsem se, protože jsem věděla kdo to je. Myslela jsem že to je Black, ale byl trochu podobný Blackovi. ,,Ammm, ahoj. Jak se jmenuješ?" ,,Promiň, nepředstavil jsem se. Jmenuji se Regulus Black." Vzal mi ruku a něžně ji políbil. ,,Moc mě těší. Já se jmenuji-"
Nedopověděla jsem to, protože to dopověděl za mě. ,,Ty jseš Ariana, že?" ,,Jo." ,,Moc mě těší." Odpověděl s úsměvem. ,,Odkud mě znáš?" Zeptala jsem se ho. ,,Když jsem procházel okolo bráchy mluvil o tobě." ,,Aha, a jak si mě poznal?" ,,Podle vlasů." Odpověděl na mou otázku. ,,Jak to myslíš?" ,,Máš je nazelenalé." ,,A jooo." ,,Promiň, někdy na ně zapomínám." ,,Nic se neděje." Odpoví a malinko se usměje. Úsměv mu oplatím. ,,Ty maluješ?" Zeptal se se zájmem v hlase. ,,Jo." Odpověděla jsem a ukázala mu skycák. ,,To je nádhera." ,,Děkuji." Malinko jsem zčervenala.  Povídali jsme si a pak se vydali oba dva i s Jupym k hradu. Rozloučili jsme se a já šla na pokoj. Ve společence jsem potkala Black. ,,To mi ještě zcházelo."
,,Kde jsi byla?" ,,U jezera, proč se ptáš?" ,,Co jsi tam dělala s mým bratrem?" ,,Povídali jsme si a  úbec co se staráš?" ,,Je to můj bratr a zmijozelskej parchant!" ,,To si nemyslím, protože je mnohem milejší než ty. Vy dva se od sebe lišíte, ale né podobou lišíte se chováním. Ty se chováš jako blbej zmijozelák a on se chová úplnej opak." Dořekla jsem to a běžela do pokoje. Nehodlám se s ním hádat právě mi zkazil náladu. Lehla jsem si na postel a psala esej do přemněňování.