Forever with you (FF HP)

#3

Kath's view

Stáli jsme s Dracem na kraji lesa, kousek od Bradavic. Bylo 28.května 1998 ve večerních hodinách. Kolem Bradavic se tvořil štít z obraných kouzel. Armáda Smrtijedů s Tomem Raddlem v čele byla skoro všude kolem. Voldemort pak dal pokyn k útoku a ochrana kolem hradu padla. V tu chvíli nastala naše chvíle. ,,Draco, ať se dnes stane cokoliv, věz, že tě z celého srdce miluji" špitla jsem. ,,Já tebe taky princezno" řekl mi do ucha. S prásknutím jsem nás přemístila do hradu, kde pobíhalo spousta panikařících studentů. Už se mezi nimi začali objevovat i Smrtijedi a začal krvavý boj. ,,Mdloby na tebe" křikla jsem a sejmula jakousi zrzavou ženu. ,,Reducto" vyjekl Draco a dvojici Smrtijedů zasypala suť kamení. Společně s blonďáčkem jsme procházeli chodbami a zbavovali se Smrtijedů.
Když se pak ozval nepříjemný hlas mého otce, který vyzval Harryho, aby přišel bojovat sám za sebe, stáhli se a my začali obstarávat zraněné.
Poté co jsme všechny zraněné a zemřelé dostali do Velké síně, bylo mi do breku. Viděla jsem všechny oběti toho všeho a nejvíce mě bodlo u srdce, když jsem uviděla mezi nimi i Freda. Dvojčata byla z mého pohledu nejúžasnější z Weasleyovic rodiny. Objala jsem George, kterému tekly po tvářích krokodýlí slzy. ,,Georgi, tak moc je mi to líto" fňukla jsem mu do ramene. ,,Kath, přísahám, že toho hajzla zabiju!" Vzlykal. ,,S tím ti pomůžu" šeptla jsem. ,,Něco se děje na nádvoří!" Vběhl do síně Draco. ,,Jdeme" zavelela jsem. Na nádvoří přicházeli Smrtijedi, v čele s Voldemortem. V poutech šel Hagrid a nesl bezvládné tělo. ,,Koho to Hagrid nese? Kdo to je?" Vyjekla Ginny. ,,Harry Potter je mrtvý" křikl beznosák a jeho armáda se rozesmála. ,,Néé" Ginny se rozplakala. ,,Hloupá holko" odfrkl si. ,,Máte poslední možnost se připojit ke mě, nebo zemřete" prohlásil se šklebem na obličeji. ,,Draco!" Zavolal na svého syna Lucius Malfoy. ,,Draco!" Jeho hlas zněl naléhavě. ,,Draco, pojď" řekla vlídně Narcissa Malfoyová. Draco se na mě podíval a políbil mě na čelo. Po tomto gestu jsem myslela, že zůstane, ale rozešel se k bandě Smrtijedů. Vyběhla jsem za ním ,,Draco prosím nechoď" zatahala jsem o za rukáv. ,,Musím" šeptl. ,,Nemusíš" zamračila jsem se. ,,Ale jo" otočil se na mě. ,,Ty...ty mě opouštíš?" ,,Ne, ale..." ,,Jo! Prostě a jednoduše jo!" Naštvala jsem se. Dál jsem se na něj jen znechuceně podívala a vrazila mu facku. Bolestně sykl a chytl se za tvář. ,,Tak běž ty zrádče! Běž a jestli tohle přežiješ, tak mi nelez na oči nebo tě zabiju já!!!" Křikla jsem a naštvaně odešla zpět do davu. On se jako poslušný beránek připojil ke svým rodičům a zmizeli v záplavě Smrtijedů.
Pak se z našich řad vypotácel Longbottom. Řekl něco, o tom, že lidi, co jsme ztratili jsou pořád s námi v našich srdcích. Nakonec vykřikl ,,...Ještě není KONEC!" a vytáhl z Moudrého klobouku Nebelvírův meč. Na to se z Hagridovy náruče vykutálel očividně živý Harry Potter.
Potom se vše seběhlo strašně rychle. Harry utekl do hradu, Neville zabil Nagini a Voldemort byl konečně definitivně mrtvý. Překvapeně jsme koukala kolem sebe. Nic jsem mu vlastně nestihla říct. Z hábitu jsem vytáhla jeho hůlku. Vlastně už byla technicky moje. Usmála jsem se nad tím. ,,Tak a je to za námi"

Ještě téhož dne jsem se stavila za maminkou. ,,Ahoj, tak jsem zase tady" usmála jsem se. ,,Je po všem a je škoda, že jsi se toho nedožila. Moc mi chybíš" přejela jsem rukou po desce hrobu. ,,Budu za tebou teď chodit častěji, slibuji!" Pohlédla jsem na vyhaslou svíčku, jední mávnutím hůlky jsem ji vyměnila za novou a druhým jsem ji zapálila. Sedla jsem si na zem a tiše začala zpívat maminčinu ukolébavku.
-------------------------------------------

610 slov